Odcházejte z života s potleskem !

 

Milan Paumer, "třetí bratr" bratří Mašínů. Foto ze smutečního katafalku.

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p0.jpg

 

V sále divadla i na nádvoří zámku v Poděbradech se česká veřejnost rozloučila s Milanem Paumerem, který od roku 2001 žil znovu v Čechách, kam se vrátil z americké emigrace. V ní strávil většinu svého života, když se nejprve do Západního Berlína, a poté i do americké emigrace prostříleli s odbojovou skupinou bratří Mašínů, která začátkem padesátých let komunistům řádně zatopila, a to jak naším, tak i těm východoněmeckým.

Přišli jsme se s ním rozloučit i my za sdružení K 213. 

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p2_1.jpg

Předseda K 213 cestou poděbradským parkem se smuteční kyticí


http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p2_2.jpg

Smuteční kytice sdružení K 213. Na stuze jsou dva nápisy : "Milanu Paumerovi" a "sdružení K 213". I to zřejmě někomu vadilo. Asi aby Nečas nebyl při projevu rušen nepříjemnými vzpomínkami.


Jak jsme se dozvěděli od smutečních hostí, organizace pohřbu se ujal Martin Vadas.

Divadlem pomalu procházela dlouhá fronta smutečních hostí, my s velkou kyticí jsme byli odchyceni hned u vchodu a požádáni, abychom kytici zanesli zezadu do přísálí, že bude umístěna přímo k rakvi. Už jsme ji ale neuviděli.

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p1.jpg

Co jste mohli vidět na jevišti divadla. Katafalk s rakví a čestnou stráží.

 

Proud smutečních hostí ústil z divadla na nádvoří, před kondolenční knihu, kam smuteční hosté psali svoje vzkazy a podepisovali se. Já jsem tam za sdružení K 213 napsal, že Milan Paumer byl pro nás vzorem hodným následování a že i on v nás viděl svoje logické pokračovatele, kteréhožto ocenění si velmi vážíme.

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p3.jpg

Ve frontě čekají lidé na zápis do kondolenční knihy. 

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p4.jpg

Svůj zápis a podpis připojuje i předseda K 213. Zmiňuje se v něm o vzoru, který zesnulý pro celé sdružení byl, i o tom, že právě v tomto sdružení viděl zesnulý své přirozené pokračovatele.

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p5.jpg

Zápis zřejmě upoutal postávající reportérku České televize, a tak si z dlouhé fronty kondolujících lidí vybírá  - přes varování - k rozhovoru právě našeho předsedu. Co myslíte, bude smět vysílat ještě i zítra ?

 

Mého zápisu si všimla opodál stojící redaktorka České televize a oslovila mne s tím, zda bych jí na kameru řekl, co pro mě Milan Paumer znamenal. Řekl jsem jí, že jí to sice rád řeknu, ale mám obavu, aby tuhle scénu pak nemusela vystřihnout, anebo přetáčet, nicméně trvala si na svém a o moje vyjádření měla zájem i nadále.

 

Tak jsme ho také natočili.

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p6.jpg

               Na pohřeb se přijel podívat i ctěný kníže.


Pohřeb začal přesně v poledne, a to mohutným hlasem sirény, která se rozezněla z budovy zámku. Jako i jinou první středu v měsíci. Napadlo mě, jestli právě proto nebylo toto datum k pohřbu zvoleno.

Smuteční rozloučení zahájil evangelický kněz citáty z bible o tom, že království nebeské patří těm, kteří trpí pro spravedlnost .                                                                                                                         

Občanskou část rozloučení uvedl starosta Kolína (nikoliv Poděbrad !!) a hned vzápětí předal slovo předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi jakožto nejvyššímu přítomnému ústavnímu činiteli .

 

Ten ve svém krátkém projevu zdůraznil, že studená válka nebyla studenou, ale že se jednalo o skutečnou válku, byť nebyla plně rozvinuta. Postřílení na hranicích i v koncentračních táborech to plně ilustrují. A je jedině logické, že se našel aspoň někdo, kdo se rozhodl tomuto násilí neustupovat, ale odpovědět na ně se zbraní v ruce.

 

Na jeho projev navázala předsedkyně dolní komory Parlamentu Miroslava Němcová, a to tradičně kultivovaným příspěvkem s citátem rektora Karlovy Univerzity profesora Karla Engliše z podzimu 1947, ve kterém zdůrazňoval, že síla charakteru vždy stojí nad vzděláním a že vzdělání samo o sobě je jen beztvarou fraškou, pokud k němu chybí i náležitý charakter (napadá mě přirovnání ze známé písně Karla Kryla : „ A intelekt, když bez duše, tak podoben je ropuše, či slepci s mečem v tanci“). Právě takový silný a přímý charakter Milan Paumer měl a právě takový silný charakter může vyrůst jen ve svobodné společnosti. V nesvobodě a útisku se silné charaktery vyvíjí jen ztěží, protože pro jejich zdárný vývoj není dostatek prostoru.

 

Následoval projev současného premiéra Nečase, ve kterém polemizoval s tím, proč označovat skupinu bratří Mašínů za kontraverzní, když jednoznačně bojovala stejnými prostředky a za stejných podmínek jako náš první nebo druhý odboj. S tím, že by to pak zpochybňovalo i samotný odboj proti německým okupantům a že nelze zapomenout, že pokud se někdo odvolává na to, že v 50. letech nebyla formálně vyhlášena válka, pak také například v období mezí zářím 1938 a zářím 1939 rovněž existoval formální mír, přesto již lidé umírali a k bojovým operacím docházelo a sotvakdo by si dovolil zpochybňovat oprávněnost tehdejšího odporu proti okupantům.

 

Mimochodem, termínu „kontroverzní hrdinové“, i když s ním polemizoval, použil pouze Nečas.

 

Následoval i projev vojenského historika plukovníka Eduarda Stehlíka z vojenského muzea v Praze, který vřele zavzpomínal na chvíle s Milanem strávené stejně jako na jeho časté návštěvy v muzeu, kde logicky hledal své přátele a své druhy. Zdůraznil, s jakou obětavostí vždy nabízel pomoc, když zaslechl cokoliv špatného, co se přihodilo našim vojákům v Afghánistánu nebo kdekoliv jinde a že po celý svůj život zůstával především vojákem.

 

Mezi smutečními hosty, kteří se už ke slovu nedostali, bylo vidět knížete Schwarzenberga, anebo bývalého hejtmana Středočeského kraje Petra Bendla či dokonce předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. 

 

Za příbuzné promluvil jeden ze dvou synovců, Ctirad, a zavzpomínal na období totality, kdy jim doma říkali, že nikde nemají mluvit o svém strýci v Americe, aniž tušili, proč, a teprve když to později pochopili, začali být na vojenskou bundu, kterou jim poslal, náležitě hrdí, když ji nosili na první svoje vandry.


 

Poselství bratří Mašínů přednesla dcera staršího z bratří Josefa, Sandra, a to roztřeseným hlasem a češtinou s cizím přízvukem. V poselství oba bratři poděkovali Milanu Paumerovi za 70-leté věrné přátelství a označili ho za svého třetího bratra, kterým prý vždy logicky a přirozeně byl.

 


Smuteční obřad pokračoval modlitbou a opět promluvou evangelického kazatele.

 

Jako jeden z posledních se dostal ke slovu i vojenský letecký přidělenec velvyslanectví USA v Praze, který Milanovým příbuzným předal vlaječku USA, která se tradičně při úmrtí předává pozůstalým všech amerických válečných veteránů.

 

Když byla rakev s ostatky zemřelého vynášena na nádvoří, k přistavenému pohřebnímu vozu, měli jsme značnou výhodu právě my, co jsme stáli opodál a do divadla jsme se netlačili – mohli jsme teď zblízka vidět nejen rakev s ostatky, ale také rodinu a příbuzné zesnulého.

 

Na nádvoří pak byly vypáleny čestné salvy jakožto „vojáku, kterého nepřítel nikdy neviděl na kolenou“ a za pohřebním vozem se pomalu rozjela i kolona veteránů, tedy historických vojenských vozidel, která přijela Milana doprovodit na jeho cestě poslední.

 

Na poslední cestu vyprovodili Milana Paumera i přítomní občané z celé republiky, kteří při nakládání rakve začali spontánně a bez povelu rytmicky tleskat.

 

Byl to potlesk přímé a rovné osobnosti Milana Paumera, jeho rovné a nezákeřné povaze, jeho osobní cti a statečnosti a konečně i všemu, co za svůj život Milan pro náš národ, na který byl tak velice hrdý, vykonal.

 

Čeho se může dožít slušný člověk více, nežli potlesku jiných poctivých lidí, když odchází z tohoto světa ?

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p7.jpg

Milanovi přijeli vzdát poslední poctu i váleční veteráni z různých armád světa.

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p8.jpg

Výstřely poslední pocty vojákovi, který se nikdy neocitl na kolenou.

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p9.jpg

Smuteční kolona opouští poděbradský zámek...

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/p10.jpg

... a vyráží na cestu opravdu poslední ...

 

Po odjezdu kolony vozidel jsme se ještě s Milanem po svém rozloučili i my, a to tím, že jsme zašli na oběd do nedalekého poděbradského hotelu, kde jsme naposledy právě s Milanem obědvali a kde se velice živě zajímal o činnost našeho sdružení stejně jako o možnost své účasti na příští blokádě, která byla tehdy plánována vůči jednomu z pražských ústředních úřadů a neuskutečnila se jenom proto, že se nám nepodařilo zajistit dostatečnou technickou podporu, a tak jsme akci raději zrušili, než abychom riskovali její fiasko.

 

Škoda, s Milanem ji už bohužel nepodnikneme.

 

Nevím, jestli si mnozí z těch, co se přišli s Milanem dnes z oficiálních míst rozloučit, uvědomovali, že pokud žil, byl rozhodně na naší, ne na jejich straně, a speciálně pokud jde o Nečase, že příští blokáda by – za Milanovy osobní účasti – patřila zcela jistě i jemu, takže by mu pak mohl říci z očí do očí, že by se do něj rád kopnul špičkou své špinavé boty.

 

Možná by to bylo z jeho strany rozhodně upřímnější a opravdovější sdělení nežli licoměrné řeči o statečném boji proti zlu, kterému prý se musí každý čestný člověk postavit.

 

Pro ty, co se mu postavili, však má Nečas – a to ve žhavé současnosti - dle vlastních slov jen kopnutí špinavou botou.

 

Navíc zlu, které dnes Nečas se sobě blízkými osobně ztělesňují. 

Ing. Jiří Fiala

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/jiri.jpg

Na všechno z výše a s přehledem shlíží král Jiří z Poděbrad a Kunštátu. Ví své.

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/mas.jpg

Na pohřeb se dostavil i T.G. Masaryk. Jen chůze už mu dělala potíže. Na snímku s naším předsedou.

 

_____________________________________________________

 

 

 

Trh zafungoval. Při odchodu z pohřbu bylo lze v poděbradských knihkupectvích zakoupit narychlo dodaný dotisk knihy Milana Paumera a bratří Mašínů "Cesta na severozápad".

Jen ten "belohnung", čili odměnu za jejich dopadení už asi východoněmecká vláda nebude mít komu vyplatit.

Cesta na severozápad:

http://k213.files.wordpress.com/2010/08/cesta_na_severozapad.jpeg

 

______________________________________

Našli jsme i dnešní smuteční projev paní Miroslavy Němcové, který se nám dosti líbil svou věcností a poselstvím, a proto ho pro zájemce přebíráme :

Miroslava Němcová: Smuteční projev na pohřbu Milana Paumera

"Ve svém Poselství akademické mládeži z 9. prosince roku 1947 nově zvolený rektor Karlovy univerzity, profesor doktor Karel Engliš řekl:

„Stejně jako vzdělání – potřebujeme silných a přímých charakterů. Ty se však mohou vytvořiti pouze ve svobodě. Nevolnictví, nesvoboda národní a strach není ovzduším pro tvoření přímých páteří.

Prodělali jsme v minulosti  útisk náboženský i politický po staletí. Tím více musíme pečovati o to, aby byl vytvořen a zocelen český charakter, protože ten pak je ochranou v době národního neštěstí, jehož nás Bůh uvaruj. Bez charakteru se nedá ani ve vědě, ani v politice nic velkého a trvalého provésti a velcí mužové vědy i dějin byli i velkými charaktery. Cením si výše vzácného charakteru nežli chytrosti nebo vědění, které se stávají bez charakteru nebezpečným nástrojem. Uvažujte o tom.“

Nevím, zda Milan Paumer tato slova slyšel, v roce 1947 mu bylo 16 let.  Necelé tři měsíce nato, po únorovém převratu si akční výbor Karlovy univerzity v čele s Jiřím Pelikánem povolal rektora k pohovoru, zda a jak chce podporovat novou vládu Klementa Gottwalda. Profesor Engliš nikam nešel a na svůj úřad rezignoval.

A nastal čas, jehož se nejenom on obával. Čas komunistické totality v naší zemi. Neslyšel-li Milan Paumer projev rektora Karlovy univerzity v roce 1947, pravděpodobně slyšel v roce 1950, to mu bylo necelých osmnáct let, rozhlasový přenos z procesu s Miladou Horákovou.

Viděl s přesně chápal, co se v naší zemi děje. Musel na tyto události reagovat. Jeho přímý a silný charakter, o němž mluvil v posledních měsících svobody profesor Karel Engliš, mu velel vzepřít se takovému bezpráví.

Čest jeho památce" 
__________________________________

______________________________________

Od:
Jiří Fiala <Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.>
Komu:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Datum:
04.08.2010 22:56
Předmět:
Poděkování



Dobrý den, paní předsedkyně sněmovny,

chtěl jsem Vám poděkovat za dnešní projev na pohřbu Milana Paumera v
Poděbradech, protože si myslím, že byl velmi věcný a s velmi důležitým
mravním poselstvím, které jste správně vybrala.

Jste poměrně vzácným příkladem ženy, která se do politiky nikdy přes
postel dostávat nemusela a která české politice skutečně sluší jako dosti
vzácná a dosti výjimečná ozdoba.

S pozdravem


Ing. Jiří Fiala

_______________________________________

Dobrý den, vážený pane inženýre

Děkuji Vám za podporu. Pana Milana Paumera jsem znala osobně, byť ne tak
dobře, jako jistě řada jeho blízkých či přátel. Jeho názory na
komunistický režim bezvýhradně sdílím.
Jsem šťastná, že mohu část svého aktivního života prožít v normální zemi -
svobodné a demokratické( se všemi aktuálními problémy). Na tuto výhodu ,
kterou neměla generace mých rodičů která celý aktivní život strávila v
totalitním režimu, myslím velmi často. Také proto jsem jela na pohřeb
Milana Paumera.

S mnoha pozdravy
Miroslava Němcová

_______________________________________

Vážená paní předsedkyně sněmovny,

děkuji za odpověď a i když už jsem neměl v plánu na ni reagovat, přece jen jste mne inspirovala k aspoň třem větám.

 I já jsem znal pana Paumera osobně, a to dost dobře, a proto vím, že naše smýšlení a naše aktivity, ze kterých má třeba Váš stranický kolega Nečas takový strach, mu byly velmi blízké.

Já - a spolu se mnou i naše sdružení - sice v současnosti zažíváme perzekuci, o které jsme za doby komunistické totality slýchali ze Svobodné Evropy a kterou jsme si na vlastní kůži nedokázali ani představit (trojí bezdůvodné uvěznění za posledních pět let ostatně hovoří výmluvnou řečí), a nikdy bych si nepomyslel, že je něco podobného 20 let po pádu komunismu možné, ale Vám svobodu rozhodně přeji.

A to přesto, že my si tu svou svobodu teprve musíme vybojovat.

V mém chápání svoboda je stav, kdy každý může reálně zaujmout místo, na kterém je společnosti nejprospěšnější - a k tomu má současná ČR velmi daleko.

Protože jsme na pohřbu natočili a nafotili poměrně úspěšnou reportáž, doporučuji Vám ji ve chvíli volna shlédnout , a to na adrese :

http://www.k213.cz/start.php?act=read&art=2464

Dočtete se tam právě i o našich vztazích s Milanem Paumerem, které pro Vás možná mohou být nečekaným, přesto pro Milana symbolickým, sdělením.

S přáním mnoha úspěchů ve Vaší práci

Ing. Jiří Fiala

_______________________________________

 

_______________________________________

 
Dobry den, pane Fiala.
Mam dotaz, zda nebylo na pohrbu
slyset udery, jak pan Paumer
rotoval v rakvi pri projevu
byvaleho politruka?
K.
________________________________________