Plzeňská Výzva k jednotě (a odpověď na ni)

Na vedení K 213 se obrátil Honza Roub coby představitel plzeňských spolků s následující Výzvou k jednotě.

Protože plzeňské spolky již tradičně patřily k těm, které se nebály vyslovit naši činnosti veřejnou podporu, ba dokonce se s námi i postavit do první linie (což se například u Spravedlnosti dětem nikdy nestalo), odpovědělo vedení K 213 na tuto výzvu následujícím sdělením (obojí přebírají naše stránky v plném znění) :

Pánové
Luboš Patera a spol.
Jiří Fiala a spol.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Vážení přátelé,
zanechte ihned jakýchkoli rivalit či napadání, natož pak veřejného.
Každý z nás je svojí činností ve věci ochrany práv dětí nepostradatelný, nezastupitelný a že jdeme každý jinou cestou společné věci jen prospívá.
Jistě žádný spolek zabývající se vymáhání práv dětí nemá stálou členskou základnu, jako např. Spolek zahrádkářů, jak ARČR označil jeden zuřivý tchán, aktivní StBák, jež bránil otci svých vnuků v jejich kontaktu.
Otcové příchozí jsou ti, kteří mají aktuální problém s výkonem práv svých dětí a svých otcovských, a odcházejí přirozeným procesem po odeznění jejich problémů.
My plzeňáci jsme aktivně pracovali v této problematice již před r. 1990 v Unii otců, po r. 90 se aktivita a důraznost na vymáhání práv dětí radikálně zvýšila - např. kauza Tůma - vězněn, Nebeský, a další.
Byla nás tehdy parta cca 35 nasratých otců a chodili jsme si již tehdy naprosto disciplinovaně společně na své soudní jednání navzájem, já jsem se zde angažoval i z titulu tehdy aktivního pedagoga a otce dvou dětí - a měli z nás soudruzi křupánci děsný strach. Proto byli mezi nás již tehdy infiltování rozvraceči, kteří měli za úkol naše aktivity pacifikovat.
Pokud však nebude existovat tato protiváha svévole praštěných ženštin, bude dětem stále hůře.
Jako správní chlapi a odpovědní otcové přece tomuto nedopustíme, ne ?
Pro tohle však musíme být absolutně jednotní.
Za ARČR Honza Roub

__________________________________

 

Nazdar Honzo, 


i my si myslíme, že v jednotě je síla.

 

S úžasem jsme však zjistili, že v té jednotě jsme najednou zůstali sami, protože Spravedlnost dětem nejen že se dávno přestala účastnit jakýchkoliv rozumných akcí, ale prostřednictvím Mesznera na nás začala přímo útočit.
Jedině blázen se mlčky dívá, jak do něj veřejně a na stránkách někdo pálí, zejména když se mu něco obzvláště povede - a tedy jeho hlavním motivem je závist a nenávist toho, kdo už bude navždycky druhým.
Luboš Patera o tom všem věděl - a nikdy nic neudělal. Na přímé dotazy neodpovídal, na maily mlčel a nakonec se nám i začal vyhýbat. Víš, jaká byla jeho reakce, když Kutěje, který mu napsal nejedno dovolání či ústavní stížnost, sprostě napadl jeden debil z Lidovek ? Že nejlepší bude mlčet, protože to všem prospěje nejlíp (rozuměj : Hlavně jemu). Škoda, že jsme nemlčeli my, když ho soudili v Teplicích, že ?
Co si pak o něm můžeš myslet, že ?
Neměli jsme nikdy jiný zájem, než mít ve Spravedlnosti dětem silného a spolehlivého spojence. Tím ovšem SD byla jen málokdy, zejména když začínalo přituhovat.
Pokud nás zradila úplně, nechala se podplatit a ještě na nás začala veřejně útočit - a Luboš Patera s tím nic nedělal, ani na to nijak nereagoval - pak je třeba to aspoň sdělit našim členům, aby věděli, na čem jsou. A že my jsme s tím rozhodně nezačali.
Taky si ale od nejrůznějších provokatérů nejsme povinni nechat všechno líbit. 


Přeji hodně úspěchů v novém roce. 


Jirka Fiala

____________________________________