Jan Palach má v Mělníce ode dneška pomník

 

Když mi na mobil zavolá neznámé číslo - a to je velmi často - skoro vždycky to je nějaký otec v úzkých, který si neví rady a potřebuje poradit a pomoci. Proto když mi neznámé číslo zavolalo dnes dopoledne, měl jsem za to, že se o nic jiného nejedná.

Jednalo.

Na druhé straně byl místostarosta Mělníka a sděloval mi, že dostali mail, že se nad ním zamysleli, a i když je socha stála spoustu úsilí a finančních prostředků, přesto nelze popřít, že na počátku byl můj mail, který všechno dal do pohybu. Ne že by oslavy 40. výročí úmrtí Jana Palacha nebyly, ale byly by asi skromnější a bez pomníku. A kdy prý jsem - a když zjistil, že v Praze, mám prý sednout na autobus a přijeto do Mělníka (jak on říkal "na Mělník") a všech oslav se zúčastnit, a to včetně večerního rautu na zámku.

No, přiznám se, vyrazilo mi to dech a s něčím podobným jsem už ani náhodou nepočítal. Proto jsem měl také obyčejnou pracovní košili a svetr - a vizi, že takhle pojedu i do Mělníka, neboť převléci se už nebude kdy a kde.

Tak se taky stalo.

Autobusem je to chvilka, navíc cesta byla velmi příjemná, neboť se krásně vyčasilo a nádherně svítilo sluníčko.

V Mělníce (nebo podle rodáků "na Mělníce") jsem byl s dostatečným předstihem, takže jsem nemusel ani moc spěchat, a i tak jsem pohodlně zachytil příjezd prezidenta Klause na mělnickou radnici. Ani tam nebyl žádný neprostupný dav, jak bych asi očekával, a pana prezidenta bylo lze viděti velmi zblízka, případně od něj dostat i podpis.

Ve tři hodiny odpoledne začínal slavnostní obřad odhalení pomníku. Ten se nachází v parku pod hradbami, naproti škole, do které Palach chodil. Tehdy to bylo gymnázium, dnes je to - tuším - nějaká soukromá škola.

Řečníků a slavnostních hostí bylo vícero : Kromě pana prezidenta také pan předseda Senátu Sobotka, samozřejmě starosta města, pan Mgr. Miroslav Neumann - a francouzští hosté, konkrétně pan státní tajemník pro evropské záležitosti ministerstva zahraničních věcí Francie Bruno Le Maire.

Oficiální část programu také zahájila vojenská dechovka, která zahrála nejprve českou hymnu, a hned v závěsu Marseillesu, tedy hymnu Francie, což je pro člověka, zvyklého po léta slýchat v závěsu spíše Píseň práce nebo Sojuz něrušimyj docela nezvyk - a milé překvapení.

Z projevu pana prezidenta mi utkvělo v paměti zejména to, že čin Jana Palacha znamenal drastickou tečku za idylickými šedesátými léty, kdy veřejnost podléhala utopickým iluzím o socialismu s lidskou tváří a teprve tento vývoj ukázal, že tudy cesta nevede. A také to, že bezprostřední příčinou činu Jana Palacha nebyla ani tak sovětská okupace, jako spíše lhostejnost a letargie jeho spoluobčanů, které chtěl svým činem vyburcovat. A to je asi pravda.

Pan francouzský ministr řekl, že Palachova oběť byla jednou z nejdrastičtějších obětí komunistické totality a že to především nebyla sebevražda, ale plamenná výzva k boji. To jasně dokazují i Palachova první slova poté, co byl zachycen jako hořící pochodeň a hozen na něj kabát : "Já nejsem sebevrah."

Všechny projevy byly zanícené, přesvědčivé, dojemné. Bylo vidět, že řečníci mluví z duše, nikoliv z povinnosti. Pan francouzský ministr například na závěr neopomněl svou osobní poznámku, že on je také ročník 1969 a že i pro něj byl Palach po celý život symbolem statečnosti a výzvou k boji proti útlaku a nespravedlnosti.

Je skutečností, že už v době činu měla Palachova pochodeň nebývalou odezvu především ve Francii, což jsem nemohl přehlédnout, když jsem - už jako kluk- shromažďoval noviny a časopisy z let 1968-69, neboť některé přebíraly první stránky francouzských časopisů - a ty byly celé věnovány Palachovi a jeho burcujícímu činu.

Není proto asi náhodou, že socha vznikla právě ve Francii a že se Francie nemalou měrou podílela na jejím vztyčení v Mělníce.

Po odhalení sochy následoval program v protější Sokolovně, která má i rozsáhlý kinosál.  

Opět se mi velmi líbil. Děti ze Všetat i studenti z Mělníka a Prahy - Palachových gymnázií, neboť má dneska minimálně dvě - zpívali krásné a dojemné balady, jako např. "Ten širý proud, jak přejít mám ...", známou baladu kdysi Jarky Hadrabové ze Spirituál Kvintetu, nebo moravské písně a balady (A já tvoja nebudu, ani jednu hodinu) a také recitovali básnička Jaroslava Seiferta a dalších českých básníků.

Všechno to bylo moc hezké, dojemné a milé. Asi kdybych měl sám ten program sestavit, lépe bych ho nesestavil.

Program v kině ukončil pěvecký sbor, který (opět) zazpíval národní hymnu - a sál zpíval s ním.

Když program v kině skončil, pozvaní hosté se začali přesunovat na mělnický zámek, kde byla poslední část - raut.

Musím říci, že ač jsem již několik rautů zažil, tenhle v mnoha ohledech všechny předchozí předčil (asi i proto, že se očekávala přítomnost prezidenta republiky)  - nádherou zámku i jeho výzdobou, úpravou stolů, připravenými jídly a nápoji - no, prostě, připadal jsem si skutečně jako v pohádce. A to ještě kdyby nebyla tma, naskýtal by se hostům nádherný výhled z oken zámku na soutok Vltavy a Labe pod zámkem.

Přiznám se, že do poslední chvíle jsem čekal nějaký zádrhel, zradu, jako že mě tam nepustí a na poslední chvíli vrátí - ale když se mě slečna u vchodu zeptala na jméno a já jí je sdělil, odpověděla jen dvě kouzelná slůvka, která jsem v podobné situaci už dávno neslyšel : "Jste očekáván".

U stolu se mi podařilo sedět se zástupci Palachova spolku ze Všetat, takže o živou diskusi rozhodně nebyla nouze. Během ní jsem se například dozvěděl, že ve Všetatech ještě učí tři učitelky, které Jana Palacha osobně učily. Skoro zázrak, ne ?

U vedlejšího stolu pak seděla francouzská delegace a já jen občas sledoval jejich tlumočnici, Češku s francouzským příjmením, jak skvěle tlumočí. Protože sám jsem podobnou činnost provozoval kdysi dosti často, ať už ze španělštiny, či z angličtiny, mohl jsem ocenit, nakolik je tahle mladá paní dobrá. A dobrá skutečně byla velmi.

Ze zámku jsem utíkal na autobus - a měl jsem pocit, že jsem právě odešel z pohádky.  Přispěly k tomu nejen dobové selské kroje obsluhujících krásek, nejen výborná a vybraná jídla (tak třeba jako zákusek mi utkvělo v paměti ovoce, nakrájené na kousky a napíchané na dlouhé špejle, které se namáčelo do kotlíku s horkou čokoládou - a byla to lahoda, jakou jsem zatím nepoznal), nejen krásný zámek a jeho nádherné vybavení - ale hlavně pocit, že jsem se na chvilku ocitl zase mezi vzdělanými a inteligentními lidmi, mezi kterými jsem se kdysi běžně pohyboval - a kteří mi dnes, při práci s justicí, velmi chybí.

Mělnická radnice předvedla skutečně dokonalou a dobře připravenou akci, které nebylo co vytknout a která bezesporu důstojně připomněla 40. výročí statečného činu českého studenta.

No - a to nejlepší si nechám na závěr. Když jsme přišli do toho kina a začal kulturní program, celou dobu svítil v pozadí portrét Jana Palacha s jeho životními daty : Narozením a úmrtím. Úmrtí bylo samozřejmě jasné, to jsme zrovna slavili jeho 40. výročí, ovšem pokud jde o datum narození, zůstal jsem jen němě zírat - on se totiž narodil úplně stejně jako já, akorát o patnáct let dřív. Jinými slovy : Když jsem se já narodil, slavil zrovna Jan Palach své patnácté narozeniny.

Asi naše životní cesty toho budou mít společného víc než bych si dosud dokázal připustit.

_________________________________

 Vážený pane Fiala,

 

děkuji za Váš článek i slova díků za prokázání Pocty Janu Palachovi dne 19.1. Já však projevuji malinké zklamání nad tím, že jste se nepřihlásil k osobnímu rozhovoru. Velice rád bych jednak osobně poděkoval za Váš email, který když jsem jej 16.6.2008 přečetl to opravdu "spustil" a navíc i jen tak k popovídání. Co jsem Vám slíbil do telefonu jsem se ten hektický den snažil zařídit a dle Vaší odezvy se tak i stalo. Takže snad bude ještě příležitost, zůstávám s díky a ať se Vám daří!

S pozdravem 

 Jaromír Kovářík (místostarosta)

 

Tak to mě mrzí dvojnásob, protože kdybych věděl, že na to čekáte, tak bych se určitě zastavil a velmi rád povykládal. Strašně rád bych si tam byl s někým popovídal, už proto, že jsem tam nikoho neznal a v cizím prostředí je člověk vždycky rozpačitý. Navíc jsem si myslel, že jste vytížen jinými hosty a že bych Vás jen zdržoval. A taky jsem přesně nevěděl, který z těch pánů vlastně jste - no nic, snad se ještě příležitost najde.
Ještě jednou velmi děkuji za nádherný večer a krásně zorganizovanou oslavu. Myslím, že Jan Palach, jestli se tam shůry na nás dívá, musel mít velkou radost.
Mějte se moc hezky a přeji hodně úspěchů.
Srdečně
Ing Jiří Fiala

_____________________

Zase televize lže !!!

Dnes ve zprávách: Prý původně Česko Palachovu sochu od Francouzů
nechtělo, radilo jim, aby ji umístili v Dijonu. I sakra! A pak prý se
vložilo do věci město Mělník. Opravdu? Pokud si pamatuji, vložil se do
věci K 213!
Zdraví VL.K.

____________________

Perfektní, ještě jednou jsem si to přečetla. Skvělý.
Alena

___________________