Žďár : Když došly argumenty... Nastoupila síla.

Síla jako poslední argument v diskusi. Argument nade vší pochybnost. 

 

Argument, na který se dá odpovědět jen stejným "argumentem" . Justice - zatím - spoléhá na to, že tu sílu má ona. Je asi smutným zjištěním, že státem bohatě dotovaný a adorovaný sektor justice nemá na to, aby se argumentačně vypořádal s prostým "laikem", jak o nás rádi tvrdí. 

Žďárský soud se rozhodl "vyhnusit" prázdniny jednomu z dětí, které již delší dobu čelí jeho nátlaku. Soudní komando vpadlo předevčírem do školy a dítě sebralo přímo ze třídy. Na ani ne 14-ti leté dítě nastoupil soudce s několika členy justiční stráže a přinutil ho odejít k matce, kam nechtělo. 

Při této ukázkové "akci" soudu padlo hned několik do této doby údajně nedotknutelných tabu : 

  • Věk blízký zletilosti - dítěti bude v září čtrnáct let, je tedy zcela jistě schopné zformulovat svůj názor a rozhodovat se o okolnostech, které mají vliv na jeho další život. V jiných případech, kdy dítě bylo prokazatelně poštváno - skoro vždycky matkou - většinou bez možnosti svůj názor jakkoliv korigovat, neboť otec byl dlouhodobě vyloučen ze života dítě, případně ho dítě vůbec nepoznalo - to byl hlavní argument pro justici, proč nelze nařídit změnu výchovy : Ano, máte pravdu, matka dítě poštvala a zmanipulovala, ale ... Ale dítě je tak velké, že změnu výchovy již nařídit nelze. 
  • Respektování názoru (přání) dítěte - Soudy (prý) mají respektovat názor dítěte, pokud je schopné ho zformulovat. V praxi to vypadá tak, že ho respektují jen potud, pokud je stejný jako názor jejich, případně jako názor, který si přejí slyšet. To se ale tady nestalo. Dítě trvalo na tom, že k matce nechce, a dobře ví, proč. Měl by to ostatně vědět i soud, protože ten matce dítě pro zjevnou nekompetentnost a zanedbání péče dítě před 8-mi lety sebral a svěřil ho do péče otci. Od té doby, namísto aby se soudy snažily otci usnadnit jeho péči, mu jen házely klacky pod nohy, udělovaly nesmyslné pokuty a s krajní nelibostí nesly, že se o dítě vzorně stará. Přání dítěte soud sice v prvním stupni respektoval, odvolací ale prohlásil, že syn byl otcem "zmanipulován", samozřejmě bez jediného důkazu, prostě to prohlásil, a hotovo. Dítě si k výslechu sice předvolal, ale ve skutečnosti jenom proto, aby ho přinutil názor změnit. Když  se to soudcům - mimochodem naprostým diletantům ve věci opatrovnictví - nepovedlo (a ani nemohlo), rozhodli se k názoru dítěte nepřihlížet, s tím, že bylo zmanipulováno (otcem) - a je tedy obzvláště zatvrzelé. 
  • Přechodné období : Ani to tady nebyl žádný problém - žádné "přechodné období", či navykací režim, kterým v jiných případech soudkyně obvykle operují (a straší, aby kontakt s otcem co nejvíce oddálily a znemožnily), proč nejde nařídit rovnou styk, natož pak změna výchovy - nejsou třeba. Jindy by se dítě (prý) zbláznilo hrůzou, kdyby mělo na půl hodiny posedět s tátou, to se nařizují různé psychoporadny, a dojíždí se do nich stovky kilometrů - a tam se obvykle jen dále sbírají "argumenty" , proč to nejde a že se s tím otec má smířit - tady žádné poradny nebyly třeba - dítě, které 4 roky matku nevidělo, protože k ní odmítalo jít, k ní prostě z hodiny na hodinu přejde - a ať se třeba zblázní. 

Čili : Pokud tohle projde, tak napříště - už žádný věk blízký zletilosti - není překážkou, dítě může být odejmuto kdykoliv, i v 17-ti. Napříště už žádné "navykací režimy" a žádné "psychoporadny" - když dítě přežije tohle - a nezblázní se - tak proč by nepřežilo jakékoliv okamžité předání rodiči, kterého třeba i vůbec nezná. Ostatně, děti jsou adaptabilní a zvykají si všude rychle. Nejrychleji ovšem tam, kde je jim dobře a kde je nikdo nedrží násilím. 

A ještě důležitý dodatek : 

Ti, co o tom rozhodli, se odvolávali na "syndrom zavrženého rodiče" - což je jen klasické jeho zneužití a překroucení naruby. Vylučuje ho zde již to, že dítě u matky předtím bylo a dobře její "péči" poznalo - takže jakýpak syndrom. Ten vzniká jedině tam, kde je dítě dlouhodobě izolováno od druhého rodiče, vůbec jej nezná a nemá možnost reálnou zkušeností korigovat svoje postoje. 

A když už syndrom - pak platí, že nezbytné je přechodné období v neutrálním prostředí. Protože totálně poštvané dítě prostě jen tak nezpacifikujete. 

Pokud neutrálního prostředí nebylo třeba a dítě přesto mohlo přejít k druhému rodiči, pak se o žádný syndrom nemohlo jednat. 

Soudní exekuci zakončil soud ještě skvělou právní perličkou : Rozhodnutí o (zatím prý dočasné) změně péče, vydané předběžným opatřením, doručil dítěti (!!!), jehož názor ho předtím vůbec nezajímal. Najednou bylo dospělé natolik, že si může přebírat a vyhodnocovat soudní poštu. A rozumět jí. Teprve s velkým časovým odstupem byla doručena i mně, jakožto zástupci otce. 

Ještě i s podrobným rozborem, proč - zatraceně (!!) - nelze odbory z dalšího řízení vyloučit, ač na tom matka sveřepě trvala (a soud se jí snažil všestranně vyhovět). 

Dodejme ještě, co je to za matku. Po prvním dojmu to obvykle hned nepoznáte, ale pokud s ní máte delší zkušenost, dobře víte, že : - Je prolhaná jak stará cikánka. To je ostatně pro tento typ matek vcelku typické. 

- V žádné práci, ani v žádném vztahu, nevydrží obvykle déle než měsíc. A i to je ještě s podivem. Asociální osoba, se kterou nechce nikdo nic mít, kdo ji pozná jen trochu blíž. 

- Distancovala se od ní celá její rodina (tedy nikoliv rodina otce dítěte, ale její vlastní, včetně všech tet, strýčků, sestřenic, apod.). Ostatně, bavte se s člověkem, který za minutu popře, co říkal před tím a jemuž nemůžete věřit ani nos mezi očima. K tomu přidejte intrikánství a snaha mstít se všem, kteří jsou na tom líp než ona - což jsou všichni ostatní. 

- Soud jí v minulosti již jednou dítě sebral, a dobře věděl, proč. Protože neměla kde bydlet, flákala se po ubytovnách a horských chatách - a všude s sebou tahala i to dítě. Tehdy ještě notně malé. A když nemělo kde spát ani to, došla soudu trpělivost. Kupodivu. 

___________________

Tak takovéhle matce svěřil předevčírem soud (ve Žďáru) dítě - skoro již zletilé. Nezajímalo ho přitom vůbec nic. Ani jak to dítě přežije, ani jak bude žít dál, natož pak jaké stopy to na něm zanechá... 

Kde končí argumenty, nastupuje síla. 

Protože to je argument nade vší pochybnost. 

Její uživatelé zapomínají na jedno důležité pravidlo : Kdo seje vítr, sklízí často vichřici. 

_______________________

_______________________

 

 Soudili to ti, co "se zúčastnili"... 

 

Vzdělání soudců : Prý se zúčastnili... (k213.cz)

 

 Mádr : Pravda o senátu za 10.000,- Kč (k213.cz)

 

Ústavní soudce : Co si stát kupuje za 200 tisíc měsíčně (k213.cz)

___________________________

___________________________

 

 

 

 

Comments  

0 # Ing. Jiří Fiala 2022-06-30 08:00
"Policista nechal psa Axela zavřeného v autě. Ovčák ve vedrech zemřel"

blesk.cz/.../...

Neumannova 43 je ta adresa u které se to mělo stát, kde bylo prý to auto na sluníčku nechané tím žďárským pomáhačem a chráničem, i když dle adresy, se taky mohlo jednat o známou pomáhačku a chráničku (malých dětí před spokojeným dětstvím a normálním rodinným životem a před kamerama do auta, které často odhalují lži policistů) julianu ž., možná u ní ale byl na návštěvě kolega..... halt žďárský sbor suterénů křivoobviňovačů a vyděračů, kteří už vraždí za nouzáku i služební psy (tady bych pane F. neváhal použít ten paragraf o sabotáži)... co takto si před křivoobviňováním rodičů malých dětí a uspokojování sexuálních tužeb třeba nezákonným "doručováním" pošty, pomluvama poškozených v médiích, avyráběním lživých "posudků" atd... zamést před vlastním prahem, a za svoje panáčkové a něco jako pany od žďárské policie....

LS zákonný zástupce nezletilé poškozené a truchlící nad smrtí pejska
0 # Ing. Jiří Fiala 2022-07-01 14:19
V hlavní roli - žďárský soud :

ceska-justice.cz/.../...

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.