Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Tento soud nás vyzval, abychom se pokusili o smír, což my jsme učinili a volili jsme k tomu přímou cestu, která je podle nás vždy nejlepší – tedy dopis představiteli české vlády z resortu spravedlnosti, a tím jste Vy. Pokud máte za to, že své návrhy máme vládě předkládat prostřednictvím štrasburského soudu, můžeme tak zajisté učinit, ovšem je to cesta podstatně delší a nemyslím, že ji dotyčný soud měl na mysli, pokud hovořil o „jednání o smíru“. Tento termín totiž samozřejmě předpokládá jednání osobní, bez něhož si smír v dané věci těžko lze představit, natož pak ho dosáhnout.

 

Předkládání návrhů na smír panu Schormovi nevidím v současnosti jako vzájemně schůdnou  cestu, už vzhledem k obsahu, formulaci a tónu stanovisek, která pan Schorm štrasburskému soudu ve věci zejména mých dětí předkládá – a domnívám se, že ani Vám by nemělo být jedno, že Českou republiku reprezentuje před mezinárodní soudní institucí člověk, který veřejně demonstruje popírání principu presumpce neviny v českém trestním právu už tím, že opakovaně zakládá k případu mých dětí obžaloby z nesouvisejících trestních řízení, která nebyla nijak pravomocně skončena nebo v nichž jsem byl dokonce zproštěn obžaloby v plném rozsahu, čímž jedině dokládá – kromě nevalné úrovně vlastního právního vědomí -  obecně ubohou  úroveň státního zastupitelství v ČR a stupeň zvůle, kterého je schopno.

 

Ve druhé části své odpovědi bych se rád zastavil u Vašeho (očekávaného) upozornění, že naše případy (myšleno pravděpodobně především případy našich dětí) jsou projednávány nezávislými soudy a že možnosti vlády či ministerstva spravedlnosti ovlivnit jejich vyřizování jsou více než omezené.

 

 Nezlobte se, ale po – v mém případě – šestileté zkušenosti s českou justicí mám o této „nezávislosti“ své velmi opodstatněné pochybnosti a stejně tak dobře vím, že ani možnosti Vašeho ministerstva, natož pak Vaše osobní nejsou až zas tolik omezené, jak se snažíte – asi hlavně veřejnost, mě sotva – přesvědčit. 

 

I když nečekám, že byste soudcům zrovna diktoval rozsudky (a ani bych si to osobně nepřál), jistě sám dobře víte, že by mnohdy stačilo, kdyby Vaše ministerstvo využívalo těch pravomocí a kompetencí, které prokazatelně a ze zákona má k výkonu dozoru a dohledu nad správným fungováním justice. Jistě Vám nemusím připomínat , že máte právo iniciovat a navrhovat kárná řízení se soudci nebo státními zástupci, a to až po jejich odvolání z funkce, jistě Vám nemusím připomínat takové samozřejmosti, že si můžete vyžádat kterýkoliv ze spisů a provést v něm kontrolu či se účastnit libovolného soudního jednání, jako ostatně kterýkoliv jiný občan.

 

Už jenom tyto výše zmíněné možnosti bych já osobně ve Vaší pozici považoval za zcela dostatečné, pokud by ovšem byly efektivně využity – a hlavně : Pokud by byl skutečný zájem na objektivním výkonu spravedlnosti.

 

Jen pro ilustraci několik příkladů :

 

q       Téměř dva roky mrzačila moje děti JUDr. Jana Tondrová z OS P-9. Rozhodovala v rozporu se znaleckými posudky, velkoryse sabotovala výkony rozhodnutí o předávání dětí, nenařizovala jednání a na závěr – aby svou sabotáž co nejvíce prohloubila – dokonce „ztratila spis“ a půl roku jej „rekonstruovala“. Díky této soudní praxi, kdy Tondrová po dobu přes půl roku vůbec nevyřizovala návrhy předběžných opatření, již Česká republika jeden spor – byť vnitrostátní – prohrála a musela uhradit škodu. Její působení na případu mých dětí bylo natolik děsivé, že dokonce i odvolací Městský soud (který bych ze žádných revolučních nálad rozhodně nepodezříval), když ji z případu se zděšením konečně po 20 měsících vyloučil, zkonstatoval, že ač ročně vyřizují 600 případů dětí, takovou hrůzu ještě neviděli.

 

 Mohl bych vědět, proč tato „soudkyně“ dosud neprošla žádným kárným řízením, které pro Vás osobně není žádným problémem navrhnout,  a vesele „soudí“ dál – a to dokonce i bez toho, že by vůbec tušila, že Česká republika – tedy její daňoví poplatníci – museli uhradit škodu, kterou ona způsobila ?

 

q       Státní zástupce z Nymburka JUDr. Milan Buch dozoruje nejnovější trestní stíhání proti mně, rozjeté podle § 213, ve kterém jsem obviněn, že jsem – prý z nedbalosti – zanedbal „povinnou výživu“, když jsem matce svých dětí poslal jeden měsíc stovku. Měsíc předtím jsem jí ovšem také poslal stovku, a to bylo – za naprosto identických okolností – shledáno „řádným a včasným plněním vyživovací povinnosti“  . Co kdyby jste si ho pozval na kávu, ať Vám při ní vysvětlí, jak je možné, že totéž jednání je jeden měsíc trestné, zatímco měsíc předchozí je to chování téměř příkladné, aniž by mezitím došlo k jakékoliv změně trestního zákona ?

 

q       V době právě uplynulé jsem byl svědkem trestního soudu ve věci pomluvy proti Luboši Paterovi ze strany jeho manželky. V důkazním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že :

 

 a) údaje, které o něm uvedla, byly nepravdivé – a za

b) že ho tyto nepravdivé údaje poškodily v očích několika otců

           

Přesto obžalovanou soudy obou stupňů osvobodily.

 

Pozvěte si na pohovor obě předsedající soudkyně (JUDr. Evu Brázdilovou z OS P-1 a JUDr. Janu Kantorovou z městského soudu) a zeptejte se jich, proč vůbec provádějí důkazní řízení, když je to úplně jedno, protože stejně jsou předem rozhodnuty obžalovanou osvobodit, ať už se prokáže, co chce ?! To přeci ve Vaší kompetenci rozhodně je . A když k tomu rozhovoru pozvete i sdělovací prostředky, ručím Vám za to, že si to sotva kdo dovolí znovu.  

 

q       V souvislosti s případem mých dětí se dopouštěly a dopouštějí justiční orgány na Praze 9 celé řady trestných činů, v jejichž důsledku jsou z mých dětí psychotické trosky. Ač jsem podal možná desítky trestních oznámení – a nešlo o žádné prkotiny, ale např. o únos či zbavení osobní svobody – pachatelé (či spíše pachatelky) dál vesele sedí za nemalé peníze na OSZ a OS na Proseku – a nevyšetřilo se samozřejmě vůbec nic. K čemu potom máte Váš odbor dozoru a dohledu ?  V tomto případě by úplně stačilo, kdyby prověřil, jak byla moje trestní oznámení vyšetřena, případně nařídil jejich znovuvyšetření.

 

Proč se nepřijdete podívat na kterýkoliv z mých soudů, zejména pokud je na Praze 9 ? Stačí si sednout jako veřejnost a sledovat, jak mě při civilních řízeních na každém kroku doprovází čtyřčlenná justiční stráž, jak soudkyně ukončí v půlce věty jednání a nechává mě pro nic za nic vyvést z jednací síně, neboť jednání je prý skončeno.

 

Já si dokonce myslím, že pokud to se spravedlností v této zemi chcete myslet vážně, nemůžete mít nic důležitějšího na práci než se právě o tomhle jít přesvědčit na vlastní oči, protože to nikde jinde neuvidíte, za to Vám ručím.

 

Takže mi, prosím, nepište nic o tom, že máte velmi omezené prostředky. I ty, co máte, jsou poměrně dostatečné k prosazení zákona a práva.

 

            Jenže, jak se říká, když někdo nechce, je to rozhodně horší, než když nemůže.

 

 

S pozdravem

 Ing. Jiří Fiala