Rozvod za asistence ozbrojené stráže

 

První případ, který naši spolupracovníci osobně sledovali na Městském soudě v Praze toto úterý ráno se týkal pouze výživného a byl jen malou předehrou toho, co soudce Veselka předváděl dále. Na účastníky řízení bylo po celé jednání všemi členy senátu 29 Co doslova řváno, jako na zvířata – v civilním řízení, kde se řeší běžné spory mezi občany! Otec se domáhal nápravy, když mu bylo zvýšeno výživné na 6.000,- Kč měsíčně, při platu okolo 19.000,- Kč, přičemž ale převážnou část tohoto příjmu tvořily mimořádné odměny, které nemá nadále nikterak zaručeny a diety poskytované na služební cesty, které zase nutně potřebuje, aby se mohl v práci mimo domov někde najíst, umýt, vyspat atd.

Soudce Veselka uznal námitky otce, že výživné je za takových okolností příliš vysoké (konec konců otec ho nemusí mít v brzké době ani z čeho zaplatit) a výsměšně ho snížil o 100,- Kč měsíčně – tedy z 6.000,- Kč na 5.900,- Kč! Tuto logiku soudu ponecháváme dále bez komentáře, když za sto korun dnes člověk na cestách s bídou pořídí dvě svačiny. Prostě náš známý soudce Veselka se zase vyžíval!

K tomu ale dodat musíme, že kdyby soud dbal především na to, aby se děti s otci minimálně pravidelně a často stýkaly, měly by ty děti v naprosto drtivé většině případů nejen jinak ničím nenahraditelné citové zázemí, ale jistě by i jejich potřeby finanční byly uspokojovány daleko kvalitněji a přímo dle momentální potřeby a momentální finanční situace, bez hrozeb dalších soudů, většinou naprosto nesmyslných exekucí, trestních stíhání podle tak zneužívaného § 213 tr. zákona atd., které v důsledku rodiny rujnují a děti tak připravují o nemalé finanční zabezpečení

Soud nikdy ani nemůže rozhodnout rodinnou záležitost na místě tak kvalifikovaně, jako otec sám, i kdyby se o to opravdu snažil, což se ovšem dnes většinou neděje.

 

Druhý případ (také z úterního dopoledne) se týkal pana inženýra Ostatka, který byl senátem soudce Veselky patrně definitivně připraven o své děti. Přitom pan Ostatek je mimořádně vzorný otec a rozdíl mezi jeho výchovou a výchovou matky byl tak propastný, že ani za současné neblahé situace v našem opatrovnictví nikdo nepochyboval o tom, že by děti měl vychovávat především otec – a to je co říci. Shodli se na tom jak soudní znalci, tak i soud prvního stupně, který panu Ostatkovi děti svěřil do péče. Navíc matka nerespektuje platné rozsudky a děti otci nepředává.

Za této situace si soudce Veselka usmyslel, že potřebuje ještě další posudek a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Nové projednání u soudu navíc se znaleckými posudky znamená však za dnešní běžné praxe tak další dva roky soudních tahanic a neřešení akutní a vážné situace rodiny a zejména vážné situace malých dětí.

Tímto naprosto nesmyslným verdiktem mi řekl soudce Veselka o případu více, než kdybych např. celé hodiny studoval soudní spis a hovořil s rodiči. Prostě nenašel na otci jedinou chybu, kterou by mohl proti němu použít, ale děti mu přesto svěřit nechtěl za žádnou cenu. Ať to ty děti klidně odskáčou, ať ztratí naprosto nesmyslně výborného tátu. Tak sice odvolací soud Veselkův nerozhodl, protože neměl jakýkoliv důvod rozhodnout jinak, než rozhodl soud nalézací, ale fakticky připravil děti o lepšího z rodičů – o otce. Dva roky je totiž v případech nezletilých dětí příliš mnoho.

 

A do třetice případ z dnešního (tedy čtvrtečního) dopoledne. Šlo o řízení rozvodové a k tomu ještě našeho prvního mluvčího, pana Ing. Jiřího Štefka. Pan Štefek se již léta snaží, aby rozvodové řízení (které nikterak nezavinil) proběhlo řádně a před řádným soudem, u kterého nejsou pochybnosti mj. o nepodjatosti ať už vzhledem k poměru k věci či účastníkům řízení. To se mu za celou tu dobu prakticky nepovedlo.

Domáhá se toho, aby soud v souladu se zákonem i zdravým rozumem nebyl jen běžnou bezduchou továrnou na rozvody, ale aby přihlédl (tak, jak správně má) k příčinám rozpadu manželství a zájmu nezletilého dítěte, které z manželství vzešlo a jehož zájem nesmí být pominut. Připomíná též, že jde v tomto případě o svátostné křesťanské manželství, které správně rozloučit ani nelze. Obává se, že rozvod dále poškodí jeho malou dcerku, která s povděkem chápe, že rodiče jsou manželi – přirozeně jako každé dítě, pokud nepodlehlo tvrdé, nepřirozené psychické manipulaci – viz. např. syndrom zavrženého rodiče. Rozvod nesmí být ústupkem nezodpovědnosti jednoho z manželů proti potřebám nezletilých dětí a zájmu společnosti na stabilních rodinách.

Přirozeně, pokud jsou vznášeny vážné námitky proti rozvodu, soud je povinen je uznat nebo velmi přesvědčivě logicky a mravně vysvětlit, proč s nimi případně nesouhlasí.

Pro soudce Veselku a jeho „veselý“ senát toto byl patrně neřešitelný úkol a celé řízení (nejen dnešní jednání) krutě nezvládl.

Řádného projednání se tolik bál, že již před několika dny vyloučil panu Štefkovi právního zástupce usnesením, proti kterému není odvolání možné. Dále nerespektoval ani nemoc pana Štefka, který se na jednání řádně omluvil ze zdravotních důvodů. Nemoc, která znemožnila se jednání zúčastnit, byla řádně prokázána lékařskou zprávou. Navíc pan Štefek soud požádal o odročení jednání a trval na svém právu se jednání účastnit osobně a být u soudu ve své vlastní věci slyšen. O to však soud naprosto zjevně nestál.

Soud byl předem zinscenován, aby bylo rozhodnuto bez účastníka řízení i jeho zástupce. Rozhodnuto bylo velmi rychle, prakticky během několika minut, bez jakéhokoliv projednání věci. Našim respondentům navíc Veselka zakázal v rozporu se zákonem pořízení zvukových záznamů s poukazem, že „toto prý smí jen účastníci řízení“, což je samozřejmě holý výmysl, který nemá žádnou oporu v platném právu. Soudce si tak něco takového vůbec nesmí dovolit

A aby blamáže nebylo málo, celý tento několikaminutový „proces“ se konal pod dohledem ozbrojených strážců, kteří byli jak v soudní síni, tak na chodbě před ní. Bojí se tak soudce Veselka o vlastní ústa za to, co běžně lidem provádí či to měl být signál, že když se někdo nehrne do rozvodu, tak ho k tomu donutí třebas násilím?

Každopádně zde již šlo o naprosté popření samotných základů spravedlivého procesu. Senát Městského soudu v Praze JUDr Veselky nemohl dát přesvědčivěji najevo, jak vlastně na veškeré právo kašle.

 

A co dodat závěrem? Tři soudní jednání a tři velmi problematické (a to je ještě hodně mírně řečeno) průběhy i rozhodnutí. Navíc fatální nerespektování práv dětí na oba rodiče a řádnou výchovu, výsměch právu, situace, kdy si již o spravedlivém procesu můžeme nechat tak leda zdát. Senát JUDr. Veselky tento týden zostudil naše soudnictví naprosto nehorázným způsobem.

Tak je vidět, že kontrola veřejnosti na Městském soudě v Praze je nutná. Proto K 213 připravuje nyní další podobný týden, tentokrát zaměřený na některý další problematický tamní senát. Pokud uvidíme další nepravosti (a to Vám můžeme zaručit, že uvidíme), budeme dle situace daleko tvrději zasahovat i přímo na místě.

________________

Případ č. 4:

Dobrý večer

Moje zkušenosti se soudcem Veselkou jsou naprosto totožné.Vypálil mi výživné na manželku 39 000kč (3000 za každý měsíc ),jako rentu manželce za to,že ona opustila společnou domácnost.Žila s přítelem a já je sponzoroval částkou 3000kč.Ona mi nemožňovala kontakt se synem.
 Mě tedy soudce odsoudil k plnění manželských povinností (výživné ).Manželka je ,ale plnit nemusela (nevěra,maření kontaktu se synem).Navíc třetinu období pronajímala byt,druhou třetinu měla mateřskou 7600,a třetí třetinu prokazatelně obchodovala po internetu s dětským oblečením.Soudce Veselku to ovšem nezajímalo a paušálně tam hodil 3000kč.
 Opravdu výkvět české justice.

S pozdravem Miloš Z. 

___________________