Teplický soud s Lubošem Paterou : Najednou to jde !

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 17:28
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 2288

 

Nutno uznat, že za rok, co uplynul od naší poslední návštěvy teplického soudu, se tento změnil k nepoznání - alespoň pokud jde o jednání s veřejností. Justiční stráž už byla převážně slušná a zdvořilá, nikoliv arogantně nafoukaná a komandující, jako ještě před rokem  - a totéž pak platilo pro jednání soudce, Mgr. Pavla Krase, který už při příchodu do jednací síně raději slušně pozdravil venku stojící veřejnost a poté, při jednání, dělal to, co bych asi na jeho místě dělal rovněž a dávno - hlavně se snažil předejít konfliktu s občanskou veřejností.

A tak najednou nebylo žádným problémem nejen nahrávání jednání na zvukové záznamníky, ale ani fotografování, a to včetně soudce samotného a všech záběrů z jednací síně. Soudce zjevně ustoupil veřejnosti, kam se jen dalo a v podstatě dal na srozuměnou, že pokud nebude nikdo rušit jednání, může si jinak dělat, co se mu zlíbí. A najednou to jde !!

Samozřejmě bych se mohl zeptat, jestli k tomu, aby to takhle "šlo", je nutno nejprve vyměnit kompletně vedení soudu a kárně projednat soudkyni, která si - v souladu s chováním soudu - myslela, že je panstvem, kterému je všechno dovoleno a jestli by to nešlo po dobrém. Asi - jak s kým.

Po přednesu obžaloby, která spočívala ve zorganizování tiskové konference v srpnu 2004 (!!) před budovou Krajského soudu v Ústí nad Labem, na které prý byl urážen Okresní soud v Ústí i jeho jednotlivé soudkyně a byly prý o nich šířeny nepravdivé a hrubě urážlivé výroky (jako třeba že si neplní svoje povinnosti, což obžalovaný převzal z vyjádření ministra spravedlnosti) a při které bylo rozdáváno novinářům trestní oznámení na tyto soudkyně, dostal slovo obžalovaný.

Nutno podotknout, že podle zásad trestního procesu má obžalovaný právo vyjádřit se k obžalobě, což obvykle bývá stručné, maximálně pětiminutové vyjádření, zda skutky spáchal a zda se z nich cítí vinen. Vyjádření Luboše Patery však daleko přesáhlo rámec běžného vyjádření a přerostlo ve zhruba dvouhodinový přednes, pečlivě mapující jeho opatrovnickou kauzu i jednotlivé body obžaloby, z nichž byl viněn. Obžalovaný měl všechny podklady pro tento přednes velmi pečlivě připraveny, a ač byl přednes nezvykle dlouhý i vzhledem k běžným zvyklostem a očekávání soudu, po celou dobu byl velmi věcný a po celou dobu také obžalovaný udržel pozornost početné veřejnosti, která zaplnila nemalou soudní síň.

Vyjádření obžalovaného k obžalobě tak přerostlo ve vlastní obhajobu samotnou, což ale vůbec nebylo ke škodě věci či na újmu srozumitelnosti a věcnosti. Ba právě naopak.

Z obsáhlého přednesu utkvěly veřejnosti v paměti především do očí bijící excesy : Tak například trestní řízení proti bývalé manželce Luboše Patery pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí (nepředávání syna obžalovaného podle pravomocného rozsudku) běží již patnáctým (!!!!) rokem - a dodnes nebylo pravomocně skončeno.

Lze se jistě ptát, zda bychom se museli obávat trestních procesů podle dvěstětřináctky, pokud bychom věděli, že ani za patnáct let nedojde k vynesení rozsudku, jako v případě otrlé recidivistky Radky Paterové.

Když už nepředávání syna obžalovaného trvalo příliš dlouho, rozhodl se ústecký soud "jednat" a matce uložil pokutu něco málo přes třicet tisíc korun - načež jí povolil splátky po pětistovce tak, aby jí to příliš nebolelo - a aby ji to nebolelo vůbec, tak Luboši Paterovi tentýž soud zvýšil prakticky o stejnou částku výživné, takže si Luboš Patera platil tu pokutu vlastně sám. Dobrá finta, ne ?

Nebyla zdaleka jediná, na kterou ústecká justice přišla.   
 

Nad tímto postupem ústeckého soudu se nemálo pozastavil i ústavní soud v jednom ze svých ústavních nálezů s tím, že takovéto rozmělnění trestu se zcela míjí účinkem. A také se minulo.


Splátkovou smlouvu přitom zařídila matce nezletilého osobně předsedkyně ústeckého soudu Eleonora Studničná, která se pak ve své svědecké výpovědi divila, co by tak ještě otec nechtěl, že přece nebudou posílat exekutora na chudinku maminku, která má u sebe dítě. Zatímco posílat exekutory na otce je pro soud zjevně běžná a vítaná kratochvíle.
Dlužno říci, že předsedkyně ústeckého soudu Studničná vůbec zanechala dojem, že by se jeden nestačil divit : Především vypovídala v přímém rozporu se svou výpovědí z přípravného řízení, takže je otázkou, nakolik lze takovéto osobě vůbec cokoliv věřit. A to je to, prosím,  předsedkyně okresního soudu !!


V přípravném řízení totiž paní předsedkyně tvrdila, že se jí urážky obžalovaného hluboce dotkly, a to jak profesně, tak i soukromě - zatímco nyní vypovídala, že se jí nedotkly vůbec a že žádnou újmu neutrpěla, protože ji pan Patera nemůže urazit (zkušenost říká, že pro ty, co něco podobného tvrdí, bývá opak pravdou a jsou vzteky bez sebe už když dotyčného vůbec vidí - což byl přesně i případ paní Studničné).

 Je pak samozřejmě otázkou, proč tedy Luboš Patera vůbec stojí před trestním senátem.

Pokud jde o Studničnou, tak tu výstižně charakterizovala odpověď na otázku, proč tedy podávala trestní oznámení, když se jí vlastně žádná újma nestala : Prý  - pak by lidi byli moc drzí a moc si na soudce dovolovali.

No koho by nepotěšila taková dojemná péče o veřejnou morálku a blaho od někoho, kdo sám lže i před soudem , jako když tiskne ....

K charakteristice Studničné i babince na soudě v Ústí je dobře vědět, jak tohle trestní oznámení vlastně vzniklo a kdy bylo započato trestní stíhání, protože to o ústeckých státních orgánech vypovídá ještě více než svědectví samotných maškar.

Tak především - trestní oznámení bylo v duchu komunistického kolektivismu "kolektivním dílem", kdy Studničná - poté, co dostala toto oznámení ze státního zastupitelství (z jakého důvodu asi ? To mělo věc šetřit, nikoliv rozesílat trestní oznámení podezřelým !!) - oběhla celý soud, kde text tohoto oznámení sama rozšiřovala a následně si baby sedly u kafe a zplodily blábol jako odpověď na toto trestní oznámení. Tento blábol byl samozřejmě ihned šetřen "orgány činnými v trestním řízení", zatímco doložené a pečlivě zdůvodněné trestní oznámení Luboše Patery na ústecké soudní chudinky nešetřil pochopielně nikdy nikdo.

Samotné trestní řízení pak bylo započato při zvláště vhodné příležitosti narozenin nezletilého syna Lukáše, a to 9. února 2005 - coby přímá msta za v té době asi již čtrnáctidenní mohutnou celostátní mediální kampaň za práva otců a proti opatrovnické justici, odstartované mým zprošťujícím rozsudkem ve věci tzv. únosu syna Tomáše, vyneseného na soudě pro Prahu 9 dne 17. ledna 2005.

Protože ani K 213, ani já osobně jsme ještě nebyli médiím tolik známi, vyjadřoval se na četné dotazy novinářů, případně uveřejňoval komentáře v tisku především Luboš Patera.

A ústeckým soudním husičkám se tak rychle naplnil - a posléze i přetekl - pohár trpělivosti k troufalosti účastníků řízení, domáhajících se svých zákonných práv, když se jich nedomohli soudní cestou.

 Za poslech rozhodně stála i výpověď dnes již bývalé soudkyně Hany Vondráčkové, která zhruba před pěti lety měla opatrovnickou kauzu Lukáše Patery na starosti. Dokonce pro mnohé přítomné byla tato výpověď zlatým hřebem dnešního programu a nezvratitelným důkazem, jak vypadá česká opatrovnická soudkyně.

Tak třeba paní Vondráčková nedokázala odpovědět už dokonce na otázku, zda se  cítí být součástí justice. Prý neví, pak že asi ano. Na dotaz, zda tedy ano, nebo co to je to "asi", konečně odpověděla, že ano, že jako opatrovnická soudkyně byla součástí justice.

Ničím se podle vlastních slov neprovinila a tudíž, ani nechápe, proč proti ní dokonce dva ministři spravedlnosti zahájili kárné řízení a proč o ní psali, že si neplní svoje povinnosti.

 Opatrovnickou kauzu Lukáše Patery vyřizovala, jak prý nejlépe mohla, takže rovněž nechápe, co se komu na tom nelíbí (dodejme, že se toto vyřizování nelíbilo ani komisi OSN pro lidská práva, kam se Luboš Patera obrátil a která mu dala zcela zapravdu už v roce 2002).

 Když člověk viděl jen tyhle dvě - jak se jedna paní z veřejnosti výstižně vyjádřila - maškary, totiž Eleonoru Studničnou a Hanu Vondráčkovou, okamžitě pochopil, v čem problém této opatrovnické kauzy spočíval a proč nebyla nikdy řádně a v souladu se zákonem vyřízena.

 Zajímavé byly rovněž výpovědi soudkyň, podle kterých je neurážejí výroky o justiční mafii a zprávy BIS o pronikání mafie do justičních struktur, ale uráží je prohlášení obžalovaného, převzaté od ministra spravedlnosti, že si "soudkyně neplní své povinnosti".

Na dotaz, proč se Vondráčková nepřijela sama obhájit před kárný senát, tato soudkyně odpověděla, že na to nemá čas, protože má moc práce , a proto tam za sebe poslala předsedkyni soudu, která se zjevně kope nudou do zadku. Mimochodem, všechny vyslechnuté soudkyně zůstávaly dál v jednací síni, do práce zjevně nespěchaly, což jejich průpovídky o nadměrném vytížení řadilo do jedině správného světla.

Je jistě absurdní, že se v údajně právním státě může konat proces, jako je tenhle, kdy před trestním senátem stojí člověk za zorganizování tiskové konference a za to, že na ní pravdivě poreferoval o tom, jaké má zkušenosti s naší justicí a tyto zkušenosti také beze zbytku doložil.

Svědčí o neskutečné hlouposti tzv. poškozených ústeckých soudkyň, že vůbec podávaly trestní oznámení a že na projednání této věci ještě dneska trvají, neboť ani neví, co tím všechno o sobě vypovídají.

Samy přitom říkají, že se jich výroky obžalovaného nijak nedotkly, natož nyní, po pěti letech. Ovšem projednání věci povede k tomu, že se všechna - snad už i zapomenutá - špína znovu vytáhne na povrch a důkladně se propere. Tentokráte už před médii a širokou veřejností, která uvidí ubohost severočeské justice v plné nahotě.

Inteligentní člověk by takový proces ve vlastním zájmu sám co nejrychleji zastavil, zvlášť pokud by měl na svědomí tak nevysvětlitelná zvěrstva, jaká v případě Luboše Patery napáchala za 15 let severočeská justice. Jenže právě inteligence je to, co se třeba paní Studničné a Vondráčkové dostává jen jako šafránu. Holt když pánbůh rozdával moudrost, na ně už nevybylo. Nemůže se přeci dostat na všechny stejně. A tak jim to všemohoucí bohatě vynahradil hloupou nadutostí, jednoduchostí a arogancí. Těch mají bezesporu na rozdávání.

Což ale nejsou přesně ty vlastnosti, které bych hledal u soudce. Natož u soudce, který má rozhodovat o dobru pro moje dítě.

Jednání bylo závěrem odročeno na pátek, dne 13.března od 9 hodin, kdy budou dovyslechnuti další svědkové a přečteny četné listinné důkazy.

__________________

Viz také http://www.denik.cz/z_domova/pomluva_soudci_patera20090108.html

(novinář, který článek napsal, byl při dnešním jednání slyšen jako svědek) 

_________________

Videozáznam ze soudního přelíčení naleznete na adrese :

http://www.justicetv.cz/causy/zlospol/zlospol10.htm

__________________

O skvělé severočeské justici čtěte též na :

http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/soudci-se-flakali-ministr-je-chce-potrestat.html

__________________

Pohled Jana Šinágla :

 

Skvělý žalovaný a trapní žalující soudci

 

Ukázkou neúnosného stavu české justice bylo projednávání žaloby soudců OS Ústí nad Labem na pana Luboše Pateru dne 8.ledna 2009 u OS Teplice. Bylo to něco neskutečného a čemuž nelze uvěřit pouze z vyprávění. Celé soudní jednání si můžete poslechnout na odkazech níže. Mladý soudce Mgr. Pavel Kras působil až neskutečně na ty, co jsou obeznámeni s tristním stavem české justice. Podobně jako SZ Mgr. Petr Hořín ze SZ Liberec se choval tak, jak veřejnost od nezávislého soudce očekává. Lze si jen přát více takovýchto nebojácných státních zástupců a soudců, kdy jejich mládí a nenakaženost špatnými zkušenostmi, návyky a mravy jsou obrovskou výhodou – věřím, že alespoň tito dva lákavé „nákaze“ nepodlehnou.

 

Justiční stráž se chovala příkladně. Bylo znát, že náš loňský „incident“, který měl za následek odstoupení předsedkyně OS Teplice se neminul ani zde účinkem.

 

„Hvězdou“ dne byla předsedkyně OS Ústí nad Labem JUDr. Eleonora Studničná na straně obžaloby, soudící 30 let. Obávám se, že její schopnosti by přeceňoval i plat 10.000,-Kč – jako předsedkyně soudu má, odhaduji kolem 150.000,-Kč měsíčně (!!!). Způsob jejího vyjadřování a argumentace je dostatečným svědectvím o kvalitě české justice – a české společnosti - jestliže umožní osobě takovýchto „kvalit“ stát se předsedkyní soudu?! Ruce ověšené drahými prsteny, veřejnost mohla zahlédnout též v jejích deskách s dokumenty zřejmě jejího domácího „mazlíčka“ – kocoura, který si barevně „rochnil“ na formátu A4 v přepychové vaně či něčem podobném…

 

Podobně vypovídala JUDr. Vondráčková, již v penzi a se 40. lety v taláru…

 

Každá osobnost má odpovídající projevy, ale že by zrovna tyto projevy měly patřit osobnostem váženým a ctěným, které mají být vzorem dobrých a nezpochybnitelných mravů, způsobů a schopností – o tom bych si dovolil silně pochybovat…

 

To, že se zřejmě nejedná v naší společnosti o žádnou výjimku na takto odpovědných místech je o to katastrofálnější. Svědecký výslech JUDr. Studničné byl jediný okamžik, kdy jsem - s odvoláním na čl. 23 LZPS – jako veřejnost musel krátce zareagovat!  Rozhovor se mnou později na chodbě soudu paní „soudkyně“ odmítla – podobně jako SZ Mgr. Pavel Norek, který se styděl za své jméno - důvodně…?!

 

Obávám se, že  pan Luboš Patera spolu s přáteli z K 213 dělá pro českou justici daleko více smysluplnější a potřebnější práce než celý Parlament České republiky…?! Jeho noblesa, klid, argumentační neprůstřelnost, cit pro právo a spravedlnost, byly pro přítomnou veřejnost zážitkem.  A takovíto lidé, kteří by měli být už dávno na vysoce odpovědných pozicích a kterých by si každá, zvláště malá země, měla vážit – jsou dehonestováni a likvidováni lidmi, kteří jim nesahají ani pod paty…?!