Máte nárok jen na zákonného soudce !

 

Zase jednou jsem zašel na Krajský soud v Praze. Zeptat se, co říkají na to, že jim nejvyšší soud zrušil kompletní rozsudek a jaké z toho hodlají vyvodit poučení pro příště, případně pro soudkyně, které věc soudily.

Předsedkyně soudu (JUDr. Věra Miřacká) prý dnes soudí, tak se se mnou nebavila, ale mám prý přijít příští týden. To je opravdu pokrok, protože ještě před půl rokem jsem musel čekat na audienci u této jistě  vzácné dámy celých 6 neděl, tak byla, chudinka, vytížená !! Nebo že by si jen neuměla zorganizovat práci ? Ale fuj, co mě to napadá, to se přece může stát pouze v soukromé firmě, nikoliv na státním soudě, že ?!

Dotázal jsem se tedy na trestního místopředsedu. Tím na Krajském soudě v Praze je pan JUDr. Stanislav Černecký. Musím bez ironie uznat, že se - jako jeden z mála na našich soudech - choval slušně, ba vstřícně a nepovýšeně a snažil se mi vyjít vstříc, i když byl zjevně uprostřed práce (všude rozložené papíry, diktoval prý nějaký dlouhý rozsudek). To nejpodstatnější si vyslechl a snažil se poslouchat, co mu říkám, načež si mě objednal na příští středu, kdy si už udělá čas. Budiž, to by rozhodně šlo.

A s mými stížnostmi, pokud se prý týkají soudkyň tamního soudu, se mám a mohu obrátit také na předsedkyni obecného senátu, což jsem nevěděl, co to je a ještě jsem to neslyšel, ale všecko je někdy poprvé. Prý je to senát, který se zabývá stížnostmi na tamní soudkyně, něco jako vnitřní kontrola. Sekretářka mě za tou předsedkyní hned odvedla.

No - a byli jsme zase zpátky, z oblak na zemi, od slušného trestního místopředsedy u nepříliš přívětivé babice, která mě nenechala dlouho na pochybách, zač je toho loket.

Stěžovat si prý nemám na co, chyba se občas všude stane a Mgr. Božena Maříková, předsedkyně senátu, který zrušený rozsudek vydal, je prý vysoce kvalifikovaná a právně vzdělaná osoba. Řekl jsem jí, že o té kvalifikaci a její úrovni jsem měl právě možnost se přesvědčit a že pokud to nepřeslechla, tak že ten rozsudek právě nejvyšší soud beze zbytku zrušil, neboť nebyly provedeny základní důkazy.

Pochopil jsem, že soudci zdejšího soudu jsou pro tuto paní všichni "vysoce vzdělanými odborníky", a to i kdyby neuměli číst a psát.

Inu, náročný kontrolor, jak má být !

No jo, ale od provádění důkazů prý je soud prvního stupně, to oni tady dělat nemohou (tvrdila mi ta předsedkyně senátu, co je vnitřní kontrolou)  a - sice to asi mohli vrátit k doplnění dokazování okresnímu soudu, ale taková prkotina ..., no už se stalo ..., jak jsem říkala, chyba se občas stane všude.

Jo, to stane, ale je jistě zajímavé, že se tolik chyb děje zrovna u mě, odvětil jsem jí. V podstatě totiž není můj případ, aby byl vyřízen bez závad, zrušování rozsudků či mezinárodních nálezů. A taky tohle je asi jediné zaměstnání, kde - i když už se chyba nedá zapřít ani ututlat - tak si ji všichni zase pěkně zaplatíme, a soudkyně, která chybu udělala, se ještě velmi diví, co se nám nezdá.

Paní předsedkyně opravného senátu mi dále sdělila, že se mi vlastně nic nestalo, tak co by se mi nezdálo - na což jsem jí sdělil, že když už pominu chození k soudům, které je pro normálního, nevycvičeného smrtelníka samo o sobě dostatečně stresující, tak jsem musel vyhledat advokáta, sepsat dovolání, zaplatit ho, 4x jsem byl zbytečně u těch jejích vysoce kvalitních soudců a nakonec mi ještě rok zbytečně hyzdil trestní rejstřík nesmyslný záznam neexistujícího trestného činu. No jo, mávla rukou paní předsedkyně kontrolního senátu namísto omluvy, vždyť se dohromady nic nestalo, a když máte škodu, tak si podejte žalobu o náhradu škody.

To je prima, co ?!! A stát - tedy my všichni - to přece zaplatí !!

Tu si také podám, i když to znamená zase jenom další souzení (pak z čeho jsou ty soudy přetížené, že ?) , ovšem zajímalo mě, jestli náhodou nemám nárok na dostatečně kvalifikovaného soudce, který je schopen rozhodnout spravedlivě a podle zákona už napoprvé.

"Ze zákona máte nárok akorát na svého zákonného soudce, což je soudce, který věc dostane přidělenu podle rozpisu práce" sdělila mi předsedkyně téhle vnitřní kontroly, a já pochopil, že tahle kontrola nejen že nikoho skutečně nezkontroluje, ale ještě bude mlžit a kamuflovat i ta nejhorší zvěrstva jako prkotiny a navíc je přizná jenom tehdy, když to dotyčný žene až k nejvyšším dovolacím orgánům, což zdaleka ne každý má tu výdrž, trpělivost a energii.

Jinými slovy : O odborné erudici není v zákoně ani slovo, tak na ni zapomeňte, o objektivitě a nestrannosti prý tam také není ani slovo, takže se jich budete zbytečně dovolávat - a jediné, na co máte nárok, je sebevětší blb, prohnaný právnickou fakultou,  na kterého zrovna vyšla řada.

Pro justiční šlechtu jsou občané této země tedy něco jako pokusní králíci, na kterých se zkouší, co kdo vydrží, co si kdo nechá líbit, a teprve když nenechá, začne se uvažovat, jak to vlastně správně má být.

Sdělil jsem jí, že pokud takhle hodlá pojímat justici, musím ji upozornit, že občané také mají právo na spravedlivý odpor proti útlaku, v tomto případě tedy vůči takovým "pokusům", co kdo vydrží,  kde je konečný účet vystaven za cizí blbost vždycky jenom jim - no, a na to neuměla nic odpovědět, ani to popřít. A tak jsme skončili.

Ano, takové právo totiž ze zákona nepopiratelně máme. A je jen velmi smutné, že ho tak málo lidí při téhle kvalitě justice využívá.

Oni si pak totiž myslí, že je všechno v nejlepším pořádku,