Tak takhle by to nešlo, soudruzi

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 17:13
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 1843

 

Krajskému soudu v Plzni

Veleslavínova 40

306 17 Plzeň 1

 

K rukám předsedy soudu

soudruha Zdeňka Jaroše

 

 

Nesouhlas s vyřízením stížnosti předsedkyní Okresního soudu Plzeň-jih, paní Věrou Oravcovou, jejich sp. zn. 18 St 9/2009

 

Žádost o přešetření vyřízení stížnosti předsedou krajského soudu.

 

Stížnost na předsedkyni Okresního soudu Plzeň-jih, paní JUDr. Věru Oravcovou, pro její nevhodné chování.

 

 

Dne 1.6. 2009 jsem podal předsedkyni Okresního soudu Plzeň- jih stížnost na nevhodné chování tamní soudkyně JUDR. Vlasty Markové pro její nezákonný zákaz zvukové nahrávky, pokusy o zastrašování veřejnosti, její nelegální lustraci veřejnosti a stejně nelegální vyhazování lidí ze soudní síně.

 

Počátkem srpna tohoto roku jsem obdržel „vyřízení“ stížnosti. S tímto vyřízením vyslovuji nesouhlas a ostře se ohrazuji proti takovému způsobu vyřizování stížnosti. Jsem k tomuto nucen přesto, že má stížnost byla shledána za „částečně důvodnou“ a byla mi paní předsedkyní tlumočena jakási omluva soudkyně Markové.

 

Z počátku výše označeného přípisu předsedkyně soudu, vyplývá, že jsem vstoupil do jednací síně, kde se právě mělo konat veřejné soudní jednání. Nebylo vydáno jakékoliv usnesení, že by jednání mělo být snad neveřejné. V souladu se zákonem jsem dal paní soudkyni na vědomí, že si pořídím z jednání zvukový záznam. Paní soudkyně pořízení zvukového záznamu zakázala s tím, že jsem si měl podat předem žádost. Dále také prý proto, že se budou projednávat „intimní záležitosti nezletilého dítěte“. Až poté po mě žádala sdělení osobních údajů a předložení občanského průkazu.

 

Na konci obdrženého vyřízení stížnosti paní předsedkyně však líčí věc již dosti odlišně, cituji: „V daném případě soudkyně dovodila (a to z kategorického způsobu Vašeho sdělení o tom, že budete pořizovat záznam, ačkoliv nebyl zřejmý Váš poměr k účastníkům řízení), že Vaše jednání směřovalo k narušení důstojného průběhu jednání, a proto Vám bylo Vaše oprávnění odejmuto.“ (šlo o ten zákaz pořízení zvukového záznamu).

 

Tedy nikoliv, že jsem si měl předem podávat žádost atd., jak bylo tvrzeno na začátku, ale že mé oznámení, dle soudkyně „kategorické“, bylo paní soudkyní vyhodnoceno, jako směřování k narušení důstojnosti jednání.

 

Tak se ptám: Je možno v současné České republice někomu odnímat právo (oprávnění) bez zákonného podkladu? (Zvukový záznam může být zakázán „pokud by způsob jeho provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání“ - § 6 zák. 6/2002 Sb. - Zákon o soudech a soudcích).

 

Navíc jen proto, že mé oznámení, které bylo naprosto přesně v souladu se zákonem, když jsem vlastně plnil řádně svou povinnost (nahrávat zvukový záznam lze v soudní síni s vědomím soudce), se zdálo paní soudkyni příliš kategorické – ani ne urážlivé či nedůstojné, ale „kategorické“.

 

Paní soudkyně by si tak jen na základě svého pocitu vyhodnotila, že se prý snad připravuji narušovat jednání. Pak ale k tomu měla stejně ještě dodat, jak z toho také dovodila, že bych tak mohl činit způsobem provádění zvukového záznamu a jak způsob provádění zvukového záznamu by tak mohl narušit průběh či důstojnost jednání. Přitom by se ale měla paní soudkyně opřít o něco reálnějšího, než že to vše vyčetla z tónu hlasu.

 

Pozn.: To, že jsem jednání ve skutečnosti nenarušoval konec konců dokladuje i počínání samotné soudkyně Markové – nenapomenula mě, neudělila pokutu apod., – jak předvídá zákon v takových případech. Nic takového paní soudkyně nepoužila. Paní soudkyně použila jen argumentaci o jakési nutnosti podávat si předem žádost k pořízení zvukového záznamu – to však zákon neukládá.

 

Mám za to, že nebylo tak na místě zakázat zvukový záznam, protože z ničeho nešlo ve skutečnosti dovodit, že by způsob jeho pořízení mohl narušit průběh či důstojnost jednání. Naopak, nahrávka byla na místě, mohla celou záležitost dokumentovat, čemuž ale paní soudkyně zabraňovala.

 

Ani v případě skutečného rušení jednání či jeho důstojnosti není přirozeně na místě zakazovat zvukový záznam (tím spíše někomu odnímat „oprávnění“ jinak než stanoví zákon), to je na místě jen „pokud by způsob jeho (zvukového záznamu) provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání“.

 

Odejmutí oprávnění (práva) bez zákonného podkladu řádně nastalého, pro prý „kategorické“ sdělení skutečnosti, tedy na základě jakéhosi pochybného pocitu soudkyně, které paní soudkyně (a i paní předsedkyně soudu) považují nikoliv unáhleně, ale po rozvaze v písemném vyřízení stížnosti, za dostatečné vysvětlení a omluvu svého obecně nezákonného počínání, vzbuzují až pochybnosti o jejich přístupu k právu.

 

Podle tohoto sdělení paní předsedkyně soudu a soudkyně lze totiž reálně očekávat, že příště mohou někomu odejmout právo nebo nespravedlivě rozhodnout i ve věci apod., protože si vyhodnotily (z tónu hlasu, pohledu...), že snad se chystá něco provést nebo že věc byla „určitě“ jinak, než čemu nasvědčují důkazy. Mám za to, že takové důvody a přístupy jsou naprosto nemístné pro svou pochybnost, nepřezkoumatelnost a zneužitelnost.

 

Naopak k jejich věrohodnosti by byly zapotřebí jakési nadpřirozené schopnosti soudkyně.

 

Také rozpory v tvrzeních předsedkyně soudu, s kterými se nikterak nevypořádala, vzbuzují vážné pochybnosti, zda vůbec paní předsedkyně a paní soudkyně mluví pravdu.

 

Z výše uvedených důvodů mám za to, že stížnost nebyla vyřízena řádně. Stížnost je důvodná zcela, ne zčásti. Protichůdná, nevěrohodná tvrzení ve vyjádření předsedkyně soudu to jen umocňují. Soudce musí zvládat emoce své i emoce v soudní síni na výrazně lepší úrovni. Navíc z vyřízení stížnosti vyplynul další problém – člověk může být postihován v soudní síni na základě subjektivních, nevěrohodných a nepřezkoumatelných pocitů soudkyně, které k tomuto navíc prý naprosto postačují.

 

Nesouhlasím s takovým vyřízením stížnosti a přístupem vedení okresního soudu a žádám předsedu Krajského soudu v Plzni, aby způsob vyřízení mé stížnosti prošetřil sjednal nápravu.

 

Mám za to, že vyřízení stížnosti takovýmto způsobem předsedkyní soudu, je také nevhodným chováním v širším slova smyslu, budícím pohoršení a nedůvěru občanů v justici. Z tohoto důvodu zároveň podávám tímto stížnost na nevhodné a nedůstojné chování předsedkyně Okresního soudu Plzeň-jih – paní JUDr. Věry Oravcové.

 

Důkazy:

Spis Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 18 St 9/2009 – nechť je laskavě vyžádáno.

 

Přirozeně, nedělám si jakékoliv iluze o vedení Krajského soudu v Plzni, ať již pro vaše členství v KSČ – tedy zločinné organizaci – v minulosti, tak pro známý, nepříliš utěšený stav justice v oblasti vaší působnosti. Ale mám prostě nyní v úmyslu využít všechny zákonné prostředky k nápravě.

 

 

V Plzni dne 12. srpna 2009

 

Milan Langmaier

 

Zdeněk Jaroš, JUDr. - předseda KS v Plzni - člen KSČ od roku 1974 do roku 1989