Nové poučení před soudem

 

 

Zamysleme se trochu nad významem přísahy – pro věřícího člověka, i pro ty ostatní. 

Pro hluboce věřícího člověka – a ti ještě před sto lety tvořili rozhodně ne nepodstatnou část našeho obyvatelstva -  byla přísaha Bohu nezrušitelným závazkem na život a na smrt, který v podstatě znamenal, že zpronevěřil-li se člověk Bohu křivou přísahou, uzavírá se mu cesta k pozemským slastem a naopak se otvírá brána pekelná. Riskovat křivou přísahu kvůli věčnému zatracení by se skutečně odvážil jen málokdo a když, tak už by mu muselo jít přinejmenším o život – tedy aspoň ten současný, pozemský.

Osvícené republikánství nechtělo držet obyvatelstvo v pověrách,  jejichž pravdivost nebylo možno nijak pozitivně ověřit a které považovalo za tmářské, a tak nahradilo přísahu Bohu (ve kterého stejně  ne všichni věřili) přísahou „na svou čest a svědomí“.

Cítíte i tady tu sílu ? Tedy každý, kdo křivě přísahal a následně pak i  křivě svědčil před soudem,  přišel, a to zcela automaticky – aniž by prošel jakýmkoliv řízením či byl dokonce odsouzen -  o svou čest a svědomí.

Slušnému člověku se nic horšího stát nemůže.

Úctu komunistů k pravdě obecně má dosud většina z nás v živé paměti, kdo zažil totalitu, ví, že rozdíl mezi goebbelsovskou propagandou nacistického Německa a komunistickými „zprávami“ byl pouze ve formě, nikoliv v obsahu a že  - slušně řečeno – komunisté lhali, až se jim od huby prášilo. Jen stručně na připomenutí : Pražské jaro r. 1968 – zjevně celonárodní hnutí za obrodu společnosti – bylo podle komunistů spiknutím západních centrál s hrstkami pseudointeligence a reakčních novinářů proti všemu pokrokovému, stejné „hrstky a skupinky živlů“ tvořily podle komunistické propagandy  polskou Solidaritu, ač bylo zřejmé , že Solidarita reprezentuje prakticky veškeré ekonomicky aktivní obyvatelstvo v Polsku , a tak dále, a tak podobně.

Komunistický závan v justici byl tak razantní, že namísto výrazu „závan“ by bylo lze užít spíše výrazu „ničivé tornádo“. Se stalinskými procesy z počátku 50. let byla ze soudních síní definitivně vymetena i pravda a úcta k ní – takže proč na ni ještě přísahat, když je zjevně všem zúčastněným (kromě obžalovaných) na obtíž ?!

Není si co nalhávat, že v komunistických způsobech pokračuje i postkomunistická sebranka, která převzala vládu nad českou společností po tzv. „sametové revoluci“. A tak se k soudům nevrátila ani přísaha -  beztak by byla mnohdy jen na obtíž !  Stačí jen připomenout neuvěřitelný výpadek paměti dnešního prezidenta republiky, když měl vypovídat o účetnických čachrech s domnělými sponzorskými dary ODS a o jejich pravém původu.
No a když takhle podává svědectví první muž ve státě – co pak chtít po těch ostatních !!

Při jednom z četných trestních soudů, které proti mé osobě současná justice překotně organizuje jakožto zjevnou odvetu za to, že pod mezinárodním tlakem musela před více než rokem vynést osvobozující rozsudek ve věci tzv. „únosu“ vlastního dítěte, byla jako jedna ze svědkyň vyslechnuta i soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9, Mgr. Lenka Kloudová. Ve své výpovědi – a to i po opakovaném a zdůrazňovaném poučení – se dopouštěla vědomých a úmyslných nepravd s cílem mě před soudem co nejvíce poškodit – stručně řečeno : Lhala, jako když tiskne. Vypovídala nejen v rozporu se všemi ostatními svědky událostí, ale dokonce i se svou vlastní původní výpovědí, učiněnou na policii. Nebylo tudíž problémem jí prokázat nejen křivou výpověď, ale i zlý (a dosti primitivní) úmysl někoho poškodit.

Podané trestní oznámení pro křivou svědeckou výpověď státní zástupkyně JUDr. Zdeňka Galková z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 vůbec nešetřila, prý je – bez dalšího vysvětlování -  nedůvodné, a věc odložila. To tak – abychom ještě stíhali soudkyni, ne ?! Od toho tady přeci nejsme.

 Pokud by náhodného čtenáře zajímalo, od čeho tam tedy jsou – tak stručná definice, kterou v zákoně ovšem nenajdete, ač je rozhodně nejvýstižnější, zní : „Jsme tu od bezproblémového braní co největších peněz po co nejdelší dobu.“ A obžalovávat soudkyně – ač s průkazností obžaloby by žádné problémy nastat nemohly  - by tuto selanku rozhodně mohlo narušit.

Stížnost vyřídilo Městské státní zastupitelství v Praze obdobným způsobem – o trestný čin se prý nejedná, neboť k trestnímu stíhání nestačí jen křivě svědčit před soudem, nýbrž prý tím musí být způsobena někomu i prokazatelná újma.  A vzhledem k tomu, že jsem zatím odsouzen nebyl (a kdybych byl, soudce si to rozhodně odůvodní jinak), nelze tudíž újmu prokázat (autorka tohoto názoru – Mgr. Dita Havlínová – dosud sedí na městském státním zastupitelství).

Takže stručně a jasně : Lhát před soudem se smí, a to dokonce po poučení a v pozici svědka, jenom tím nesmíte nikomu způsobit újmu. Neriskujete tím vůbec nic – ani oheň pekelný, ani ztrátu své cti, a dokonce už ani trestní stíhání pro jakýkoliv trestný čin. Otázkou potom zůstává, proč za této situace – odsouvající Českou republiku z vyspělé Evropy opět daleko na Balkán nebo ještě dál – soudy svědky vůbec vyslýchají , když jejich výpověď nemusí být pravdivá a může mít tudíž pouze a výhradně orientační charakter. A dá se pak vůbec někomu něco prokázat, když svědkové mohou lhát, až se jim od huby práší ?

Pan ministr spravedlnosti by měl sednout, sepsat  a následně i prosadit  nový text poučení pro svědky, dávaného soudy.  Mělo by znít asi takhle : „Pane svědku, vypovězte před soudem, co uznáte za vhodné, můžete přitom lhát, jak chcete, pouze tím nikomu nepřivoďte žádnou újmu.“ 

Cítíte všichni, kam až se naše justice  dostala ? Neměl by se pan ministr -  namísto nad novým poučením svědků -  zamyslet nad tím, jak a k čemu justici za svého působení vedl a kam ji dovedl? 

A jak s tím souvisí ODS ?

 

Stačí se totiž podívat na  volební program této - dnes nejsilnější -  strany, tedy co chce tato strana dělat po volbách v oblasti justice a policie, aby bylo každému jasné, že si tato strana, považující se za pravděpodobného vítěze voleb, není vůbec vědoma, v jakém stavu se česká justice nachází a co potřebuje nejvíce, a že to rozhodně není ani zkrácení řízení, ani soudní minitýmy, jak se ODS zjevně mylně a laicky domnívá.  

O odpovědnosti soudců za jejich fatální přehmaty v tomto programu pochopitelně nenaleznete ani slovo, natož pak o jejich odvolatelnosti, volitelnosti, či povinnosti si udržovat a zvyšovat kvalifikaci.

Stačí se podívat na tzv. „stínového ministra spravedlnosti“ za ODS a vyslechnout si jeho argumentaci, aby člověk justičního světa znalý okamžitě pochopil, že tento klouček nemá s justicí  (tedy především s její zvráceností a nulovou morálkou) ani ty nejmenší zkušenosti, že se dá opít rohlíkem ( a to především rohlíkem servírovaným spolu s  kávou v kancelářích předsedů soudů)  a že se ve svých sotva třiceti letech stal evidentní „starou strukturou“, respektive její prodlouženou rukou.

Tak jako si pan Klaus kdysi nebyl jist, co to jsou „špinavé peníze“ – až nás dovedl k morálce tunelářů vykřičené minimálně po celé Evropě, tak si současné vedení ODS není jisto špinavostmi a ubohou morální úrovní justice, která se mimochodem i za jejího panování od časů totality nezměnila buďto vůbec, a když, tak leda k horšímu.

Proto bych rád poradil všem, kteří měli tu čest vyzkoušet si justiční zvůli a aroganci na vlastní kůži, všem kteří trávili celé měsíce bezdůvodně po kriminálech, aniž pak za to uviděli jedinou korunu odškodnění, všem, které justice zcela bezdůvodně připravila o děti anebo jim z nich nadělala naprogramované nenávistné zrůdičky, všem kterým justice ukradla majetek, anebo jim ho bezdůvodně odmítá vrátit – až dostanete volební lístky, vyberte z nich ten s číslem 9 a označením Občanská demokratická strana, podle pravítka hezky od rohu do rohu ho  přeškrtněte, připište výrazně „TRHNI SI !!“, vložte do obálky (poštovní, nikoliv volební) nalepte známku a pošlete Mirkovi Topolánkovi do Poslanecké sněmovny.

A současně si nezapomeňte prohlédnout, která strana ze všech těch početných uchazečů o Váš hlas  problémy justice zásadním způsobem řeší, a té pak svůj hlas s důvěrou svěřte bez ohledu na to, jak je podle zmanipulovatelných  předvolebních odhadů velká či malá.

 

    
Ing. Jiří Fiala  mluvčí K 213

 


V Košíku, dne 24. dubna 2006