Dopis JUDr. Sváčkovi

 

vážený pan

JUDr. Jan Sváček,

předseda Městského soudu v Praze

 

 

na vědomí : JUDr. Jiří Pospíšil,

ministr spravedlnosti

 

 

Pane předsedo městského soudu,

 

            Dnes jsem absolvoval odvolací jednání ve věci svých nezletilých dětí na Vašem soudě, a to u senátu JUDr. Lišková, JUDr. Čvančarová a JUDr. Chvostová, a musím říci, že i když jsem si už dávno na Vašem soudě zvyknul na ubohou úroveň civilních senátů, ten dnešní dokázal výrazně překonat i tak děsivý stav, který se na Vašem soudě stal již tradičně  převažujícím.

 

            Vyberu jen namátkou : Předsedkyně senátu neví, proč by měla revidovat případ, napadený mezinárodním rozsudkem (ergo jí není nic známo o mezinárodních závazcích republiky, ač pro ni platí již dobrých 15 let a Vy jste ten, kdo jí to měl říct především), nevidí důvod k revizi případu dokonce ani za situace, kdy se žádný z rozsudků v případu vydaných nedá označit za standardní, neboť všechny byly vydány pro podjatost vyloučenými soudkyněmi, skutečnost, že jí nadřízený mezinárodní soud konstatoval v případu hrubé porušování lidských práv, ji nechává zcela klidnou a ani tehdy nepovažuje za nutné na případu cokoliv měnit (= ponechat v platnosti lidská práva porušující rozsudky považuje za normální), zvláště mě pak šokovala sdělením, že se případ nebude revidovat, protože se jedná o nezletilé děti, které odrostou (pokud se tak již nestalo).

 

Vaše soudkyně si dále plete přístupové dohody o přistoupení k jurisdikci štrasburského soudu s Deklarací práv dítěte a štrasburský soud pro lidská práva s Evropským soudním dvorem v Lucemburku. A to před desítkami novinářů.

 

 

 

            Mohla by mi být vcelku ukradená ostuda, kterou si Váš soud dobrovolně a sám šíří přes média do celého světa, přesto není.

 

            I člověk bez právního vzdělání, s naprosto laickým, a proto zdravým právním cítěním, ví, že revidovat křivé rozsudky stojí za to vždy, a je úplně jedno, jestli se týkají dětí, nábytku, pozemků či trestu smrti. Od čeho byste tady potom jako justice vlastně byli, že ? To už byste pak skutečně nemuseli dělat a znát vůbec nic, jak nám to ostatně Vaše – zejména civilní – senáty bohatě předvádějí skoro denně.

 

            Co může o dětské psychologii vědět soudkyně, která mi tvrdí, že musí dát na názor dítěte, jež vyrůstalo posledních 5 let výhradně s matkou, a taky je to na něm zatraceně vidět ?! Jakou má kvalifikaci pro svou zatraceně zodpovědnou práci na našich dětech ?!!

 

            Protože jsem se poprvé o děti na Vašem soudil v říjnu 2003, je tomu pět let, co mám s Vaším ctěným soudem stále bohatší a stále děsivější zkušenosti. Napsal jsem Vám podrobně jak po soudu v r. 2003, tak po soudu v roce 2004 – a dodneška se nezměnilo vůbec nic. Vaše senáty stále míchají spory o byt a černou jízdu v tramvaji se spory o to, kdo a jak má vychovávat děti a kolik na ně má platit, stále nemají nejmenší potuchy o Syndromu zavrženého rodiče, ač na boj proti němu mají už 4 roky platné usnesení vlády č. 1108 z listopadu 2004, a tak bych mohl stále pokračovat.

 

            Bez přehánění se dá říci, že zejména civilní senáty Vašeho soudu úspěšně, programově a hlavně dlouhodobě sabotují jakýkoliv společenský vývoj, jakoukoliv společenskou změnu směrem k evropským standardům, od kterých jste tak na hony daleko.

 

            Stručně řečeno, civilní senáty Vašeho soudu, které – bohužel – soudí rovněž opatrovnické věci – pro ně i nadále nemají nejzákladnější kvalifikaci, ba co horšího, přes četné výzvy nejširší veřejnosti si ji odmítají doplnit, což už je prokazatelná sabotáž nejen jejich profese a státního aparátu jako celku, ale především našich dětí.

 

Troufám si říci, že kdybych nahodile posbíral na ulici 9 lidí a utvořil z nich tři opatrovnické senáty Vašeho soudu, kvalitě vyřizování případů by to jedině prospělo. Což vypovídá ani ne tak o těch náhodně vybraných  lidech, ale především o Vašich programově a nenahodile sestavených senátech a jejich soudcích, kteří jsou zatraceně královsky placeni na to, aby se po nich mohlo chtít průběžné doplňování vzdělání.

 

            Abych nebyl nespravedlivý, je pravdou, že mne některé Vaše senáty dokázaly i příjemně překvapit (což možná při té děsivé úrovni, na kterou jsem si u Vás zvyknul, není zas tak těžké), ovšem vždy se jednalo o senáty trestní, které byly občas schopny i některých právních úvah, které mne dokázaly zaujmout svou intelektuální hloubkou.

 

Jistě si hravě zjistíte, které trestní senáty se se mnou v nedávné minulosti potkaly a o kom mluvím.

 

            U civilních senátů se mi to dosud nestalo nikdy. Zato opačné pocity mám skoro pokaždé, kdykoliv je vidím soudit.

            A tak si říkám, jestli byste neměli k Vašemu soudu prodávat lístky jak do skanzenu, protože to bezesporu jeden veliký skanzen totality je. Alespoň totality v rodinném právu bezesporu.

 

            Na Vašem místě bych buďto tento žalostný stav urychleně změnil, a pokud toho nejste schopen, pak bych stejně urychleně rezignoval.

 

            S pozdravem

 

                                       Ing. Jiří Fiala 

 

V Košíku, dne 12. března 2008