Blokáda - Praha, den 1

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 17:42
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 1173

 

Je nemalou škodou, že vás více nenašlo odvahu dnes před pražské ministerstvo přijít. Všichni jistě ví, jak je těžké přilákat pozornost sdělovacích prostředků - dnes jsme ji měli v míře nebývalé, a bohužel, jen málkdo z vás ji využil.

Když jsme před ministerstvo kolem půl sedmé přišli, stál již za rohem přenosový vůz ČT a hlavní vchod do budovy ministerstva byl již perfektně nasvícen, reportéři postávali kolem v plné pohotovosti - jen my jsme chyběli. V sedm, kdy měla blokáda začít, nás bylo asi 5 až 6, což je ostuda nejen našeho hnutí, ale všech otců, kteří si kdy stěžovali na ústrky justicí při výchově svých dětí.

Domysleli jsme si, že se naprostá většina z těch, co účast přislíbili a přijít měli už z prosté občanské povinnosti, zalekla předpokládaného střetu s policií či pořádkovými jednotkami, a proto zůstali doma. Za jejich zbabělost budiž jim odměnou postkomunistický systém opatrovnické justice a bezprávné postavení v něm  až na věky.

Vy, co jste přišli, vám všechna čest a sláva.

Prostou obhlídkou budovy ministerstva jsme zjistili, že kromě hlavního vchodu a vjezdu pro auta, o kterých jsme věděli už z předchozích návštěv, má budova ještě dva další, dnes uzavřené vchody, boční a zadní, takže pokud ji chce někdo účinně zablokovat, potřebuje na to minimálně 40 lidí, má-li blokáda plnit svůj základní účel.

My jsme měli - stejně jako v Brně - lidí 6-8, chvílemi i 10, ale víc ne. To stačilo pouze na zablokování vjezdu pro auta, u kterého jsme se také zdržovali - a za námi brzy přišli i novináři.

Nejen oni. Také policie. A to v počtu v Brně naprosto nevídaném, ráno jich tam mohlo být kolem dvaceti, další postávali po třech až čtyřech na každém rohu ministerstva, kolik jich bylo přichystáno v přilehlých uličkách, můžeme jenom odhadovat.

Měli vůči nám obrovskou přesilu, takže bylo jasné, že kdybychom s blokádou začali, mohli by ji zlikvidovat během pěti minut.

Takže opatření MPSV, která nechtěl mluvčí úzkostlivě prozradit médiím, byla jednoduchá a předvídatelná jak americký rozsudek : Příchod pana ministra zadním vchodem spolu s masivním nasazením policie.

Po rozednění za námi přišla starší, asi osmdesátiletá dáma, a že se k nám připojuje, neboť se nemohla přes pět let stýkat se svou vnučkou, dnes dospívající, a že nám rozumí a staví se za nás. To překvapilo jak novináře, tak i hloučky postávajících policistů, neboť naráz jaksi bylo trapné té staré paní tvrdit, že je sexistka a agresivní hulvátka a když se šla policistů na protější stranu zeptat, proč ji vlastně hlídají, prchali před ní jak malí kluci.

Tato paní měla s sebou sérii dopisů adresovaných osobně ministru Nečasovi, na které nedostala nikdy žádnou odpověď, ač od jejich podání uplynulo více než půl roku, často více než rok.

Vzal jsem proto tuto složku a šel se na ministerský sekretariát zeptat, proč této paní neodpovídají na dopisy, případně zda i do ní bude pan ministr Nečas kopat špičkou své špinavé boty. Ministerský sekretariát mi předvedl známou hru na kličkovanou, kdy si to přehazoval jak horký brambor jeden referát na druhý, až to šlo úplně do vytracena.

Ovšem - díky těmto dopisům jsme byli ve vstupu do budovy, když v devět hodin sešel mluvčí ministerstva p. Sezemský s čerstvým tiskovým prohlášením, které chtěl předat shromážděným novinářům. A měl smůlu - byli jsme tam totiž i my.

Novináři začali pokládat otázky, pak jsme se do toho vložili i my - a novináři když viděli, že naše otázky jsou kvalifikovanější a jdoucí k problémům, o kterých sami nevěděli, přenechali po chvíli iniciativu zcela nám, a tak se stalo, že se mluvčí ministerstva ocitl v křížové palbě otázek všdech tří přítomných mluvčích K 213, tedy panů Štefka, Kráma a mé - a nevěděl, co má dělat.

Zezadu mě sice popadla ochranka za límec - jenže všechny kamery vrčely naplno, všechny televizní štáby natáčely, a tak ministerským pracovníkům kupodivu došlo, že vyvléct nás ven před všemi televizními štáby by zavánělo velkým průšvihem, a tak Sezemský jen bezradně stál, potil se, chvílemi se zdálo, že se zhroutí - a pořád jen mával tím tiskovým prohlášením před sebou a odvolával se na ně, ač z položených otázek nebyl zjevně schopen odpovědět ani na jedinou.

Myslím, že takovou ostudu v přímém přenosu ještě ministerstvo nezažilo a tahla tiskovka bezesporu patřila k dnešním největším úspěchům, k dnešní třešničce na dortu.

Následovalo hodinové postávání před hlavním vchodem do ministerstva, občas zpestřené nějakým rozhovorem pro některé z médií či telefonátem vyjadřujícm nám plnou podporu. Jedna paní slíbila na zítřek buchty a řízky, takže se budeme zvláště těšit.

Od budovy ministerstva jsme odcházeli před půl pátou, kdy mi zavolali z televize, zda bych měl zájem obhájit svoje názory před televizními kamerami v živé diskusi v pořadu Události, komentáře. Kdo by neměl, že ??

Nejprve hovořili o příjezdu do studia, za chvíli už volali, že raději přímým vstupem z přenosového vozu - doufám, že se to nakonec zase nesmrskne na pouhý telefonát.

Na závěr jednu výzvu celé veřejnosti : Před MPSV se v těchto dnech rozhoduje o tváři naší rodinné politiky na příštích minimálně 10 let. Tedy zda bude pokračovat postkomunitické rozvracení rodin státem za vydatné podpory feministek, anebo zda se oba rodiče stanou skutečně rovnoprávnými s právem i povinností se plně věnovat a vychovávat svoje děti.

Jestli ten boj - díky Vašemu nezájmu a nepodpoře - prohrajeme nebo vyzní do ztracena,  zabetonuje se feministicko-komunistická lobby nejen na ministerstvu práce na příští desetiletí.

To chcete ?