Exkluzivní rozhovor pro Národní politiku

 

Jsem tvůj táta, ra ta ta…

V roce 2006 při oslavě výročí založení republiky zatkla policie Petru Edelmannovou. Za použití zásahové jednotky a přímo při rozhovoru pro televizi. Systém dostal strach z našeho NE islamismu, které bylo druhým mottem setkání. První, kdo se na její obranu ozval, bylo sdružení K213 jménem předsedy ing. Fialy. Není jistě náhodou, že při letošní blokádě Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, kterou sdružení K213 drželo předposlední lednový týden v Brně, to byla právě Petra Edelmannová, kdo podpořil rozumné požadavky tatínků.

Druhý den blokády jsme přímo na místě před úřadem Lenky Pavlové natočili s hlavním organizátorem tento rozhovor.

Mnozí čtenáři NP vaše sdružení ještě neznají, zkusme to změnit a K213 představit detailněji?

 

O založení sdružení jsme hovořívali s kolegy často, ale možná chyběl ten správný impuls, to nakopnutí, za které se dal považovat leden 2004, kdy jsem byl propuštěn z protiprávní vazby za „únos“ svého syna. V únoru pak okamžitě zakládáme sdružení K213, tedy klub 213, číslo je označením paragrafu zanedbání vyživovací povinnosti. Naším cílem je poukázání na amorální a protirodinné podstaty tohoto nátlakového paragrafu, jinak komunistického reliktu, a jeho odstranění z české právní normy, která se v Evropě stala naprostým unikátem a existuje v rozporu s prakticky všemi smlouvami o ochraně lidských a občanských práv, ke kterým kdy ČR přistoupila a které zakazují uvěznění pro dluh jako přežitek středověku.

 

Někteří vás označují za sdružení primárně útočící na ženy. Jste „protiženským“ sdružením?

 

Kdepak, to není naším cílem, nemáme nic proti ženám, nehledě na to, že mnohé jsou našimi členkami, naším cílem je zajištění rovných práv na výchovu dětí, vycházíme z principu tradiční rodiny a žena v ní má přeci neodmyslitelnou roli. Rodina je pro nás nejvyšší hodnotou, i přesto, že rodinu neudržíme, a to nebezpečí je evidentní, pak ale musíme dodržet rovnoprávnost v právech a povinnostech k dětem. Nelze říci, že jeden bude jen platit výživné a druhý jen vychovávat, oba se musí rovnou měrou podílet jak na výchově, tak i na výživě dětí.

 

Jaké ženy jsou Vašimi členkami ?

 

Jsou to především manželky rozvedených otců, kteří mají děti z předchozího manželství a musí na ně platit. Tyto současné manželky dobře vidí, jak jim nereálné výživné ukusuje z koláče jejich rodiny, která pak často žije hůř než rodina předchozí. Nemluvě o tom, že samy dobře poznaly naschvály matek, které na ně obvykle žárlí a přes předávání dětí jim dělají ty nejhorší naschvály, případně se jim snaží přímo organizovat víkendy. Dále pak jsou našimi členkami také matky a sestry těch otců, kteří jsou pronásledováni podle § 213 a akutně potřebují pomoc.

Jste sdružením početným?

Téměř pět set a věřím, že po tomto týdnu se přihlásí mnoho nových členů. Doplňuji po reportáži : Skutečně, během posledních 14 dnů se přihlásilo zhruba 70 nových členů.

 

Jsou mezi vámi, případně podporují vás i ženy?

 

Jsou v menšině, ale jsou. Většinou naše přítelkyně či manželky, které vidí, čím procházíme, jak to poškozuje naše nové rodiny, případně co řešíme a pochopily, že pravda není věcí výkladu lidí jako Pavlová, ale danou veličinou, kterou je nutno bránit. Někdy se umí pěkně rozpálit, když vidí, co se děje.

 

Co vás do Brna přivádí?

 

Jednoznačně jmenování Lenky Pavlové za novou šéfovou Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jmenování jako vyústění zmanipulovaného konkurzu a jako jeden z cílů ovládnutí potřebných institucí feministkami. Když jsme v sídle sdružení poslouchali s kolegou zprávy a slyšeli, že ministr Nečas ji jmenoval do Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, tak jsem vyletěl a vykřikl – a dost!. To už je příliš, to nerozdýcháme, to tak nemůžeme nechat. Mě vlastně zaskočilo už to, že konkurz na toto místo je rozhodnutý, však jsem se ho rovněž účastnil a aniž by mě někdo někam pozval či mě jakkoli oslovil, slyším, že je vše rozhodnuto. Dodnes si myslím, že ani žádný konkurz nebyl, že vše rozhodli bez něj a jinde. Po dvou měsících mi vrátili moje osobní materiály, beze slova. Vlastně ani nevíme, kdo jiný se tam ještě hlásil. Vše je hrozně neprůhledné a Nečas místo vysvětlování jen útočí a je sprostý. To ale, koneckonců, také o něčem vypovídá.

 

Vy Lenku Pavlovou znáte osobně?

 

Ano, poměrně dobře i profesně. A proto mohu tvrdit, že po stránce jazykové vybavenosti, vzdělání i zkušeností z mezinárodních kauz a zastupování před mezinárodními institucemi jsem na tom rozhodně lépe. A shodou okolností obě své kauzy se mnou prohrála. Jednou přímo, to zastupovala mého syna, kde jsem byl obžalován z jeho únosu. Soud mě po měsíci držení ve vazbě propustil a rozhodl v můj prospěch! Ten proces pro ni byla jedna velká ostuda.

 

A ten druhý spor?

 

Ve Štrasburku jsem vyhrál spor s ČR, kde postup státu proti mně stál na jejích názorech a podpoře. Šlo o opatrovnický spor, kdy Pavlová zastupovala matku mých synů. Spor tam byl odsouzen jako celek poškozující moje základní lidská práva a práva mých dětí na výchovu otcem. Štrasburský soud tehdy – v červenci 2006 - vynesl vskutku průlomový rozsudek, poprvé konstatoval něco jiného, než jen průtahy v řízení. Odsoudil porušení práva na rodinný život a na přiměřenou ochranu mých práv státním aparátem. A to byla její druhá prohra, jejích pravd, koncepcí a postojů. ČR vlastně prohrála proto, že nezabránila matce jednat proti zájmům otce a dětí. To jsou bohužel ale vítězství, která veřejnost nevidí, není s nimi seznamována a po plivancích Nečase tak může nabýt dojmu, že jsme čímsi nekalým, špatným.

 

Umíte „změřit“ úspěšnost kauz, které vedete u soudů za vaše práva?

 

Myslíte osobní kauzy, nebo ty, v nichž zastupuji jiné otce ? Jistá statistika existuje, ano. U svých kauz jsem čím dál úspěšnější, a to zejména v žalobách proti státu a o náhradu škody způsobené nesprávným úředním rozhodováním. Samozřejmě, i když se justice snaží bagatelizovat štrasburský rozsudek, jak jen může, jeho stín je všudypřítomný a má samozřejmě na soudce vliv. Minimálně v tom, že dobře ví, že si nic nenechám líbit a že pro mě není problémem je do Štrasburku kdykoliv popohnat. Konečně, už mě tam dobře znají.

 

U soudů, kde zastupuji ostatní, by se dalo říci, že jsme úspěšní v dosahování parciálních cílů, umíme se práv otců a dětí zastat, ano, ale není vyhráno, boj s feminizovanou justicí a médii není vůbec jednoduchý. Je ale zajímavé, že mnohdy vyhráváme už jen tím, že máme bohaté zkušenosti a umíme poradit. Pro mnohé feministické soudkyně je naše přítomnost jasným indikátorem skutečnosti, že si námi zastupovaná strana nenechá nic líbit a že čekáme férové rozhodnutí a žádné podrazy. Pak jsme tedy často úspěšní.

 

Ještě zpět k Pavlové. Z čeho pramení její nenávist k otcům, jde-li to tak říci?

 

Jde, jednoznačně. Ale z čeho pramení, to nevím, má nejspíše nějaký osobní problém, něco v minulosti, co ji přivedlo k feminismu, něco z rodiny… Pavlová zastupuje pouze matky, kterým se nelíbí respektovat vykonatelná rozhodnutí soudů, místo zájmů dětí prosazuje zájmy matek, zastupuje militantní feministické spolky a tím se dostává do střetu zájmů. Minimálně. Koneckonců, nedávno Pavlová v Dobrém ránu na ČT1 prohlásila, že je hrdá na to, že je feministkou! To hovoří samo za sebe a jasně ji to diskvalifikuje pro výkon nepodjaté úřednice, která má chránit práva dětí!

 

Jsem si jistý, že by v přímé diskusi neobstála, neobhájila by své postoje, zkusili jste ji vyzvat? Třeba za účasti médií, nebo dalších odborníků a veřejnosti.

 

Ano, k diskusi jsme ji vyzvali, když se pokoušela vstoupit druhý den blokády do budovy. Souhlasila, ale jen v její kanceláři, mezi čtyřma očima, bez účasti svědků či médií. Bylo jasné, kam směřuje. Natolik ji znám, že nic pozitivního se od ní čekat nedalo. Kdybych na to býval přistoupil, nejspíš by to dopadlo tak, že by jen za mnou zaklaply dveře a ona se zbavila médií, zavolala by policii a třeba řekla, že jsem se ji právě pokusil znásilnit. To pak jdete rovnou do vazby a bude se hodně dlouho zjišťovat, jak to ve skutečnosti bylo, což vám zcela rozvrátí byť i zbytky rodinného života. I tady je vidět, jak se bojí pravdy a jak není schopna obhájit své postoje.

Jaký postoj k vám zaujímají česky psaná masová média?

Dalo by se říci, že je to dvojí postoj. Referovala objektivně, ovšem velmi skromně o vyhraných kauzách, ale na druhou stranu kdykoli mohla, tak nás pošpinila, případně dala neadekvátní prostor pro vyjádření o nás těm, kteří nás neznají a pak říkají nesmysly a nebo znají a chtějí poškodit a pak říkají samé lži. Třeba o tom, že jsme neplatiči výživného. To je lež, absolutní, mezi námi je minimum těch, kteří vedou spor o placení výživného, o jeho výši či nesmyslnost v případně, když je plátci zakázán styk s dítětem. Za dobu blokády jsme také jasně viděli rozdíl mezi médii v Brně a v Praze. V Brně byla mnohem objektivnější, nešpinila nás, nenapadala nás, v Praze bylo hned jasné, že stačil jediný telefonát z městského soudu, případně od Jirsy, a hned všichni věděli, jak na nás mají „správně“ pohlížet a snižovat nás, aby si nerozhněvali mocnou pražskou justici.

Aktivně se médiím nevnucujeme, spoléháme, že nás novináři znají a když budou chtít, tak si nás najdou. Možná je to chyba, ale zatím jsme o tom nepřemýšleli. Snad i tato blokáda změní pohled na K213 z okrajové militantní skupiny na relevantní organizaci chránící nezadatelná práva obou rodičů a jejich dětí.

 

 

Co lobbing, když chcete změnit zákon, pomáhají vám poslanci či nějaká politická uskupení? Co petice?

 

Nás podporuje mnoho právníků, soudců, různých sdružení, například John Bok ze spolku Šalamoun označil paragraf 213 za nesmysl a i on požaduje jeho odstranění. Co se týče lobbování a peticí mezi poslanci, tak jsme jich pár zkusili, ale k ničemu to nevedlo… A poslanci všeobecně moc odvahy nepobrali, necítíme jejich podporu ani zprostředkovaně. Stačí se podívat na poslankyni Mazuchovou, které se prorodinná politika scvrkla do otázky odebírání řidičáků otcům, kteří nemohou platit výživné… návrh nemající oporu vůbec v ničem, natož v logice. To jsou poslanci.

 

Jak funguje takové občanské sdružení třeba po finanční stránce? Je potřeba něco vůbec platit, řešíte ekonomickou otázku?

 

Tak jistě, především telefony, poštovné, cestovné za těmi, které zastupujeme. Příspěvky jsou dobrovolné, registrační je 100.- Kč při vstupu a popravdě řečeno na mecenáše pořád jen čekáme. (smích)

 

(Poznámka po blokádě) : To se hodně změnilo blokádou a lidi oceňovali naši statečnost a nekompromisnost mj. i četnými finančními dary.

 

Zkusili jste dotace, jste nezisková organizace?

 

Zkusili jsme to, na druhé straně názorového spektra se to daří všem, ale nám se to nepovedlo nikdy. Přestože děláme společensky prospěšnou činnost, tak ani z Nečasova ministerstva, ani z evropských fondů či od různých nadací nic… Už jenom ta podmínka, že velkou dotaci obdržíme jen v případě, že jsme už nějakou jinou někdy měli… Kdo není ve feministické partě, nic nedostane. A pak, kdyby dotaci nedostalo sdružení na podporu feministek, byl by to asi masakr, ten, kdo by ji nedal, by asi na zodpovědném úřadě skončil. V našem případě to ale nikoho nezajímá… Navíc mám pocit, že různá NGO, která podporují politiku Systému, jsou přímo placena za svoji existenci.

 

Jak se díváte na feministy? Na muže feministy?

 

Jsou to především chudáci, něco mezi eunuchem a mužem, to nejsou normální zdraví muži, nejsou zdravě psychicky vyvinutí. Ukazuje se, že pocházejí z rozvrácených manželství, že byli často vychováváni jen matkou a nezdravě se to na nich podepsalo. Teorie otce zvrhlíka přešla z matky na ně a aplikují to na každého chlapa, kterého potkají. Je mi jich ale v podstatě líto, je to deklasování chlapa v té nejhlubší podobě.

Ještě zpět k právě probíhající brněnské akci. Podporují vás běžní kolemjdoucí?

 

To ano, máme velmi kladné ohlasy na naší akci a to dokonce i od policistů, které pro jejich velmi korektní přístup musím pochválit. Z těch stovek kladných se ale našly i dvě negativní reakce, dvě ženy nám přišly vynadat, byly dost sprosté.

 

Ještě jednou se zeptám, aby bylo všem jasno… základní požadavek této akce?

 

Zrušení konkurzu a vypsání nového s tím, že máme pochybnosti o jeho průběhu.

 

 

Děkuji za rozhovor

 

 

 

 

 

Na závěr malá zpráva z tisku:

 

Česká ženská lobby poslala Radě ČT stížnost na zpravodajství České televize. Vadí jí reportáže o kauze rozzlobených otců z organizace K213, kteří blokovali Úřad pro ochranu dětí i ministerstvo sociálních věcí. ČT prý informovala jednostranně a feministky vykreslila jako extremistky.

 

Česká ženská lobby sdružuje 21 neziskových organizací hájících práva žen. Podle feministek zazněly v reportážích ČT pouze urážky otců z K213. Ti novou šéfku úřadu pro ochranu dětí Lenku Paulovou nazvali "advokátkou extremistických feministických spolků".

Po reportáži se prý ženské organizace staly terčem telefonických útoků. "Začali nám volat neznámí muži a s odkazem na média nás označovali jako fašistickou organizaci, kterou je nutné zakázat," říká Marie Lienau, ředitelka organizace proFem.

 

O feminismu čtěte více v tomto čísle Národní politiky.