Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

V uplynulém týdnu jsem se zúčastnil dvou soudních jednání, přičemž obě mne přesvědčila, že justice dna ještě nedosáhla, že k němu ale kvapem směřuje a že jsme si dosud většinou nedovedli představit, jak to dno vypadá a jak je hluboko.

Jinými slovy - oba soudy mne přesvědčily, že hranice nemožného - v tom nejhorším slova smyslu -lze opět posunout ještě dál, až tam, kde by  je normální člověk se zdravým rozumem nikdy nemohl čekat.

V prvním soudním jednání, o kterém se zde zmíním, jsem vystupoval jako zmocněnec otce a šlo - jak jinak u otce - o zvýšení výživného

(viz náš článekhttp://www.k213.cz/start.php?act=read&art=1905.)

Podotkněme, že na děti, které ještě před pěti lety otce prokazatelně milovaly tak, že na něm doslova visely a utíkaly k němu od matky, aby byly za asistence policie a děsného křiku zase následně vráceny zpátky k matce a jejímu obhroublému milenci, který je mlátil.

Jak už to u nás bývá, za mlácení dětí nebyl nakonec odsouzen matčin milenec, jak by se snad někdo naivně mohl domnívat, nýbrž otec, neboť u něj prý trpěly nejvíc (což je svým způsobem i hořká pravda, neboť právě u otce je přepadali policajti a vláčeli je řvoucí k matce) .

Následně byl otci zakázán styk s dětmi (neboť je prý týrá) - aby se mohlo u soudu argumentovat tím, že otec o děti osobně nikterak nepečuje, a tudíž je mu nutno zvýšit výživné.

Jak již známo, věc soudíla a soudí JUDr. Jana Tondrová, jedna z nejhorších justičních psychopatek, jaké v současné opatrovnické justici můžete potkat.

Když pominu vnější znaky psychopatie - jako již tradiční manévry justiční stráže z celé Prahy v soudní síni (asi, děvenka, tuší, proč se bát hněvu veřejnosti) - pak mi zbývají holá právnická fakta, a ta jsou takováto :

V průběhu řízení nebyly provedeny naprosto základní důkazy vedoucí k osvětlení toho, jaký příjem matka v současnosti pobírá a proč nevyužívá své kvalifikace a nepracuje v oboru, ve kterém se vyučila. Důkazy ohledně dobrých mravů nebyly prováděny vůbec, co také chtít po zcela zvráceném a hrubě nemravném soudu, jehož samotná existence v této podobě je hrubou urážkou slušnosti přítomné veřejnosti. 

Pokud jde o příjmy otce, nebylo nikterak prokázáno, že by se nějak výrazně změnily. Přesto : Otci bylo - po tomto zjevně neúplném důkazním řízení, ze kterého pro zvýšení výživného nevyplynul prakticky jediný důvod snad s výjimkou zvýšení věku dětí - zvýšeno výživné více než dvojnásobně, na nějakých deset tisíc korun měsíčně, a to hlavní nakonec - rozsudek byl vynesen bez jakékoliv přestávky a soudkyně se ani netajila tím, že ho měla celou dobu předem připravený v počítači, z jehož obrazovky ho nyní - bez sebemenší přípravy - přečetlla, a to včetně do puntíku zkalkulovaného tzv. "nedoplatku" na výživném, neboť - jak jinak - otci bylo výživné zvýšeno se  zpětnou platností.

Druhé soudní jednání, o kterém bych se rád zmínil a které mě šokovalo neméně, i když se obešlo bez manévrování zastrašujících ozbrojenců, probíhalo na Praze 2, tradičním soudu pro vedení sporů s ministerstvem spravedlnosti - a tudíž se státem - a vystupoval jsem v něm jako žalobce.

Z praktického pohledu šlo - naštěstí - o prkotinu, a sice asi o tisícovku náhrady škody za to, že jsem na začátku roku jel zbytečně na soud do Nymburka nahlédnout do spisu, kterýžto nebyl k dispozici, neboť ho soudkyně zamkla do skříně, klíč měla údajně u sebe a na soudě nebyla.

Vtip tohoto soudního jednání spočíval především v tom, že na zcela analogickou situaci, kdy jsem na jiném soudě marně usiloval o nahlédnutí do spisu, jsem měl "v kapse" vykonatelný a pravomocný rozsudek téhož soudu (tedy pro Prahu 2), který přesně říkal, kdo v této situaci porušil svoje povinnosti - že to byl příslušný soud, že mi vznikla škoda a jaká a že i když nemám pracovní poměr, hodina času se oceňuje stovkou, neboť jsem mohl dělat v té době něco jiného, třeba sekat na dvoře dřevo - což jsem samozřejmě mohl, a daleko raději než se vybavovat s justičními inteligenty.

Shodou okolností, při cestě na tento soud,  jsem se právě před vraty srazil se soudcem, který ho vydal.

Abychom příliš neobdivovali jeho statečnost - nutno poznamenat, že do toho rozsudku v podstatě jen přepsal tehdejší stanovisko zástupkyně ministerstva, říkající, že soudy jsou povinny umožnit nahlédnutí do spisu účastníkovi řízení kdykoliv v pracovní době (tedy zdaleka nejen v úředních hodinách). Ano, prosím, na takto pokrokové stanovisko se vzmohlo MsP ještě přede dvěma roky !! A taky ho - samozřejmě velmi snadno - prosadilo do rozsudku.

Vybaven tedy tímto rozsudkem a právním vědomím, že nejen že jsem v právu, ale že se mám i na co odvolat - tedy dokonce na rozsudek zdejšího soudu, na němž sotva stačil zaschnout inkoust, kráčel jsem směle vstříc osudu, v tomto případě bezpečnostnímu rámu s tlemícími se ozbrojenci.

Soudkyně - mladičká, jakoby ze školy právě dorazivší Mgr. Lucie Šternová - se sice chovala slušně, ovšem co slovo, to právní perla, která ji směle přiřazovala k těm nejzažluklejším starým strukturám. V tomhle směru už se tedy stačila vyškolit naprosto skvěle.

Důkazy ohledně výše ušlého zisku provádět prý nebude, protože jsem si měl čas zorganizovat tak, aby mi zisk neušel,  dále - jak její kolega došel na to, že hodina času stojí stovku, to neví a řídit se tím nebude, neboť tím není vázána, protože tento rozsudek nebyl publikován nejvyšším soudem ve sbírce judikátů, provádět důkaz tímto rozsudkem, i když se jedná o rozsudek zdejšího soudu, a je tudíž snadno proveditelný, rovněž  nebude, protože nechce.

Když jsem se jí zeptal, jestli má pocit, že tímhle přispívá k vytvoření stabilního právního prostředí, tak to prý neví a na otázku raději nebude odpovídat, protože jí to nepřísluší.

Nakonec mi přiznala půlku náhrady za cestu, neboť jsem se prý měl předem objednat (co na tom, že v předchozím rozsudku stejného soudu je závazné stanovisko MsP, že to není nutné) a zbytek samozřejmě šmahem zamítla.

Navíc - pozor (!!) - novinka (!!!) - proti jejímu rozsudku už není odvolání přípustné, neboť podle novely OSŘ se jedná o bagatelní věc, a tudíž se odvolat nedá.

Takže státu teď nově stačí jedna takováto přihlouplá a přednaprogramovaná husička na jediném soudě, která šmahem všechno zamítne - a přes ni vlak už nejede.

K tomu ještě podotkněme, že to jsou hlavně soudci, kdo si tady hlasitě stěžuje na neustále se měnící zákony,  nestabilní právní situaci, časté změny, nulovou jistotu. Zapomínají dodat, kdo tento stav především vytváří.

Pravda, ve druhém případě šlo sice z praktického významu o prkotinu, ovšem pokud někdo jen lehce domyslí, co to znamená pro právní praxi, je mu z toho nutně špatně.

Znamená to třeba, že pokud vás pravomocně zprostili v trestní věci, až si někdo vzpomene, že mu zase pijete krev, tak vás v té samé věci, bez jakýchkoliv nových důkazů, odsoudí znovu - přičemž ho nebude zajímat ani předchozí důkazní řízení, ani pravomocný a vykonatelný rozsudek, ve věci dříve vydaný.

To je - bez přehánění - počátek naprostého konce. A začátek naprosté zvůle. Zvůle, kdy jde všechno stranou - důkazní řízení, zákon, předchozí judikatura, prostě všechno.

Pak už ale zbývá jediné - a to je zákon džungle. Ostatně, masivní přítomnost justiční stráže na prvním z popisovaných soudů výmluvně svědčí o tom, jak si další vývoj justice sama představuje. A plánuje.

Takže, pokud se veřejnost rázně nepostaví na odpor, bude - nejdéle do pěti let - soudní jednání probíhat asi takto :

Při vchodu do soudní budovy vás obuškem zmlátí justiční stráž, neboť jste se na ni buďto křivě podívali, anebo jste dostatečně rychle nevyndali věci z kapes. Případně vás zmlátí úplně bezdůvodně, neboť dostatečným důvodem k takovému postupu  je přece už to, že jste na soud vůbec přišli, a tudíž ji vyrušli z její siesty v osm ráno u kávy. Ještě před příchodem do jednací síně budete tedy obviněni z útoku na státní orgán a veřejného činitele, kteréžto zločiny jste právě spáchali.

V jednací síni vás poté čeká následující vývoj (vcelku lhostejno, zda se jedná o věc trestní nebo civilní). Bude přečtena (ob)žaloba. Pokud se k ní budete chtít vyjádřit, dostanete 20 tisíc pokutu za urážku soudu. Následně budou zamítnuty všechny vaše návrhy na provedení dokazování (to ovšem jenom v případě, že jste je podali písemně předem, protože pokud to chcete učinit až při jednání, tak vás rovnou vyvedou a obviní z pohrdání soudem - neboť pokutováni jste už přece byli - a tudíž mírnější prostředky zjevně nevedly k nápravě). 

Následně soudce ukončí dokazování a vyzve vás k závěrečnému návrhu (to ovšem jenom v případě, že se vám dosud podařilo setrvat v jednací síni). Pokud budete i nadále drze tvrdit, že jste nic neudělal(a), případně že žaloba je nedůvodná, dostanete další pokutu - případně soudce do protokolu podá trestní oznámení pro pohrdání soudem - to bude samozřejmě neprodleně vyšetřeno a vám sděleno další obvinění). 

Následně soudce ohlásí vynesení rozsudku, který přečte hotový z počítače (připravený jeho nadřízenými  nebo tzv. vlivovými skupinami dávno před začátkem jednání).

Pokud jde o trestní věc, odvezou vás rovnou na Pankrác, pokud jde o civilní věci, až přijdete domů, zjistíte, že už domov nemáte, neboť vám ho právě zabavil exekutor, a to včetně psa v boudě na dvoře.

Po deseti letech se domůžete rozsudku ze Štrasburku, ve kterém se bude psát, že stát porušil Vaše základní práva.

Stát následně - ústy některého ze soudů - zkonstatuje, že rozsudek je pro něj nezávazný, orientační, případně že mu nerozumí, protože je v cizí řečí.

Až mu ho někdo přeloží, zkonstatuje MSP, že věci se odehrály již nevratně a že na jakoukoliv nápravu je příliš pozdě, takže se s tím máte smířit, protože jiné cesty není. Na odškodné můžete ovšem zapomenout, protože ho není z čeho vyplatit - půlka státního rozpočtu totiž padla na platy soudců a jejich pravidelné zvyšování, druhá půlka na životní minima těch, které justice ožebračila a znemožnila jim samostatnou obživu.

Následně Vám pod libeňský most, kde nyní žijete, přijde výměr na dvojnásobnou daň, protože justici není už z čeho platit (pod mosty se totiž přesunula nadpoloviční většina obyvatelstva, zbytek pracuje v justici).

A tomu se - prosím - říká právní, demokratický stát.

Občané, probuďte se !! Ještě snad není úplně a na všechno tak pozdě.

Ale zítra už jistě bude.

_______________________________________

Skutečně otřesné. Jak ale z toho?.............Zdravím.....FN.
_______________________________________

Ahoj,Jirko
Tohle jsi skutečně psal o soudu v NAŠEM PRÁVNÍM A D E M O K R A T I C K É M STÁTĚ????
Není to třeba...Orwell?
NE?
.....................................

UFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF..Tak to mám husí kůži ještě teď!!!.-(

B.
________________________________________