ÚTOK NA DEMOKRACII – DEN 2

Druhým dnem dnes probíhalo před Obvodním soudem pro Prahu 7 projednávání věci údajného útoku na státní orgán, kterého se měl dopustit mluvčí K 213 a Štrasburského výboru Ing. Jiří Fiala tím, že se nechvalně vyjadřoval o úrovni vzdělání soudkyň projednávajících  zejména kauzy jeho dětí.  Pokud by snad někdo pochyboval o tom, že současná česká justice nemá totalitní tvář, pak se o ní právě na tomto soudě mohl věrohodně přesvědčit.  Z důvěryhodných zdrojů prosákly před začátkem jednání informace, že předseda Městského soudu Sváček osobně vydal pokyn k okamžitému vyklizení jednací síně při sebemenší zámince (např. výrazu nespokojenosti) ze strany veřejnosti. 

Věc projednávající soudce Mgr. Tomáš Hájek přikročil po zahájení jednání k výslechu předvolaných soudkyň Kutzlerové, Kloudové a Tondrové  z  OS P-9. Obžalovaný byl upozorněn, že budou povoleny pouze otázky týkající se předmětu věci, což lze považovat za srozumitelné. Méně srozumitelnou však již byla samotná praxe, kdy soudce z pokládaných otázek nepřipouštěl všechny, které nějak souvisely s případy, v jejichž souvislosti se měl obžalovaný právě těchto útoků dopustit. Takto nepřipuštěných otázek bylo asi 80% ze všech položených.  Na udivený dotaz obžalovaného, co je tedy vlastně předmětem důkazního řízení, jestliže nejsou povoleny otázky, které mají objasnit, jakým způsobem dotyčné soudkyně případy projednávaly a zda tudíž byly případné odsuzující výroky obžalovaného na jejich adresu oprávněné či nikoliv, se pan soudce jen blahosklonně usmíval připomínaje tak chvílemi duševně méněcennou osobu. Totéž (tedy blahosklonný slaboduchý úsměv) se opakovalo, pokud obžalovaný požádal o specifikaci výroků, jichž byl vyzván, aby se zdržel, neboť jsou prý urážlivé a soud by mohl přistoupit k pokutování obžalovaného. Soud se tedy vlastně omezil na zastrašování obžalovaného pokutami za verbální projevy, které sám nedovedl nijak upřesnit, natož specifikovat,  jež však přesto označoval za urážlivé.
 
            Ze tří vypovídajících soudkyň byla jistě nejvýmluvnější  výpověď soudkyně Lenky Kloudové, která již v okamžiku převzetí spisu v únoru 2004 pochopila výrok obžalovaného o jedině možném silovém řešení případu dětí Fialových tak, že je vyhrožováno nejen jí, ale i všem soudkyním na Praze 9, ač je vcelku nabíledni, že silovým řešením je zde míněno odejmutí dětí matce, se kterou selhaly nejen všechny dohody, ale také prokazatelně odmítla respektovat veškerá rozhodnutí soudu.
 
Při výpovědi Kloudové nebylo zcela jasné, kdo jednání vlastně řídí, neboť Kloudová usměrňovala položené otázky, sama rozhodovala, zda na ně odpoví či nikoliv, případně jako svědkyně sama kladla otázky  jak předsedovi soudu, tak i obžalovanému. Na přímý dotaz obžalovaného, zda jednání řídí Kloudová anebo předseda senátu, následoval opět typicky slaboduchý úsměv pana předsedy bez odpovědi.
 
            Přitom nejen z výpovědi, ale i z gest a mimiky vypovídající soudkyně bylo patrné, že k obžalovanému cítí takovou nenávist, že by ho nejraději krájela na nudličky. Když se jí ale obžalovaný zeptal, proč se již dávno nevyloučila z případu pro podjatost, odpověděla, že podjatou nikdy nebyla a není ani dnes – což „doložila“ takovými fakty, jako např. že 14 dnů před projednáváním věci dětí Fialových v březnu 2005 požádala o policejní ochranu, která jí  také byla následně přidělena a jíž musela údajně přizpůsobit svůj soukromý život.
 
            Kloudová také byla jedinou svědkyní, která si naprosto nepokrytě vymýšlela a otevřeně lhala zejména o průběhu těch událostí, o kterých se domnívala, že na ně obžalovaný nemá svědky. Pokračovala tak ve lhaní, které se stalo běžnou součástí při jejích jednáních na OS P-9. Předseda senátu, ač upozorněn na rozpory v její výpovědi v porovnání s výpověďmi jiných osob  nebo s listinnými důkazy, opět nijak nereagoval. Nepřipustil ani otázku, která tentokrát s dříve projednávanými případy nijak nesouvisela, a sice zda je svědkyni známo, že v současnosti byl jeden z litoměřických soudců navržen na kárné řízení kvůli prokázanému lhaní na veřejnosti a zda si je  vědoma důsledků křivé výpovědi.
 
            Velmi problematické a podezřelé bylo již samotné přivádění svědkyň do jednací síně, údajně z důvodů jejich bezpečnosti (ačkoliv je nikdo neohrožoval), které vždy trvalo velmi dlouhou dobu a vzbuzovalo tak řadu otázek.
 
            Po skončení jednání nebyl předseda senátu schopen nijak odpovědět na otázku Justičního kanálu, zda již vidí v dáli soumrak své kariéry anebo zda si je vědom, že dělá soudcům ostudu.
 
            Jestliže 1. den projednávání začal minutou ticha za Miladu Horákovou, druhý den předvedly současné justiční struktury, že pohrobci jejích vrahů jsou dostatečně svěží a při síle.
 
            Jednání bylo nakonec odročeno na pondělí 19. září 2005 od 9.00 opět v místnosti č. 101 na OS pro Prahu 7, kdy by měly pokračovat výpovědi předsedy a místopředsedy soudu na Praze 9.
 
 
           
Za K 213
   Karel Hájek