Plzeňský soud dále systematicky rozvrací rodinu skvělého otce

 

Pro připomenutí: Pan Langmaier se dvakrát v životě tvrdě spálil. Jako velmi mladý muž se oženil a se svou ženou Hankou měli brzy krásného kluka – Honzu. Bohužel manželství skončilo po několika letech rozvodem, který tehdy mladý Milan Langamier nezamýšlel ani nezavinil. Na Honzovi Milan velmi „visel“, jak se tak říká, viděl se v něm a měl ho velmi rád. Bohužel mu kluka vzali, přestože rozpad rodiny nezavinil, přestože se o dítě vzorně staral, přestože i psychologové poukazovali na to, že je vůči chlapci citlivý a že ho chlapec potřebuje. Plzeňské soudy, zjevně škodící naším rodinám a naší zemi, však, přirozeně naprosto nesmyslně, nechtěly o péči táty ani slyšet. Jednoho nepříliš radostného dne se přiřítila sociální pracovnice (taková ta typická zakomplexovaná mrcha s rysy děvky ve tváři, co jich v této oblasti pracuje kupodivu docela mnoho) s několika blbečky od policie, kteří ani netušili, co jdou vlastně provádět. Šípová se, tuším, jmenovala ta sociální pracovnice. Vrhla se tehdy do okna domku, kde se Honza právě nacházel (byl zrovna na návštěvě u svého dědečka a babičky) a doslova surově vyrvala malého Honzu ven. Honza brečel, vzpouzel se – od táty se mu nechtělo, ale odveden byl. Navíc nebyl ani žádný právní důvod kluka brát - soud o ničem takovém tehdy nerozhodl.

Od té doby už Milan Langmaier milovaného syna prakticky ani neviděl. Plzeňské soudy mu nejen nikterak nepomohly, ale dokonce celá léta nepokrytě chválily Hanku, že Honzu vychovává k nenávisti k tátovi.

Po této smutné životní zkušenosti se pan Langmaier zařekl, že bude-li mít ještě někdy dítě, už nepřipustí, aby se mu přihodilo něco podobného, co se stalo Honzovi. Uplynula řada let a Milan Langmaier se znovu oženil. Bohužel znovu ho čekalo těžké zklamání. Jeho nová žena Jaroslava si „potřebovala“ na stará kolena (kolem čtyřicítky) jen ještě pořídit dítě, které nyní bere spíše jako takovou panenku na hraní, než opravdu zodpovědný životní úkol. Proto také krátce po narození malé Šárky, kterou s Milanem počali, rodinu rozbila a dítě si od Milana izolovala. A nejenom od Milana. Malé Šárce bude nyní již pomalu šest let a prakticky se nestýká ani s jinými dětmi, nechodí do školky, je stále jen s Jaroslavou, občas s jejími rodiči. Celý život spí Šárka s matkou na jedné posteli a Jaroslava všude vykládá s neskrývaným zaujetím v souvislosti se Šárkou o sexu – i u soudu. Je to nechutné a připomíná to ty pohádky o čarodějnicích, co zavíraly malé holčičky na celý život do věže.

Naštěstí Šárka neztratila tátu tak úplně. Pan Langmaier si po úporných soudních bojích vymohl alespoň relativně slušný styk s dítětem. A nyní se zdá, že ten styk je i poměrně dobře stabilizován. Velikou zásluhu na tom má také naše sdružení K 213, které se případu již řadu měsíců intenzivně věnuje. Zatím se to, díky Bohu, daří i přes doslova zuřivý odpor plzeňské soudkyně Křivánkové, která chtěla otci i ten styk co nejdříve zase vzít. Ještě vloni na podzim vyhrožovala otci, že mu Šárku vezme úplně, že prý jí stačí jakákoliv záminka, např. průjem dítěte, byť by ho Šárka dostala u maminky!!!

Mezi tím vším se pan Milan Langmaier seznámil s Lenkou – zdá se velmi slušnou a rozumnou dívkou. Mají spolu holčičku, Natálku – nyní jí bude tak něco přes dva roky. Bohužel Lenka nedokázala vydržet těžké stresové situace, kterým je rodina neustále vystavována. Plzeňská justice se totiž Milanovi nadále mstí a všemožně ho i jeho rodinu terorizuje za to, že Milan odmítl zapomenout na své děti. Milan a Lenka se rozešli a pan Langmaier se ujal Natálky. Je s ní nyní na rodičovské dovolené a Natálka skvěle prospívá. Viděl jsem jí naposled zhruba před týdnem a je to krásné, zdravé a šťastné dítě. Lenka za nimi dochází a soudkyně Křivánková zuří. Snaží se Lenku dostat před soud, aby mohla rodinu, na kterou nyní jaksi „nedosáhne“ rozeštvávat. Lenka však na vteklou soudkyni kašle. Ví, že manžela a šťastné dítě s oběma rodiči jí nikdo nenahradí.

Pomsta Křivánkové však přesto na rodinu pana Langmaiera nyní dosáhla. Pan Langmaier tím, že má další malé dítě, o které se stará, je odkázán svým příjmem jen na rodičovský příspěvek od státu a ten činí pouhých 7.500,- Kč měsíčně. Jakmile někde něco ušetří nebo dostane nějaké peníze, nakupuje i věci pro svou starší holčičku Šárku, které jí Jaroslava nedává, přestože peněz má dost – to se prokázalo i u soudu.

Křivánková tohoto využila a vyměřila (už více jak před rokem, ještě než jsme se případem začali intenzivněji zabývat) panu Langmaierovi tzv. dlužné výživné na Šárku k rukám Jaroslavy. Jde o cca 50.000,- Kč, které však pan Langmaier není schopen nyní splácet a Jaroslava je ani spravedlivě nepotřebuje. Kdyby to měl Milan nyní zaplatit, utrpěly by vážně obě jeho malé holčičky – Šárka i Natálka. A to křivá Křivánková dobře ví.

A tak se stalo to, co se dalo očekávat. Tím spíše při krutosti současného opatrovnického soudnictví (a to i vůči malým dětem), které do všeho strká rypák, ale nic nevytváří a za nic neručí. Milanovi a jeho rodině nikdo nesmyslný a umělý dluh nesmaže a tak přišla exekuce. Částka kolem 50.000,- Kč šplhá o další desetitisíce pro odměny exekutorovi – prý v zájmu dětí. Jakém vlastně?!!! Z Plzeňského soudu už Milanovi vyhrožovali, že mu vezmou i kočárek pro malou Natálku. V zájmu dítěte. Prosím Vás, v jakém zájmu dítěte bude miminko bez kočárku?!

A jedna perlička nakonec. Taková přímo typická. Exekuci bude na rodině pana Langmaiera provádět jeden z největších gaunerů z Plzně, exekutor Zdeněk Zítka, Palackého náměstí 28, Plzeň, který je pověstný svými podvody a podrazy, a který si nakradl již ne jen milióny. Je to známá a vyhlášená mafiánská svině, o které se toho už nemálo napsalo i ve sdělovacích prostředcích. Jeho případ je dosti podrobně zpracován včetně odkazů na řadu článků mj. na internetových stránkách www.aktualne.eu , které čtenářům vřele doporučujeme.

No, bude dosti „pikantní“ sledovat jak takový super-mafián s pohádkovými příjmy čestně nezískanými ani náhodou, bude nyní okrádat nemajetného tátu s malými dětmi na krku a příjmem okolo 7.500,- Kč měsíčně a malou, dvouletou Natálku o její kočárek. Není to vlastně divné?!!

Pana Langmaiera se přirozeně zase zastaneme – a zadarmo. Jen nyní tak přemýšlím v souvislosti s tou Křivánkovou, jestli pálení čarodějnic bylo vždy tak od věci a zda-li by se řadě nevinných lidí nepomohlo, kdybychom ten starý zvyk na vybraných podobných křivých potvorách obnovili.

Zitka 

Zdeněk Zítka - plzeňský exekutor a vyhlášený podvodník,který žije z nakradených peněz.

 

__________________

 

 Tohle je skutečná realita a pravda. Moc děkuju za zveřejnění článku na stránkách K 213.

Milan