Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Za Svitavy chceme omluvu : TAKOVOUHLE...

Details

Created: Tuesday, 27 September 2022 15:40

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1970

Povinné výzvy MSp k omluvě a náhradě způsobené újmy (materiální i nemateriální), předtím, než věc projedná soud,  obsahují i formulace, jež by mohly širší veřejnost zajímat : 

 Já osobně jsem byl bezdůvodně soudně stíhán podesáté, naše odborové sdružení poprvé. Patrně ovšem nikoliv naposled. I z toho vycházejí požadované omluvy. 

 „Omlouváme se Vám za další, v pořadí již desáté, bezdůvodné trestní stíhání, tentokráte u OS ve Svitavách pod č.j. 2 T 35/2022 , jež je výsledkem chaosu, nulové kontroly a celkové dezorganizace v naší justici, umožňujícímu psychopatickým jedincům bezostyšně pronásledovat řádné a slušné spoluobčany. Omlouváme se za stav, kdy nejsme dlouhodobě schopni obsadit justici alespoň průměrně mravně a morálně vyspělými lidmi, následkem čehož tam pracuje převážně mravní a morální odpad, pocházející zejména z původně komunistických rodin, dnes jejich potomků a pohrobků. Uvědomujeme si, že tento stav je důvodem k omluvě nejen Vám, ale i celé společnosti, jež je touto justicí bezostyšně a dlouhodobě terorizována a zastrašována, což jistým vládnoucím skupinám neobyčejně vyhovuje. Jsme si plně vědomi, že tento stav je zhola neslučitelný s požadavky na ochranu základních lidských práv a právních jistot v demokratickém státě a že justice je tak posledním přežitkem komunistické totality.“

I z usnesení KS v Pardubicích jasně plyne, že odvolací soud vůbec nechápe, proč bylo naše odborové sdružení obviněno a trestně stíháno... 

Já ano :  Zcela jasný pokus o jeho likvidaci, co jiného...  

______

„Omlouváme se odborovému sdružení SPRAVEDLNOST, IČO 265 99 511, se sídlem Košík č. 91, PSČ 289 35, za uměle vykonstruované obvinění a zjevně bezdůvodné trestní stíhání, proběhnuvší u OS ve Svitavách pod č.j. 2 T 35/2022,  iniciované feministickou státní zástupkyni Karin Bělouškovou z OSZ ve Svitavách ve snaze zlikvidovat toto sdružení, jež se svou nezávislou a odvážně objektivní obhajobou rodičovských práv dostává do konfliktu s feministicky přednastavenou justicí.

          Nad postupem OSZ ve Svitavách vyjadřujeme tímto své hluboké politování, stejně jako nad skutečností, že nejsme dlouhodobě schopni obsadit zásadní místa v justici, a především na státním zastupitelství, dostatečně  kvalifikovanými a přiměřeně kvalitními lidmi.

Tato omluva patří nejen odborovému sdružení SPRAVEDLNOST, ale i celé společnosti, neboť i před ní cítíme potřebu se za stav justice omluvit.“ 

_________________________

_________________________

______________________________

______________________________

___________________________________

___________________________________

 Kolega, zastupující SPRAVEDLNOST, p. Ing. Bína (já jako předseda jsem ji údajně zastupovat nemohl, neboť jsem prý ve věci sám obviněn...) zpracoval i následující DOVOLÁNÍ  : 

Nejvyšší soud, Burešova 20, 657 37 Brno-střed prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách, Dimitrovova 33, 568 19 Svitavy

Spravedlnost - odborové sdružení IČ: 26599511, které zastupuje na základě zmocnění Ing. Martin Bína, nar. ...., 571 01 Moravská Třebová, prostřednictvím obhájce. 

V Moravské Třebové dne X. XX. 2022

Dovolání 

proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, č. j. 14 To 268/2022 – 348. 22. 9. 2022 mi bylo doručeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, č. j. 14 To 268/2022 – 348.

Jím KS rozhodl o stížnosti PO Spravedlnost - odborové sdružení IČ: 26599511, proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách č. j. 2 T 35/2022 - 295 ze dne 20. června 2022, a sice tak, že se jeho stížnost dle § 148 odst. 1 písm. c) zamítá. Proti napadenému rozhodnutí tímto podávám v celém rozsahu dovolání.

Namítám, že skutková podstata TČ, jak je popsána v rozhodnutí soudů I. a II. stupně, je popsána a soudem posouzena chybně, a soud pro TČ pachatelů nenalezl ani žádnou věrohodnou motivaci. Předně na první přečtení není jasné, jak soud došel k názoru, že došlo k TČ křivého obvinění. Podle spisu matka kojence onemocněla vysoce infekčním onemocněním Covid-19. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) celkový počet úmrtí v souvislosti s covidem za roky 2020 a 2021 činí 14,9 milionu lidí. Covid-19 má mnohem horší průběh než chřipka a návrat k normálu trvá i několik týdnů. Lidé zůstávají infekční po dobu až deseti dnů při středně závažných případech a dva týdny ve vážných případech. Matka kojence z důvodů, kterými se soud nezabýval, nepředala dítě otci, se kterým ho měla ve společné péči, ale cizí osobě, které zakázala dítě otci do péče vydat. Osoba s dítětem a další cizí osobou odjela na neznámé místo, kde neznámo jak dlouho a proč pobývali.

Otci, který si pro dítě přijel, tedy dítě vydáno nebylo, a druhý den ráno měla matka otci sdělit, že dítě je již u ní. Otec po poradě se svým právním zástupcem jeho prostřednictvím o dvě hodiny později zaslal SZ trestní oznámení v tom smyslu, že dítě bylo, a možná stále je, uneseno, a že je možná v bezprostředním ohrožení zdraví a života, což soud posoudil jako křivé obvinění. Je zřejmé, že pokud bylo dítě druhý den vráceno matce, ta nemohla být tak rychle zdravá a bezinfekční, proto bylo dítě v ohrožení.

Soud se žádným způsobem nevypořádal se skutečností, že matka byla nakažena vysoce infekční smrtelnou chorobou, a v této situaci předala kojence nikoli zdravému otci dítěte, se kterým ho měla ve společné péči, nikoli jiné zdravé osobě nebo do odborné lékařské péče, ale své kamarádce, která byla rovněž v pracovní neschopnosti (důvod neschopnosti soud nezajímal).

Soudy (pro mne překvapivě) ohrožení kojence smrtelnou infekční chorobou v řízení vůbec neřeší.

Místo toho se zabývají otázkou, zda cizí osobě vznikly potíže tím, že otec dítěte na jeho ohrožení upozornil úřady.

Myšlenkovým pochodům SZ i soudů v této věci, přiznávám se, vůbec nerozumím.

Soud se v popisu skutkového děje skutečnosti ohrožení dítěte nebezpečnou chorobou úplně vyhnul, jakoby to nebylo důležité. Podle mne je to úplně nejdůležitější, nejen z hlediska ochrany veřejného zájmu, ale také pro správné pochopení skutkového děje. To považuji za zásadní pochybení.

Dále soud skutkově nesprávně vychází z toho, že 16. 2. 2022 matka dítěte otci sdělila, že dítě je již u ní. Soud se však nezabývá způsobem a okolnostmi sdělení. Je známo, že rodiče se v té době hádali, a důvodem, proč to matka otci řekla, mohla být jen snaha, aby na ni přestal naléhat. Je téměř jisté, že otec se za dané situace chtěl o pravdivosti sdělení, i o tom, v jakém je dítě stavu, osobně přesvědčit. Pokud mu to umožněno nebylo, což z popisu vyplývá, pak měl dobrý důvod o pravdivosti sdělení pochybovat. Za dané situace, podle mého názoru, bylo zcela na místě informovat Policii ČR, a aby zdravotní a celkový stav dítěte byl zjištěn, ne-li lékařem, pak alespoň pracovníky OSPOD. Podle https://verejnazaloba.cz/vice-o-sz/trestni-oznameni/ lze oznámení podat i prostřednictvím SZ, což otec zvolil.

Postup otce i jeho zástupce byl správný a formulace uvedené v oznámení nejsou ani přehnané, natož pak nepravdivé.

Ke křivému obvinění jimi proto dojít rozhodně nemohlo; soud věc nesprávně posoudil. Nicméně popsané události především chybí zasazení do širších souvislostí. Soud sice zmiňuje, že v téže době probíhá soudní řízení o péči a výživném ohledně téhož dítěte, ale dalšími možnými souvislostmi se nezabývá.

Matka dítěte, paní Stejskalová, je dlouhodobě osobou v obtížné sociální situaci, a žije na ubytovně (dle p. Fialy „kočovným“) způsobem, z něhož lze předpokládat, že se její situace v dohledné době nezmění. V opatrovnickém řízení se však nechává zastupovat advokátkou, což není povinné, ani příliš obvyklé. Zejména to však není nic levného. Advokáti neradi zastupují klienty, u nichž lze předpokládat velmi obtížnou vymahatelnost pohledávky na náklady řízení. (Soudy v těchto případech obvykle náhradu nákladů nikomu nepřiznávají.)

Nabízí se proto otázka, z čeho matka hodlá náklady advokátky uhradit, zvláště v případě, když dítě bude svěřeno do péče otce a matce bude určena povinnost platit výživné.

Ze statistiky rozhodování soudů lze však odhadnout, že soud téměř jistě rozhodne opačně. Dítě bude svěřeno do výlučné péče matky a otci soud určí povinnost platit na dítě přiměřené výživné. To je pro matku docela dobré, protože tak bude moci po mnoho dalších let prostřednictvím dítěte participovat na majetku a příjmech otce dítěte a jeho rodiny.

Daleko lepší by pro ni ovšem bylo, kdyby otec přistoupil na velkorysou dohodu o výživném pro dítě a nejlépe také pro jeho matku. Dobrovolně s ničím takovým pan V. samozřejmě souhlasit nebude, ale proveditelné to přesto je.

Pokud bude přesvědčen, že matka dítěte dokáže za pomoci policie, SZ a soudů zmařit každou jeho snahu o péči nebo styk s dítětem, a každý jeho takový pokus umí obrátit proti němu, tak, že bude šikanován trestními, nebo aspoň přestupkovými řízeními, že bude sama moci společné dítě vychovat způsobem, se kterým by otec určitě zásadně nesouhlasil, popř. dokonce tak, že dítě bude svého tátu nenávidět, pak otec nejspíš na nějakou takovou „dohodu“ přistoupí.

I menší částka, v podobě opakující se přednostní pohledávky na výživné, vydá za mnoho let pěknou celkovou sumu. Paní Stejskalové by to umožnilo pokračovat ve svém způsobu života, jen o poznání pohodlněji, a také by měla čím vyplatit svoji advokátku.

Celý skutkový děj tedy mohl začít už tím, že se paní Stejskalová, popř. v součinnosti s dalšími osobami, rozhodla vyrobit si „vydírací potenciál“ vůči panu V., který chtěla kapitalizovat v opatrovnickém řízení v podobě soudem schválené dohody na výživném. Stačilo domluvit se s kamarádkou na společném postupu, který v p. V. vzbudí dojem, že došlo k ohrožení jeho dítěte smrtelnou vysoce infekční chorobou, a k jeho únosu.

Onemocnění covidem si paní Stejskalová mohla klidně vymyslet. A dál už to známe.

Jsem přesvědčen, že nějak takto se vše ve skutečnosti událo. Tato verze skutkového děje má totiž, na rozdíl od nepravděpodobných spekulací soudu, jako jediná silný a věrohodný motiv. Potom ovšem nejde o křivé obvinění, ani o únos. Jde o TČ vydírání, který spáchala paní Stejskalová, a jeho obětí je pan V.  Pan Fiala se k věci náhodou připletl a Spravedlnost - odborové sdružení, nemá s věcí společného vůbec nic.

Navrhuji provedení důkazů předložením neschopenek soudu, zda pí. Stejskalová byla 13. - 16. 2. 2022 opravdu nemocná Covidem-19, a z jakého důvodu byla v tomto období v pracovní neschopnosti paní V. 

Navrhuji, aby rozhodnutí obou soudů NS zrušil, a aby věc byla pro doplnění chybějících zásadních důkazů a vydání nového rozhodnutí vrácena soudu prvního stupně.

Jménem Spravedlnosti - odborového sdružení, IČ: 26599511 Martin Bína

____________________________________

____________________________________

Zrovna jsem dostal přípis, kterým Angyalossy vyřídil moji stížnost na nevhodné chování soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila. NS totiž mé řízení zastavil, protože „dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání, a to ani poté, co k tomu byl vyzván.“ Že jsem dvakrát žádal, aby mi soud poplatek dle zákona odpustil, a že soud o těchto žádostech vůbec nerozhodl, tím se Angyalossy nezabýval. Rovněž námitkou, že jsem od poplatku v dané věci osvobozen automaticky podle zákona o soudních poplatcích. Soudci NS se mne tedy pokusili okrást, a poté lhali, že jsem o osvobození od poplatku nepožádal, a ignorovali, že jsem dle zákona žádný poplatek ani platit nemusel.
Předseda NS, JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D., mi odepsal: „... nevhodné chování je nutné posuzovat podle konkrétního vystupování vůči stranám (případně veřejnosti), nikoliv podle učiněných závěrů. Stížnost ovšem nikterak nespecifikuje, v čem má být spatřován nevhodný či nedůstojný projev, nýbrž se domáhá meritorního přezkumu. Obsahově je podání zaměřeno výlučně proti právnímu posouzení senátu č. 24, což fakticky nenaplňuje předmět stížnosti ve smyslu § 168 zákona o soudech a soudcích.“
Okrádání účastníků řízení, lhaní, podvody a páchání další trestné činnosti soudci, podle Angyalossyho, není „nevhodné chování,“ ale jde o „právní posouzení.“ 
Žádám o přečtení tohoto příspěvku na kolokviu semináře předsedů Nejvyšších soudů EU.

_________________________________

_________________________________