PÍŠE O NÁS MLADÁ FRONTA

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 17:50
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 1197

 

   PÍŠE O NÁS MLADÁ FRONTA

Redaktorka Pavla Kubálková se rozhodla k chvályhodnému počinu – napsat o problematice těch otců, kteří vyhráli ve Štrasburku své spory o děti, a to dokonce na titulní stránce Mladé fronty spolu s další následující celostránkovou reportáží. Protože podstatná část tohoto článku se týká pana Kříže a mě a protože je doprovázena fotografiemi mých dětí, jak se brání předání otci (přičemž tyto fotografie dodnes naši nepřátelé používají proti mně, jak prý stojím nad svými zmlácenými dětmi), považuji za nutné se k reportáži vyjádřit a zejména pak doplnit to, co v ní nezaznělo.

Je pravidlem začínat od toho pozitivního. Myslím si, že největším přínosem celé reportáže je pravděpodobně docela zajímavé stanovisko pana Jirsy, předsedy soudcovské unie. Zejména pak pro ty, kteří vědí, jak se o nás pan Jirsa vyjadřoval dříve. Dnes pan Jirsa předvedl atletický veletoč či výmyk o 180 ° , když navzdory komplikovanému právnímu jazyku rozsudků mezinárodního soudu naprosto správně pochopil to jediné podstatné – děti, o něž jde, měly být dávno předány jejich otcům. A hned pan Jirsa hledá omluvy, proč tomu tak dosud není – prý by děti skončily na psychiatrii. K tomu doplním, že pokud by to předání zorganizovala současná česká justice, tak je to nejspíš pravda, pokud by ovšem naše justice zapomněla na svou arogantní nabubřelost (typickou pro všechny hlupáky, kteří se momentálně dostali k moci) a byla ochotna naslouchat těm, kteří se tomuto oboru (tedy odcizení dětí druhému z rodičů a vymývání jejich mozků rodičem, který je má v držbě – slovo péče zde rozhodně není na místě) léta věnovali a přenesli k nám nejen zahraniční literaturu, ale i zahraniční zkušenosti, pak by byla docela slušná pravděpodobnost, že by se tato nezbytná změna výchovy úspěšně povedla během několika málo měsíců, rozhodně pak za tu dobu, co od vynesení štrasburských rozsudků již uplynula.

Panu Jirsovi k tomuto procitnutí upřímně gratuluji a věřím, že také půjde do důsledků a bude prosazovat opatření, která z tohoto procitnutí vyplývají. Neboť každý případ soudily konkrétní soudkyně a ty také nesou konkrétní odpovědnost. Právě na mém případu je dobře vidět, kdo zavinil naprosto neuvěřitelné průtahy v řízení, kdy od rozsudku soudu 1. stupně do rozsudku soudu odvolacího uplynulo neuvěřitelných 17 měsíců (!!) , protože soudkyně Tondrová dobře věděla, že jí vyslovený zákaz styku s dětmi je nezákonný a nemá v ničem oporu (tedy ani ve znaleckých posudcích, ani v rodinném právu) a že ho odvolací soud samozřejmě zruší. A tak „ztratila spis“ a rekonstruovala ho celý rok. Ten rok měla matka na mrzačení dětí. A taky podle toho potom vypadaly. Soudkyně Tondrová dál sedí na soudě pro Prahu 9, dál mrzačí nejmladší generaci po celých desítkách a pan Jirsa se na to dál klidně dívá. Za to, že jsem o ní napsal, že je kráva (což samozřejmě je, jen nevím, jestli jsem tímto přirovnáním příliš neurazil tohoto užitečného živočicha, co nám mléko dává) mě odsoudili pro útok na státní orgán, za řečnickou otázku, jestli by Tondrová taky zůstala tak v klidu, kdybych jí unesl děti, mě odsoudili za „násilí na skupině obyvatel“, takže jsem se následně stal  „nebezpečným recidivistou“,  jenom Tondrová si dál sedí na soudě a mrzačí si děti za sto tisíc z kapes daňových poplatníků měsíčně. A pan Jirsa neví, jak by zamezil prodlevám v řízení !!

Dalším bodem, u kterého se musím zastavit, jsou fotografie z „převzetí“ dětí ze dne 6. února 2004. Jak už jsem v úvodu uvedl, dodnes je proti mně (a nedávno i na našich stránkách) používají coby argument, jak prý mlátím vlastní děti.

Toto „předání“ je názornou ukázkou toho, jak to vypadá, když něčemu velí pologramotná husa bez základního vzdělání pro obor, ve kterém pracuje. Neboť když městský soud konečně  - po dvouletém nezměrném utrpení dětí - vyloučil Tondrovou z případu, neboť zděšení, které mu připravila, podle  vlastních slov soudkyně předsedající odvolacímu senátu  „nevidí celý rok“   - přišla na řadu další „expertka“ na rodinné právo, soudkyně Kloudová. Její vizitkou jsou dodnes památná usnesení v průměru s třemi hrubkami na každé stránce.  Jenže – co ona by se učila od někoho, kdo se právě vrátil z vazby, do které ho svévolně strčil jeden z jejích kolegů, že ? A tak veškeré návrhy, které jsem tehdy soudu podával, jako bych házel do studně. V těch návrzích například bylo, že žádné předávání dětí na víkendy nikdy fungovat nebude a nemůže, protože děti jsou již postiženy 3. stupněm Syndromu zavrženého rodiče a jediným řešením je neprodlená změna výchovy. A když už se mají děti předat, tak že je absolutně vyloučeno, aby k tomu docházelo za přítomnosti matky a v místě jejich bydliště. Právě publikované fotky v MF přesvědčivě dokazují, jak jsem měl – bohužel – stoprocentní pravdu a také, jak se do puntíku potvrdilo, co jsem naprosto přesně předpověděl.

Měl jsem samozřejmě možnost tam nejít, když jsem věděl, jak to dopadne – ale jak bych pak asi vypadal před soudem i před lidmi a jak by toho asi zneužila nejen matka, ale i soud samotný – tak my Vám tady, pane Fiala, zajišťujeme předání dětí – a Vy se ani nedostavíte ?

Měl jsem možnost odejít – ale proč bych tam potom vlastně chodil ? Abych se zase sebral a odešel ? Aby děti viděly, že jsem boj o ně před jejich očima prakticky ihned vzdal ? Kdo by řekl, že by to bylo správné jednání ? 

Ta situace bylo prostě od základu špatně postavená, ať bych udělal cokoliv, vždycky by to bylo špatně – a já jsem za ni odpovědnost nenesl, protože jsem na to všechno včas a v předstihu upozornil soud.  Ten nesl plnou zodpovědnost za všechno dění, které přes upozornění zorganizoval – ale spoléhal na to, že pozadí situace nikdy nikdo vidět nebude, vidět zato bude, jak se peru s dětmi kontrolovanými matkou a na tom základě mi pak zakáží je vidět úplně, což se taky  posléze  stalo.

A když už jsem u toho pozadí – na těch fotkách není vidět (ale na jiných z téže série ano), že v pozadí stojí dva policajti, které si pozvala matka (!!). Ti policajti tam stáli jak trvdé y, namísto aby mi pomohli převzít děti, anebo  odvezli pryč matku dětí a jejího otce, kteří tam zjevně neměli co dělat a bránili ve výkonu spravedlnosti. A ještě po mě jeden z těch policajtů  skočil pokaždé, když jsem vzal jednoho ze synů a chtěl ho odvést. Příkladná vizitka naši idiotské policie !! Já - který jsem naplňoval rozsudek a zákon o rodině – jsem byl neustále napadán „strážcem zákona“, kterého si zavolala matka,  programově rozsudek mařící. Asi totéž, jako kdyby si zloděj, který se právě vloupal do obchodu, zavolal na svou ochranu policii před občany, kteří mu chtěli ve vloupání zabránit. Dodnes mě mrzí, že jsem si to s těmi dvěma uniformovanými policejními idioty nevyřídil na místě – jak se říká – ručně stručně – protože jak znám vedení naší idiotské policie, stejně je nikdy nikdo nepotrestá, neboť jim velí většinou ještě větší idioti než jsou oni sami.

A teď co v článku chybí.

Redaktorce jsem po telefonu ještě sdělil – a považuji to za podstatné – že to hlavní, co se po výrocích štrasburského soudu změnilo, je to, že zatímco předtím nás justice (spolu se svou služkou – policií) pronásledovala jaksi nahodile a příležitostně, po vydání štrasburských rozsudků už nás pronásleduje programově, cíleně a za všech okolností coby svou absolutní prioritu. Stali jsme se pro ni nepřáteli číslo jedna, kterým je potřebí oplatit stůj co stůj štrasburskou prohru. Svědčí o tom nově rozdmýchaná trestní stíhání pro nikdy nespáchané trestné činy, policejní přepady našich domovů, stupňované pronásledování na soudech už od pouhého vstupu do budovy, a tak dále, a tak podobně. Prostě novodobí disidenti se vším, co k tomu patří.   Ba dokonce myslím, že i sláva Charty ´77 pohasíná, protože mnohé z toho, co zažíváme my dnes, oni neznali. 

A další – velmi důležitá věc  - se změnila. Obrátily se strany mince. Zatímco do těch štrasburských rozsudků jsme byli rušiteli klidu a pořádku, dnes už máme spolehlivý a věrohodný doklad na to, že to nejsme my, kdo ruší klid a pořádek spořádaných občanů. Je to naše zvrácená justice, která nás bez příčiny napadla a sebrala nám děti, zabránila v rodinném -a většinou i profesním - životě.

A pokud s ní dnes máme konflikty, tak jí jen spravedlivě vracíme zákeřný a podlý útok na integritu našich osobností, rodin i staletých tradic.

Prostě z bandy grázlů a psychopatů (jak nás oficiální místa nejraději vykreslovala) se štrasburskými rozsudky stali bojovníci za spravedlnost, proti bezbřehé zvůli státní moci, která má naopak spravedlnost zajišťovat , udržovat, prosazovat a být jejím nestranným garantem.

A pokud pan Jirsa či jemu blízcí neví, jak „rozhýbat soudy“, tak jim zcela nezištně a zadarmo poradím :

Vemte Tondrovou s Kloudovou, dejte jim do ruky kýbl s vodou a hadr na zem a pošlete je vytírat soud, na kterém v současnosti stále ještě  působí. Radil jsem to před 6 lety a radím to zas, protože jste mě tehdy – k Vaší velké škodě, a bohužel i ke škodě nás šech – neposlechli. A ze svých uklízečských platů pak můžou pomalu splácet škody, které republika musela zaplatit (a ještě zaplatí) ve Štrasburku.

A garantuju Vám : Po téhle léčebné kůře se naše justice rozjede jako po másle a bude šlapat, jak švýcarské hodinky.

Navzdory všem předchozím připomínkám paní redaktorce Kubálkové z MF Dnes děkuji za její článek i za to, že opět rozdmýchala diskusi na toto téma a že vyžadovala odpovědi i na nepříjemné otázky od těch, co nám všem ještě dluží mnohá vysvětlení.
   

       Ing. Jiří Fiala
jeden ze štrasburských vítězů

 

 

 

V Košíku, dne 13. března 2007