Jediná volební otázka

Stát, který není schopen zajistit spravedlnost svým občanům, nestojí za to, aby jimi byl udržován při životě.

Navzdory sabotážím ústavního soudu, který tak dokumentuje nejen svoji naprostou neschopnost. ale dokonce evidentní škodlivost, se volby nezadržitelně blíží a ani tento zdegenerovaný justiční orgán jejich příchod nezastaví, lhostejno, zda to bude v listopadu, prosinci nebo na jaře.

S blížícími se volbami přišlo sdružení Občané za svá práva se zajímavou iniciativou, a sice poslat představitelům jednotlivých politických stran dotaz. Jeho zodpovězení by pak mohlo zásadním způsobem ovlivnit rozhodování občanů, kteří si již nepřejí trpět dosavadní stav justice jakožto národní ostudy i nadále.

Zajímá nás jediná věc : Co chcete dělat s justicí ?!!

Jsou nám naprosto lhostejné Vaše přihlouplé daňové úlevy a programy pro podnikatele (kterým pak v podvodných konkursech stejně všechno seberete, hůř než to dělali Komančové), jsou nám ukradené Vaše prodloužené mateřské dovolené a zvýšené mateřské podpory (v rodinách, které se stejně brzy rozpadnou, to znamená jen zvýraznění nerovnováhy a praktickou podporu feminismu) a pokud máte ve vztahu k justici jediné přihlouplé heslo : "Za zločin rychlý a spravedlivý trest" - tak si ho strčte - jistě víte, kam, protože jenom otevřeně říkáte, že Vás justice buďto vůbec nezajímá, anebo si s ní vůbec nevíte rady, případně kombinace obojího. 

Volit budeme totiž jedině toho, kdo nám závazně slíbí a zaručí zavedení jednak soudních porot (značně omezujících svévoli soudců v trestním řízení), jednak volitelnost soudců (abychom se demokratickou a nenásilnou cestou mohli zbavit alespoň těch nejvykřičenějších vykopávek typu Sváčka a Rudého).

A pokud jde o dvě největší strany, velmi naivně a lacino označované za favority voleb, pak těm můžeme říci jediné : V současné podobě na naše hlasy zapomeňte - obě. Obě jste byly u moci, obě jste měly příležitost ukázat, co umíte, a vaším jediným programem bylo zachování platů Sváčků, Stiboříků a dalších nestvůr představujících národní ostudu a amorální zvrácenost v praxi.  Zvrácenost, za kterou se my, jako Češi, kterým se ještě nepodařilo vyrvat zdravý morální základ, upřímně stydíme.

Všichni, kteří jste tyto stvůry udržovali u moci, jste předmětem našeho opovržení a svým zaslouženým místem na smetišti dějin si buďte jisti.
____________________

OTEVŘENÝ DOPIS

 

POLITICKÝM STRANÁM A HNUTÍM, KTERÉ KANDIDUJÍ

DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY V PARLAMENTNÍCH

VOLBÁCH V ROCE 2009

 

VĚC:

- KOLAPS ČESKÉ JUSTICE

- SVOBODNÉ VOLBY SOUDCŮ PŘÍMO OBČANY

- ZAVEDENÍ SOUDNÍCH POROT

 

Vážená paní předsedkyně,

Vážený pane předsedo,

 

v současné době, u příležitosti voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, vysílá Česká televize seriál o Velké francouzské revoluci. Můžete se zde dozvědět zásadní věc. Hladoví poddaní v Paříži nezaútočili ani na královské „sýpky“, ale ani na krále. Zaútočili na despotický soudní systém, jehož symbolem bylo vězení – Bastila. A dobytí Bastily nastartovalo změnu v Evropě. Z absolutistických poddaných se stali svobodní občané.

 

Vývoj v České republice bohužel spěje obdobným směrem.

 

Obracíme se proto na Vás se žádostí, aby se Vaše politická strana či hnutí, které kandidují do Poslanecké sněmovny, jasně vyslovily pro svobodnou volbu soudců přímo občany a pro ustavení soudních porot, tak jak je to běžné v úspěšných demokraciích.

 

Touto pokojnou cestou se předejde možným nepokojům ve státě, kde jsou již také „prázdné sýpky“, kde jsou dlouhodobě soudní mocí veřejně a úmyslně porušována ústavní a zákonná práva občanů a kde se tudíž k použití článku 23 Listiny základních práv s svobod uchyluje už dnes stále více občanů a občanských sdružení, která jsou si nefunkční justice vědoma, a to přesto, že my osobně s použitím násilí nesouhlasíme. Chápeme však, že mnozí občané mají již za osvědčené, že jiné cesty není, neboť všechny pokojné prostředky nápravy dávno vyčerpali.

 

DOSAVADNÍ VÝVOJ

 

Po staletí byl v Čechách, na Moravě a ve Slezsku uplatňován systém, podle kterého buď sám panovník, nebo jím přímo jmenovaná osoba, uplatňoval soudcovské právo. V dnešní době panovníka v České republice nahrazuje 41 senátorů, kteří prezidentovi republiky „doporučí“ ke jmenování soudcem kandidáty více či méně vhodné. Mnohdy jde o kandidáty, kteří opustili nedávno školní lavice a nemají o skutečném životě ani ponětí. Základním problémem je, že jsou tito soudci jmenováni na doživotí. O jejich případném odvolání, v případě jejich evidentního selhání, rozhodují opět pouze soudci mezi sebou. Je třeba otevřeně říci, že systém jmenování soudců na doživotí se v České republice naprosto neosvědčil.

 

V 18. a 19. století, když utíkali buřiči před centralistickým a despotickým systémem králů a císařů z Evropy do Nového světa, tak jednou z prvních zásad, které si jednotlivé kolonie vytvořily, byla přímá volba starosty, policajta a soudce. Tento systém byl uplatněn ve většině států UNIE /dnes Spojené státy americké/. Princip je jednoduchý: na přesně stanovené období /např. 4 či 5 let/ jsou svými občany mj. přímo voleni soudci. Neexistuje jiná demokratická kontrola soudců než jejich přímá volba, s případnou možností jejich odvolání, pokud na tuto práci nestačí.

 

Rovněž však zákonodárci „vtáhli“ občany přímo do jednání justice tím, že zavedli poroty. Poroty jsou osvědčený nástroj, jak zabránit kabinetní justici úmyslně porušovat zákony za účelem získání prospěchu pro jednu ze zúčastněných stran sporu. Jsou pojistkou, jak zabránit rozhodování ušlápnutých úřednických dušiček spjatých se systémem a jak namísto nich zavést rozhodování právně vyspělými občany, kteří na výsledku sporu nemají a nikdy nebudou mít žádný zájem, vyjma uplatnění obecného principu spravedlnosti.

 

Zvláště zde upozorňujeme na soudní při za starého Rakouska, kdy se pokusil soud v dubnu 1849 odsoudit Karla Havlíčka Borovského a umlčet a potlačit uveřejňování jeho názorů a potrestat jej za článek „Výklad (oktrojované) ústavy“ Porota, složená z českých občanů, však zabránila plánovanému justičnímu zločinu a K.H.Borovského osvobodila. Následně, když si s ním rakouská justice nevěděla rady, tak se zachovala c.a k. monarchie jako sprostý zločinec a K.H.Borovského v noci unesla a odvezla do vyhnanství.

 

Pouze pro informaci: Největší socha Karla Havlíčka Borovského není v Čechách, ale ve Spojených státech amerických v Chicagu, kde jej povinně navštěvují české parlamentní delegace, aby neurazily naše krajany. Byla postavena z příspěvků českých emigrantů jako hold člověku, který celým svým životem bojoval za občanská práva a kterého si sami vzali jako vzor, aby tato práva, která nebylo možno na starém kontinentě prosadit, uvedli do života alespoň ve své nové vlasti. Tuto zásadní informaci se žáci na školách v České republice dodnes nesmí dozvědět.

----------------

 

Dále uvádíme tři konkrétní případy z poslední doby. Takových případů otevřené soudní zvůle je však mnoho. Díky kabinetní justici a nesvobodným médiím, poskytujícím informace pouze podle toho, kdo si jejich rozšiřování médiím zaplatí, si ještě mnoho našich spoluobčanů ani nedokáže uvědomit hloubku nesvobody, ve které nás naše nová vrchnost, nazývaná justice, udržuje beze změny od tzv. sametové revoluce, neboť sama se nijak nezměnila. Nebuďme nadále poddanými vrchnostenské justice, ale svobodnými občany této země, kteří si v demokratických volbách zvolí přímo svoje soudce, kterým následně mohou důvěřovat.

 

Pro názornost uvádíme tři ilustrační, křiklavé případy z poslední doby :

 

 

 

 

Případ 1

 

Každý stát vytváří podmínky pro řádnou výchovu nové populace. U rozvodových řízení je rozhodující veličinou čas, v jakém soud rozhodne o další výchově dětí, jejichž rodiče se rozvedli. Je povinností soudu zajistit, aby děti mohli dále řádně vychovávat jak matka, tak i otec. V České republice však soudní případy trvají několik let, dokonce v mnohých případech více jak deset let. Za tu dobu se děti odcizí tomu rodiči, u kterého nežijí. Tento rodič pak nemá možnost díky záměrné nečinnosti soudů se s dítětem vůbec setkat. A soud pak, po několika letech, rozhodne, že už tento rodič se nemůže s vlastním dítětem vůbec vidět a toto dítě vychovávat, protože se mu odcizilo./VIZ HLAVA XXII/, ačkoliv jeho základní povinností podle mezinárodní Úmluvy o právech dítěte je zajistit dítěti oba rodiče a právo na pravidelný styk s nimi.

 

Typickým příkladem je rozvodová pře Ing. Jiřího Fialy. Jeho případ řešil i Evropský soud pro lidská práva a rozhodl, že česká justice hrubě porušila jeho občanská i lidská práva tím, že mu bylo znemožněno svoje děti vychovávat (když se o to opakovaně pokoušel, jak mu to Zákon o rodině ukládá, byl dokonce 2x uvězněn a propuštěn až na přímý zásah prezidenta republiky).

 

Při následném jednání u Městského soudu v Praze, jehož prvořadým úkolem bylo revidovat případ jeho dětí, napadený rozsudkem ESLP, Ing. Jiří Fiala upozornil na platný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva a žádal o nápravu.

 

Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze si spletla Evropský soud pro lidská práva, který sídlí ve Štrasburku, a který byl zřízen Radou Evropy (pro lidská práva), s Evropským soudním dvorem v Lucemburku, který zřídila Evropská unie a který se zabývá zcela jiným obsahem. Dále prohlásila, že jí nějaký rozsudek Evropského soudu pro lidská práva nezajímá, přestože, podle mezinárodní ÚMLUVY o lidských právech, je Česká republika povinna se řídit těmito rozsudky a přenášet je do soudní praxe.

 

Sdružení K 213, jehož je pan Fiala předsedou, reagovalo na tyto zoufalé neznalosti tak, že podle článku 23 Listiny základních práv a svobod, která je nedílnou součástí ústavního pořádku České republiky, rozhodlo o zbavení soudkyně funkce a následně jí zablokovalo vstup do soudní síně s jasně zdůrazněným požadavkem : Respektujte evropské rozsudky !!

 

Za tento postup, tedy za snahu prosadit platný evropský rozsudek do justiční praxe vnitrostátního soudu, což je v podstatě úkolem a zodpovědností Výboru ministrů Rady Evropy, byli účastníci blokády odsouzeni ke dvěma měsícům nepodmíněně za údajné „pohrdání soudem“, přičemž trestní soud usilovně zamítal všechny důkazy spojené například s dokumenty Rady Evropy zavazujícími členské státy respektovat konečná rozhodnutí ESLP či s praxí jiných členských států, které mají s Evropským soudem delší zkušenost a kde respektování jeho rozsudků je dávno vžitou samozřejmostí.

 

Můžeme Vás ujistit, že tato soudkyně, která nezná ani vlastní nejvyšší odvolací orgán, soudí dále, před kárný senát se vůbec nedostala a dodnes s největší pravděpodobností ani netuší, jaký je rozdíl mezi Radou Evropy a Evropskou unií a jejich soudními institucemi.

 

 

Případ 2

Předsedkyně senátu okresního soudu v Teplicích při hlavním líčení dne 19. prosince 2007 ve věci 6 T 189/2005 odmítla vpustit veřejnost do jednací síně se záznamovým zařízením. Tím porušila § 6 odst. 3 zákona 6/2002 Sb. Na protesty obžalovaného a zúčastněné veřejnosti, tato soudkyně podle svého přesvědčení, tak jak jej byla zvyklá v praxi soudu realizovat, odpověděla: „Ústava mě momentálně nezajímá“. Za to jí kárný senát podle judikátu Ds 5/2008, složený pouze ze soudců, odsoudil k neuvěřitelnému trestu: Už tím, že byla postavena před kárný senát, bylo takovým trestem samo o sobě, že se o dalšího trestu upustilo. Tento exces vedl i k odstoupení předsedkyně Okresního soudu v Teplicích. Obžalovaný byl nakonec v tomto vykonstruovaném procesu zproštěn obžaloby.

 

Případ 3

Vrchní soud je vysoká soudní instance. Soudci Vrchního soudu patří k elitě svého soudu. Vždyť jim přísluší přezkoumávat rozsudky krajských soudů a vést kárná řízení proti soudcům a státním zástupcům.

 

Při jednání Vrchního soudu v Praze dne 4. května 2009 ve věci 14 Cmo 192/2008 – 210

předseda senátu JUDr. Vojtěch Trojánek zakázal veřejnosti použít zvukového záznamu. Navíc ještě veřejnost z jednání vykázal za použití Justiční stráže pod záminkou zákazu zvukového záznamu s tím, že změnil jednání na neveřejné. Soudce JUDr. Vojtěch Trojánek je zkušený soudce, který soudí již od roku 1979. V tomto případě se nejedná v žádném případě o neznalost, ale naopak vzhledem k jeho kvalifikaci o úmyslné porušení následujících ústavních práv a zákonů:

 

čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR

čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

§ 6 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.

§ 116 odst. 2 a § 167 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.

§ 17 odst. 1 Vyhlášky min. spravedlnosti č. 37/1992 Sb.

 

Jedním z účastníků řízení ve věci 14 Cmo 192/2008 – 210 , na které byl pozván i jako svědek, je totiž pan Ing. Jozef Tkáč, předseda představenstva Equity holding a.s., to je strany žalované. Ing. Jozef Tkáč je současně předsedou dozorčí rady JaT BANKA a.s., napojené podle mediálních zpráv přímo na vládní kruhy (privatizace Letiště Praha, Toskánská aféra atd.). Podle Výroční zprávy za rok 2008 měla JaT BANKA a.s. vlastní kapitál 3 041 905 000 Kč a čistý zisk 228 800 000 Kč. Pokud je tato jeho finanční a zřejmě i mocenská pozice skutečným důvodem k tomu, aby předseda senátu Vrchního soudu JUDr. Vojtěch Trojánek rozhodl v jeho prospěch a nařídil jednání jako neveřejné (aby se průběh jednání před veřejností utajil), pak tento stát se nemůže nazývat demokratickým.

 

Poškozená veřejnost v souladu se zákonem č. 6/2002 Sb. proti této soudní zvůli podala řádnou stížnost předsedovi Vrchního soudu v Praze JUDr. Vladimírovi Stiboříkovi. Ten podle § 125 odst.2 citovaného zákona „dbá o důstojnost jednání a dodržování etiky v řízeních , vedených Vrchním soudem, a vyřizuje stížnosti“. Předseda Vrchního soudu v Praze na žádost veřejnosti, aby v souladu se zákonem podal návrh na zahájení kárného řízení se soudcem JUDr. Vojtěchem Trojánkem, se k porušování zákonů vůbec nevyjádřil a návrh na kárné řízení odmítl podat.

 

 

 

V Ý Z V A

 

Vážená paní předsedkyně,

Vážený pane předsedo

politické strany či hnutí, které kandidují do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2009, sdělujeme Vám , že v České republice :

 

- je porušována Listina základních práv a svobod. V článku 36 je stanoveno, že „Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu“,

 

- české soudy jsou ve skutečnosti nezávislé na zákonech, a straní tomu, kdo má k dispozici více finančních prostředků nebo má větší společenský vliv, případně patří k programově preferovaným skupinám obyvatelstva (např. matky a ženy ve sporech o děti)

Důkaz: na rozdíl např. od Slovenska odmítají soudci v České republice, jako veřejní činitelé, uveřejnit svůj majetek.

 

- úmyslné porušování ústavních práv a zákonů soudcovskou vrchností vůči svým poddaným (pardon – občanům) se stalo normou a běžnou záležitostí

 

- je proto nutno zavést přímou volbu soudců a zvážit opětné obnovení porot, které by vyloučilo dosavadní kabinetní justici

 

 

Dovolujeme si Vás tímto požádat, aby jste nejpozději do 30. září 2009 sdělili odpověď ANO – NE na tento dotaz:

„V případě, že naše politická strana či hnutí bude ve volbách úspěšná, budeme v Poslanecké sněmovně jednoznačně prosazovat“

 

  1. Přímou volbu soudců občany ANO NE

 

2. Zavedení soudních porot jako obranu proti kabinetní justici ANO NE

 

 

Kontaktní adresa:

 

Občané za svá práva v Praze

Občanské sdružení

Rooseveltova 5, 160 00 Praha 6

mail: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.

 

 

MŮŽEME VÁS UJISTIT, ŽE VAŠE ODPOVĚDI UVEŘEJNÍME A SDĚLÍME OBČANŮM, ABY VĚDĚLI, KOHO MAJÍ VOLIT ČI NAOPAK, KDO PODPORUJE SOUČASNOU KABINETNÍ JUSTICI A TÍM I POTLAČOVÁNÍ ZÁKONNÝCH PRÁV OBČANŮ ČESKÉ REPUBLIKY.

 

 

Uveřejněno s podporou OBČANSKÝCH INICIATIV:

Spravedlnost dětem

K 213

Sdružení na podporu práv dětí a rodičů

 

 

V Praze dne 12. září 2009

 

místopředseda                               předseda

Ing. Aleš Moravec                        Ing. Karel Berka

 

_________________________________________

_________________________________________