VideoarchivNázor vzdálený realitě
- Details
- Category: Starý web
- Published: Sunday, 30 August 2015 16:42
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 2072
Dle očekávání, můj názor na střídavou péči, publikovaný na našich stránkách, vyvolal vlnu reakcí, především ze strany Spravedlnosti dětem, která ji - jak známo - prosazuje - obávám se však, že čím dál tím více poněkud zaslepeně.
Začíná proto i ztrácet soudnost ohledně argumentů, kterými ji chce podpořit.
Panu Vodičkovi jsem se rozhodl odpovědět na stránkách, ostatně jeho mail nebyl ani tak určen mně, jako spíše veřejnosti, u jejíž některé části se pan Vodička asi snažil získat body. Nelze mu to vyčítat, jen se dobře podívejme na to, která část veřejnosti to je.
Asi nebude těžké uhodnout, že to nebude ta část veřejnosti, která za rovná rodičovská práva - což u nás znamená především práva otců - stála při blokádách ve větru a zimě a riskovala trestní stíhání, stejně jako to nebude ta část veřejnosti, která si za svůj boj za rovnoprávnost již nějaký ten týden - jako dáreček od feministické justice - odseděla v různých celách přdběžného zadržení, případně po vazbách - tam pan Vodička rozhodně nikdy nebyl a obezřetně se vyhýbá všemu, co by tím jen na dálku zavánělo - stejně jako ostatní členové Spravedlnosti dětem (a pak proč se část justice směje, sotva slyší o utlačovaných otcích, že ? Sami jsme mnohokrát viděli, že pokud se někdo zmíní o K 213, smích tytéž lidi rychle přejde - proč asi ?)
Pan Vodička píše, že v každém je kus svině. Jistě, to je pravda. Rozdíl mezi normálním člověkem a psychopatem (kou) tkví ovšem v tom, že zatímco normální člověk vybuchne a zase se zklidní, případně závažnější vztek překryjí nové události a za nejdéle pár měsíců již o něm neví, psychopat ho naopak v sobě živí a přikrmuje, a to po dlouhá léta. To je přesně případ bývalých manželek pana Patery, Pedoviče, Kříže a mnohých dalších, samozřejmě i té mé. V různých obměnách to vidíme i v jiných případech, většinou už ale ne v tak vyhraněné patologii.
Pokud tohle pan Vodička neví, nebo nechce pochopit, ať se raději věnuje zahrádce či své manželce a neplete se do oblasti, o které zjevně nic neví.
Jím navrhovanou studii z Belgie si sice - někdy, až bude čas (to u mě bývá nejčastěji v kriminále, tam ho je dost a dost) - rád přečtu, současně ale tvrdím, že pro to, abych tvrdil, co tvrdím, ji číst nutně nepotřebuji, protože prostě popisuje jiné poměry a jiné lidi.
Skutečně, když jsem se nedávno - a některé poslední události nutnost těchto zamyšlení opět rozvířily - zamýšlel nad tím, jestli je opravdu takový rozdíl mezi námi a třeba Belgičany, Francouzy, Nory či Švédy, pokud jde o střídavou péči, která u nich funguje již řadu let, často je dokonce první ze zákona, pak musím konstatovat - že je.
I feministky, brojící proti střídavé péči, tvrdí, že prý neodpovídá našim historickým zvyklostem - škoda, že neuvádějí, kterým - ale já bych řekl, že neodpovídá - alespoň většinou - úrovni právního vědomí a celkovému právnímu ovzduší v této zemi.
Pokud si někdo vzpomene na film "Střídavka" a vystoupení Barbory Srncové v něm (herečka, co má dítě ve střídavé péči se švédským otcem a pochvaluje si, jak to prima funguje, že má dítě dvě vlasti a spoustu příbuzných v obou zemích), tak i ta Barbora Srncová říká, že ve Švédsku je střídavka prvotní, pokud proti ní nejsou vzneseny nějaké námitky, pak se teprve zjišťují další možnosti.
A ve většině českých případů takovou námitku lze vznést hned zpočátku. V ní také spočívá hlavní rozdíl mezi námi a třeba Švédy či Francouzy, a kterou lze stručně charakterizovat jako "rozdílná úroveň právního vědomí a cítění".
Je neoddiskutovatelnou realitou, že 60 let působení komunistické, později feministicko-komunistické justice zanechalo ve vědomí lidí takovou spoušť, že si ji předem sotva kdo dokázal představit.
V důsledku této spouště se pohrdání člověkem a jeho nejpřirozenějšími právy stalo naprosto běžnou a všední realitou, a to především v praxi státních orgánů. Následně pak přešla pod kůži i běžným lidem.
Pokud jde o oblast rodinného práva, pak její nejběžnější a všeobecný projev lze označit jako výrazné odchýlení zdravého právního povědomí od normálu, přičemž tato odchylka má opačné znaménko u mužské a ženské populace.
Zatímco u ženské populace se tato odchylka právního vědomí projevuje výrazně směrem k přehnanému sebevědomí a pohrdání platnými zákony, u mužské části populace je tomu přesně naopak. Tedy směrem k nulovému sebevědomí a pocitům bezbrannosti a bezmocnosti.
Na příkladě to snad pochopíme lépe :
Slyšeli jste někdy větu (většinou vyslovenou rozvádějící se manželkou) : "Jestli na mě nepřevedeš majetek, už neuvidíš děti ?" Případně v různých obměnách totéž - když neuděláš to a to (neodstěhuješ se z bytu, nedáš mi chatu, nenecháš tu couru, apod. apod. - neuvidíš děti ?!! ) V českých domácnostech ji zaslechnete rozhodně častěji než "Dobrý den".
A teď malá zkouška : Myslíte si, že totéž říkají a stejně vyhrožují svým mužům Francouzsky, Němky, Švédky a Norky ?!!
Mohu vás ubezpečit, že nevyhrožují. I kdyby to zkusily, bylo by to směšné - protože i ten otec dobře ví, že má svoje nezadatelná rodičovská práva a že se jich ve většině případů - na rozdíl od českých zemí - také domůže. Třeba střídavou péčí. Anebo účinným zákrokem soudu a policie, pokud by se patologické naschvály tohoto druhu objevily.
To je ten argument, který lze proti střídavé péči v českých zemích vznést a který nás (alespoň v současnosti a prozatím) tolik odlišuje od vyspělejších zemí ať už na západě či severu Evropy.
Na střídavou péči - stejně jako na demokracii - musejí lidé dospět a vyspět. U nás to pak platí především pro ženskou populaci, protože ta mužská s tím většinou problémy nemá, ta má problémy opačného charakteru - tedy nebát se vůbec postavit za svoje základní práva otce a manžela a přihlásit se o ně.
Jsem - a to příklady z praxe, z běžné denní praxe, které se - na rozdíl od pana Vodičky - u soudů účastníme a tudíž ji také dobře známe - hluboce přesvědčen, že střídavá péče skutečně není účelná tam, kde se mezi rodiči vede otevřená válka, třeba i léta po rozchodu (rozvodu) a že tím dítě neskutečně trpí.
Na rozdíl od pana Vodičky ovšem také vím - a z praxe mohu na stovkách případů doložit - kdo takovou válku většinou vyvolal, kdo ji léta živí a udržuje stále dalšími a dalšími naschvály a kdo tedy nedokáže v klidu žít a smířit se s novou realitou - a asi ani pro pana Vodičku nebude žádným tejmstvím, že to jsou především ženy a matky nezletilých dětí, které dávají svému bezbřehému a zpupnému vzteku zcela volný průchod, většinou ještě za podpory tupých a feministických státních orgánů, především pak OSPOD a policie, potažmo státního zastupitelství.
Pokud chce pan Vodička tvrdit, že za konflikt jsou zodpovědní oba dva, případně že svěřit dítě do péče otce by nic neřešilo, protože bychom se dostali do stejné situace, jen s opačeným znaménkem, pak bohužel jen prokazuje, že nic neví nejen o výchově dětí a rozvodových problémech, ale především a psychice a charakteristice mužů a žen.
Sklouzává tak na úroveň například současné justice, která jednoduše - bez zjišťování viny - hodí odpovědnost na oba dva (i když je nad slunce jasnější, že konflikt vyvolal a udržuje jen jeden z nich a že je to ta ženská, nikoliv její manžel a otec dětí) - a myje si ruce : My nic, my justice, a kdybychom to obrátli, měli bychom totéž v bleděmodrém, jen s opačným znaménkem.
Mimochodem - víte, kdo takový názor hlasitě šířil už před pěti lety ?!! Byl to pan Jirsa, tehdejší předseda soudcovské unie, dnes místopředseda Městského soudu v Praze.
To jenom pro ilustraci, mezi jaké lidi se pan Vodička přiřadil (nebo přiřadit chce).
O to ubožejší je pak argumentace pana Vodičky za situace, kdy neexistuje jediný důkaz, že bych třeba já porušil ( a to, prosím, kdykoliv v minulosti, nejen té rozvodové) dohodnutou, uzavřenou a podepsanou smlouvu, případně se vysmál pravomocným rozsudkům (s výjimkou rozsudků o výživném a svěření do péče, kterým se následně vysmál i mezinárodní soud), a to byť i jen náznakem.
Pan Vodička mne tudíž - bez jediného důkazu - odsoudil k tomu býti stejným darebákem, jako je moje bývalá proradná, zákeřná, věčně lhoucí a podlá psychopatka, která prokazatelně zničila dětství svým vlastním dětem a připravila se o podíl na kariéře svého manžela, jehož - na alespoň přibližně stejné úrovni - už nikdy nesežene, což jednoznačně prokázala jak svým životem přd manželstvím, tak zejména tím po něm.
Pan Vodička tedy bez jediného důkazu tvrdí, že já jsem v podstatě stejný lhář, podvodník a psychopat a že pokud by mi byly svěřeny děti, dopadlo by to úplně stejně.
A tento člověk mluví za organizaci, která se vydává za zastánce rovných rodičovských práv !!
Po diskusních stránkách ovládaných agentem Mesznerem je to - bohužel - jen další smutný obrázek toho, koho můžete v současné Spravedlnosti dětem potkat a kdo v ní dělá kariéru.
Stručně tedy na závěr shrnutí :
My pro střídavou péči jsme, myslíme si, že je to spravedlivý způsob, jak zachovat dětem oba rodiče, současně ale tvrdíme, že zejména vzhledem k neskutečné deformaci právního vědomí především ženské části populace u nás je tato forma porozvodové péče o děti zatím pro většinu případů u nás nevhodná, a to minimálně do té doby, dokud se právní vědomí ženské části populace výrazně nezmění. Jinými slovy : Dokud bude možné se beztrestně chechtat za zavřenými dveřmi otci, který si přišel převzít svoje děti podle vykonatelného rozsudku.
Do té doby je třeba určit, kdo ty naschvály dělá a kdo zavinil jak rozpad vztahu, tak i konflikt o děti - a děti nekompromisně svěřit do výhradní péče tomu druhému. A nebude žádným tajemstvím, že za současné situace a při současných poměrech by to v praxi znamenalo 80% výhradní péče otců.
Mimochodem, jsme dále toho názoru, že i pokud by zákonodárce uzákonil výhradní péči otců přímo ze zákona, v praxi by to znamenalo mnohem méně problémů a mnohem méně křivd nežli ponechání současného feministického systému beze změny. Mimo jiné by to zcela jistě i znamenalo okamžité snížení procenta rozvodovosti ze současných 50 a více procent na nějakých 12-15%, později možná ještě méně.
Konec konců, když už jsme zmínili tradici této země - pomineme-li posledních 60 let, na které se odvolávají feministky (čímž se také jednoznačně vymezují, kam vlastně patří) - svěřování dětí otcům ze zákona by nebylo ničím jiným a ničím menším nežli jen návratem ke skutečným tradicím této země, které minimálně po dva tisíce let platily až do počátku 20. století a ještě i justice první republiky dobře věděla, že jen pro velmi malé děti je matka obecně vhodnějším vychovatelem než otec, už ve třech letech (tedy zhruba po ukončení kojení a s nutností pěstovat v dětech abstraktní myšlení, základy morálky a právního vědomí) se tato role výrazně mění ve prospěch otce, který je pak - zejména v dospívání - naprosto nepostradatelný.
Což je zase nejlépe vidět na dětech, kterým v tomto období otec chyběl a které angličitna označuje výstižným výrazem "garbagge generation" - generace odpadků a z odpadků.
A úplně závěrem malá noticka :
Pokud by si pan Vodička alespoň koutkem oka přečetl náš trestní zákoník, možná s úžasem by zjistil, že § 214 je paragarfem o "účinné lítosti".
Má vzácně pravdu, když píše, že paní Fialová by si mohla založit sdružení K 214. A mohla by tam urychleně přizvat i všechny ty pizdy, které rozvrátily vlastním dětem spokojené dětství - Pedovičovou (která dokonce jako doktorka zapříčinila psychické problémy vlastního syna, což už kopodivu konstatoval i krajský soud), Paterovou (jejíž povedený bratříček se stal loupeživým exekutorem v Nymburce a přepadá pokojné pocestné jako kdysi Petrovští) , Křížovou (totéž co Pedovičová jenom s tím rozdílem, že dotyčná není doktorka, ale docela obyčejná psychopatka, kterou kvůli její mstivosti už nechtěli vzít ani do žádného zaměstnání), všechny jejich feministické obhájkyně (v čele s psychopatkou Pavlovou a padesátiletou koncipientkou Spoustovou), soudkyně, co ty případy soudily, státní zástupkyně, co je nikdy za zmračení vlastních dětí nepotrestaly, atd., atd. )
Protože pokud jde o účinnou lítost, tak tu bude tohle feministického sdružení zapšklých a vzteklých babic už velmi brzy potřebovat doslova jako sůl.
Ing. Jiří Fiala
______________________________
Mail pana Vodičky (pro jistotu jsme ho převzali celý, aby nás někdo neobviňoval, že ty nejlepší části jsme vypustili, i když si myslíme, že jinak za zveřejnění celý ani nestojí) :
Dobrý den, pane Fialo,
Asi nebude těžké uhodnout, že to nebude ta část veřejnosti, která za rovná rodičovská práva - což u nás znamená především práva otců - stála při blokádách ve větru a zimě a riskovala trestní stíhání, stejně jako to nebude ta část veřejnosti, která si za svůj boj za rovnoprávnost již nějaký ten týden - jako dáreček od feministické justice - odseděla v různých celách přdběžného zadržení, případně po vazbách - tam pan Vodička rozhodně nikdy nebyl a obezřetně se vyhýbá všemu, co by tím jen na dálku zavánělo - stejně jako ostatní členové Spravedlnosti dětem (a pak proč se část justice směje, sotva slyší o utlačovaných otcích, že ? Sami jsme mnohokrát viděli, že pokud se někdo zmíní o K 213, smích tytéž lidi rychle přejde - proč asi ?)
Pan Vodička píše, že v každém je kus svině. Jistě, to je pravda. Rozdíl mezi normálním člověkem a psychopatem (kou) tkví ovšem v tom, že zatímco normální člověk vybuchne a zase se zklidní, případně závažnější vztek překryjí nové události a za nejdéle pár měsíců již o něm neví, psychopat ho naopak v sobě živí a přikrmuje, a to po dlouhá léta. To je přesně případ bývalých manželek pana Patery, Pedoviče, Kříže a mnohých dalších, samozřejmě i té mé. V různých obměnách to vidíme i v jiných případech, většinou už ale ne v tak vyhraněné patologii.
Pokud tohle pan Vodička neví, nebo nechce pochopit, ať se raději věnuje zahrádce či své manželce a neplete se do oblasti, o které zjevně nic neví.
Jím navrhovanou studii z Belgie si sice - někdy, až bude čas (to u mě bývá nejčastěji v kriminále, tam ho je dost a dost) - rád přečtu, současně ale tvrdím, že pro to, abych tvrdil, co tvrdím, ji číst nutně nepotřebuji, protože prostě popisuje jiné poměry a jiné lidi.
Skutečně, když jsem se nedávno - a některé poslední události nutnost těchto zamyšlení opět rozvířily - zamýšlel nad tím, jestli je opravdu takový rozdíl mezi námi a třeba Belgičany, Francouzy, Nory či Švédy, pokud jde o střídavou péči, která u nich funguje již řadu let, často je dokonce první ze zákona, pak musím konstatovat - že je.
I feministky, brojící proti střídavé péči, tvrdí, že prý neodpovídá našim historickým zvyklostem - škoda, že neuvádějí, kterým - ale já bych řekl, že neodpovídá - alespoň většinou - úrovni právního vědomí a celkovému právnímu ovzduší v této zemi.
Pokud si někdo vzpomene na film "Střídavka" a vystoupení Barbory Srncové v něm (herečka, co má dítě ve střídavé péči se švédským otcem a pochvaluje si, jak to prima funguje, že má dítě dvě vlasti a spoustu příbuzných v obou zemích), tak i ta Barbora Srncová říká, že ve Švédsku je střídavka prvotní, pokud proti ní nejsou vzneseny nějaké námitky, pak se teprve zjišťují další možnosti.
A ve většině českých případů takovou námitku lze vznést hned zpočátku. V ní také spočívá hlavní rozdíl mezi námi a třeba Švédy či Francouzy, a kterou lze stručně charakterizovat jako "rozdílná úroveň právního vědomí a cítění".
Je neoddiskutovatelnou realitou, že 60 let působení komunistické, později feministicko-komunistické justice zanechalo ve vědomí lidí takovou spoušť, že si ji předem sotva kdo dokázal představit.
V důsledku této spouště se pohrdání člověkem a jeho nejpřirozenějšími právy stalo naprosto běžnou a všední realitou, a to především v praxi státních orgánů. Následně pak přešla pod kůži i běžným lidem.
Pokud jde o oblast rodinného práva, pak její nejběžnější a všeobecný projev lze označit jako výrazné odchýlení zdravého právního povědomí od normálu, přičemž tato odchylka má opačné znaménko u mužské a ženské populace.
Zatímco u ženské populace se tato odchylka právního vědomí projevuje výrazně směrem k přehnanému sebevědomí a pohrdání platnými zákony, u mužské části populace je tomu přesně naopak. Tedy směrem k nulovému sebevědomí a pocitům bezbrannosti a bezmocnosti.
Na příkladě to snad pochopíme lépe :
Slyšeli jste někdy větu (většinou vyslovenou rozvádějící se manželkou) : "Jestli na mě nepřevedeš majetek, už neuvidíš děti ?" Případně v různých obměnách totéž - když neuděláš to a to (neodstěhuješ se z bytu, nedáš mi chatu, nenecháš tu couru, apod. apod. - neuvidíš děti ?!! ) V českých domácnostech ji zaslechnete rozhodně častěji než "Dobrý den".
A teď malá zkouška : Myslíte si, že totéž říkají a stejně vyhrožují svým mužům Francouzsky, Němky, Švédky a Norky ?!!
Mohu vás ubezpečit, že nevyhrožují. I kdyby to zkusily, bylo by to směšné - protože i ten otec dobře ví, že má svoje nezadatelná rodičovská práva a že se jich ve většině případů - na rozdíl od českých zemí - také domůže. Třeba střídavou péčí. Anebo účinným zákrokem soudu a policie, pokud by se patologické naschvály tohoto druhu objevily.
To je ten argument, který lze proti střídavé péči v českých zemích vznést a který nás (alespoň v současnosti a prozatím) tolik odlišuje od vyspělejších zemí ať už na západě či severu Evropy.
Na střídavou péči - stejně jako na demokracii - musejí lidé dospět a vyspět. U nás to pak platí především pro ženskou populaci, protože ta mužská s tím většinou problémy nemá, ta má problémy opačného charakteru - tedy nebát se vůbec postavit za svoje základní práva otce a manžela a přihlásit se o ně.
Jsem - a to příklady z praxe, z běžné denní praxe, které se - na rozdíl od pana Vodičky - u soudů účastníme a tudíž ji také dobře známe - hluboce přesvědčen, že střídavá péče skutečně není účelná tam, kde se mezi rodiči vede otevřená válka, třeba i léta po rozchodu (rozvodu) a že tím dítě neskutečně trpí.
Na rozdíl od pana Vodičky ovšem také vím - a z praxe mohu na stovkách případů doložit - kdo takovou válku většinou vyvolal, kdo ji léta živí a udržuje stále dalšími a dalšími naschvály a kdo tedy nedokáže v klidu žít a smířit se s novou realitou - a asi ani pro pana Vodičku nebude žádným tejmstvím, že to jsou především ženy a matky nezletilých dětí, které dávají svému bezbřehému a zpupnému vzteku zcela volný průchod, většinou ještě za podpory tupých a feministických státních orgánů, především pak OSPOD a policie, potažmo státního zastupitelství.
Pokud chce pan Vodička tvrdit, že za konflikt jsou zodpovědní oba dva, případně že svěřit dítě do péče otce by nic neřešilo, protože bychom se dostali do stejné situace, jen s opačeným znaménkem, pak bohužel jen prokazuje, že nic neví nejen o výchově dětí a rozvodových problémech, ale především a psychice a charakteristice mužů a žen.
Sklouzává tak na úroveň například současné justice, která jednoduše - bez zjišťování viny - hodí odpovědnost na oba dva (i když je nad slunce jasnější, že konflikt vyvolal a udržuje jen jeden z nich a že je to ta ženská, nikoliv její manžel a otec dětí) - a myje si ruce : My nic, my justice, a kdybychom to obrátli, měli bychom totéž v bleděmodrém, jen s opačným znaménkem.
Mimochodem - víte, kdo takový názor hlasitě šířil už před pěti lety ?!! Byl to pan Jirsa, tehdejší předseda soudcovské unie, dnes místopředseda Městského soudu v Praze.
To jenom pro ilustraci, mezi jaké lidi se pan Vodička přiřadil (nebo přiřadit chce).
O to ubožejší je pak argumentace pana Vodičky za situace, kdy neexistuje jediný důkaz, že bych třeba já porušil ( a to, prosím, kdykoliv v minulosti, nejen té rozvodové) dohodnutou, uzavřenou a podepsanou smlouvu, případně se vysmál pravomocným rozsudkům (s výjimkou rozsudků o výživném a svěření do péče, kterým se následně vysmál i mezinárodní soud), a to byť i jen náznakem.
Pan Vodička mne tudíž - bez jediného důkazu - odsoudil k tomu býti stejným darebákem, jako je moje bývalá proradná, zákeřná, věčně lhoucí a podlá psychopatka, která prokazatelně zničila dětství svým vlastním dětem a připravila se o podíl na kariéře svého manžela, jehož - na alespoň přibližně stejné úrovni - už nikdy nesežene, což jednoznačně prokázala jak svým životem přd manželstvím, tak zejména tím po něm.
Pan Vodička tedy bez jediného důkazu tvrdí, že já jsem v podstatě stejný lhář, podvodník a psychopat a že pokud by mi byly svěřeny děti, dopadlo by to úplně stejně.
A tento člověk mluví za organizaci, která se vydává za zastánce rovných rodičovských práv !!
Po diskusních stránkách ovládaných agentem Mesznerem je to - bohužel - jen další smutný obrázek toho, koho můžete v současné Spravedlnosti dětem potkat a kdo v ní dělá kariéru.
Stručně tedy na závěr shrnutí :
My pro střídavou péči jsme, myslíme si, že je to spravedlivý způsob, jak zachovat dětem oba rodiče, současně ale tvrdíme, že zejména vzhledem k neskutečné deformaci právního vědomí především ženské části populace u nás je tato forma porozvodové péče o děti zatím pro většinu případů u nás nevhodná, a to minimálně do té doby, dokud se právní vědomí ženské části populace výrazně nezmění. Jinými slovy : Dokud bude možné se beztrestně chechtat za zavřenými dveřmi otci, který si přišel převzít svoje děti podle vykonatelného rozsudku.
Do té doby je třeba určit, kdo ty naschvály dělá a kdo zavinil jak rozpad vztahu, tak i konflikt o děti - a děti nekompromisně svěřit do výhradní péče tomu druhému. A nebude žádným tajemstvím, že za současné situace a při současných poměrech by to v praxi znamenalo 80% výhradní péče otců.
Mimochodem, jsme dále toho názoru, že i pokud by zákonodárce uzákonil výhradní péči otců přímo ze zákona, v praxi by to znamenalo mnohem méně problémů a mnohem méně křivd nežli ponechání současného feministického systému beze změny. Mimo jiné by to zcela jistě i znamenalo okamžité snížení procenta rozvodovosti ze současných 50 a více procent na nějakých 12-15%, později možná ještě méně.
Konec konců, když už jsme zmínili tradici této země - pomineme-li posledních 60 let, na které se odvolávají feministky (čímž se také jednoznačně vymezují, kam vlastně patří) - svěřování dětí otcům ze zákona by nebylo ničím jiným a ničím menším nežli jen návratem ke skutečným tradicím této země, které minimálně po dva tisíce let platily až do počátku 20. století a ještě i justice první republiky dobře věděla, že jen pro velmi malé děti je matka obecně vhodnějším vychovatelem než otec, už ve třech letech (tedy zhruba po ukončení kojení a s nutností pěstovat v dětech abstraktní myšlení, základy morálky a právního vědomí) se tato role výrazně mění ve prospěch otce, který je pak - zejména v dospívání - naprosto nepostradatelný.
Což je zase nejlépe vidět na dětech, kterým v tomto období otec chyběl a které angličitna označuje výstižným výrazem "garbagge generation" - generace odpadků a z odpadků.
A úplně závěrem malá noticka :
Pokud by si pan Vodička alespoň koutkem oka přečetl náš trestní zákoník, možná s úžasem by zjistil, že § 214 je paragarfem o "účinné lítosti".
Má vzácně pravdu, když píše, že paní Fialová by si mohla založit sdružení K 214. A mohla by tam urychleně přizvat i všechny ty pizdy, které rozvrátily vlastním dětem spokojené dětství - Pedovičovou (která dokonce jako doktorka zapříčinila psychické problémy vlastního syna, což už kopodivu konstatoval i krajský soud), Paterovou (jejíž povedený bratříček se stal loupeživým exekutorem v Nymburce a přepadá pokojné pocestné jako kdysi Petrovští) , Křížovou (totéž co Pedovičová jenom s tím rozdílem, že dotyčná není doktorka, ale docela obyčejná psychopatka, kterou kvůli její mstivosti už nechtěli vzít ani do žádného zaměstnání), všechny jejich feministické obhájkyně (v čele s psychopatkou Pavlovou a padesátiletou koncipientkou Spoustovou), soudkyně, co ty případy soudily, státní zástupkyně, co je nikdy za zmračení vlastních dětí nepotrestaly, atd., atd. )
Protože pokud jde o účinnou lítost, tak tu bude tohle feministického sdružení zapšklých a vzteklých babic už velmi brzy potřebovat doslova jako sůl.
Ing. Jiří Fiala
______________________________
Mail pana Vodičky (pro jistotu jsme ho převzali celý, aby nás někdo neobviňoval, že ty nejlepší části jsme vypustili, i když si myslíme, že jinak za zveřejnění celý ani nestojí) :
Dobrý den, pane Fialo,
reaguji na váš příspěvek ke společné porozvodové výchově na vašich stránkách dne 24.11. (http://www.k213.cz/start.php?act=read&art=1881), kde se vyslovuje pro to, ponechat opatrovnický systém jaký je, jen u vysoce konfliktních rozchodů místo otců vylučovat napříště z výchovy matky.
1) Doporučuji vám, abysete si prostudoval velice kvalifikované pojednání od belgického odborníka de Mana, které v češtině najdete na: http://www.iustin.cz/files/deman2009.pdf. Samozřejmě, že z toho velkou většinu, když ne všechno, dávno znáte, ale jistě vás zarazí rozpor mezi vaší úvahou a objektivním zjištěním, že i v těch nejvyhraněnějších rozepřích mezi rodiči, prospívají děti ve společné výchově nejméně stejně dobře, jako když je jednomu z rodičů ve výchově a péči zabráněno.
2) PERSPEKTIVA DÍTĚTE
a) Viděno z perspektivy dítěte, přijít o mámu je pro něj úplně stejně katastrofální jako přijít o tátu.
b) Převedeno na extrémní příklad: koncentrační tábor - po vítězství nad nacisty, necháme židy pěkně v koncentráku, jen dozor budeme teď dělat my! Humánnější dozor ale NENÍ TEN SKUTEČNÝ PROBLÉM zavřených lidí v lágru!
c) Soudce Rudolph konstatoval, že v NSR je podíl vyloučených matek z výchovy 25% (dle vaší úvahy by tedy bylo německé opatrovnictví na správné cestě? doufám, že ne!). Otcové se chovají, podle jeho praktických zkušeností, při zabraňování v kontaktu stejně svinsky a brutálně jako matky. Jeho závěr z praxe: chování "vítězného" rodiče není pohlavně specifické, ale důsledkem ROLE, kterou hraje!!!
3) V KAŽDÉM Z NÁS JE AGRESIVNÍ SVINĚ!!
Ve vás, pane Fialo, ve mně, prostě v každém! PRAKTICKÉ DŮKAZY dodali již před 40 lety psychologové Milgram z Yalesu a Zimbardo ze Stanfordu (http://www.tribune.cz/clanek/11706). Těmto vědeckým poznatkům věřím, přestože si nedokážu představit, že bych se já osobně někdy dokázal takhle zachovat. (Existuje ale nepřeberně vědeckých poznatků, na které jsme myšlenkově krátcí, ale věříme ve vědecké metody ... obzvláště když je to podloženo přezkoumatelným praktickým pokusem!).
Tedy mé tvzení: psychopatické matky nejsou psychopatičtější než zbylá populace. Nahradí-li je v jejich roli absolutních vládců a neomezovaných majitelů dětí jiní jedinci druhu homo sapience sapience, bude to NAPROSTO STEJNÁ KATASTROFA!
Nesmyslné, brutální a proti dětem namířené chování českých matek JE DŮSLEDEK toho, že je státní moc manipuluje do této role (bachařky v koncentráku s neomezenou mocí).
4) Neexistuje žádná rozumnější alternativa, než nutit rodiče do společné výchovy dětí po jejich rozchodu. A to i když se chovají oba debilně a nedokážou mnohdy krotit své vzájemné averze. Existují metody, jak zamezit vytvoření destruktivních rolí a jak zachovat dítěti oba rodiče, i když si jdou oba jeho rodiče doslova po krku.
A to není "úlitba mužů feministické justici", jak se domníváte, ale pokus odstranit ve společnosti ty koncentráky, ve kterých velká část našich dětí musí vyrůstat!
5) Pevně věřím, že se ještě zamyslíte nad svými, myslím, že ukvapenými, závěry.
Jen nerad bych totiž za 20 let psal email paní Fialové, administrátorce webu K214, která už 10 roků bojuje za to, aby mohla vychovávat své děti, když její psychopatický manžel jí zabraňuje ..... dále už to znáte!
Zdravím a přeju pěkný den!
J. Vodička
Spravedlnost dětem
__________________________________
Přečet jsem si toho Vodičku, neznám jej, i když do nedávna jsem byl stoupencem Spravedlnosti dětem. Je to blb, a kdybych nevěděl, že Vodičková je stará zapšklá panna, řek bych, že je to její manžel. Zcela mi uniká smysl ,proč sdružení Spravedlnost dětem útočí na další sdružení, se kterým dosud úspěšně spolupracovalo. Kdo za tím stojí? Komu to slouží? Olda Mezl
Tak se obávám, že na obě odpovědi znám jasnou odpověď. Komu to slouží, je úplně mimo diskusi - samozřejmě že stávajícím strukturám. Rozdrobit a zneutralizovat opozici je vždycky první starostí každého totalitního systému. A druhou starostí je - vybrat z té rozdrobené opozice ty méně nebezpečné části, které se dají snadno zpacifikovat, a o ty se pak opřít, včlenit je do systému - a ukázat, že kdo bude hodný a bude poslouchat, dostane možná i kafe s chlebíčkem.
J.
__________________________________
Vodičku znám, byl se mnou jednou ( tedy vezl mne a Natálku do Trutnova autem na
den pro střídavou péči a zpět, byl tam dost aktivní. Poznal jsem i jeho ženu -
bydlejí na zámku u Karlštejna.
Možná odveta za to jak Fiala napsal článek diskusi Spravedlnost dětem ? Jnak mi
nic nenapadá.
Zdraví Milan
__________________________________
Jen si tak pohrávám s myšlenkou : Že by Luboše Pateru postihnul Stokholmský syndrom? O.
_________________________________
DOZVUKY BLOKÁDY :
Zdravím
Narazil jsem na článek o blokádě v Brně http://www.fss.muni.cz/static/985/26_01_2008_MF.pdf
Je vidět,že to má smysl.Odstartuje to pak debatu a to je dobře.
S pozdravem Miloš Z.
_________________________________
Náměty gymnaziálních prací :
Tady se o Vás taky píše www.gymnzidlo.cz/supl/130.doc
je to str 18
________________________________
Luboši,
kde byl pan Vodička když Jirka Fiala jezdil na tvé soudy do Teplic? Kde
# byl, když Jirka Fiala maje sám podmínku, statečně povstal a žádal rozšířit
# žalobu i na svou osobu? Co to je za člověka, kterej se snaží rozeštvat dvě
# otcovská sdružení, která spolu docela úspěšně dokázala spolupracovat? Probůh
# Luboši, kým ses to obklopil?
Olda
________________________________