Veni - vidi - vici

Přišli jsme - viděli jsme - zvítězili jsme.

Takto stručně a výstižně se dá shrnout jednání u dnešního soudu v Liberci.

Celé - i se zápisem - netrvalo déle než 10 minut.

http://k213.files.wordpress.com/2009/09/el_2.jpg

Rozzářený tatínek se svou stejně jásající dcerou před libereckým soudem. Ani netuší, kolik právě ušetřili vysmeknutím se justiční mafii.
_________________________

Vlastní reportáž :

K legendárnímu vítězství husitů u Domažlic, kdy nepřítel utekl ještě dříve než na místo husitské voje dorazily, neboť k panické hrůze v jeho řadách stačil již pouhý ozvuk hisitských chorálů nesoucích se zdáli a oznamující příchod božích bojovníků na válečné pole, lze bezesporu přirovnat dnešní jednání u Okresního soudu v Liberci ve věci č.j. 24 C 84/2008 - JUDr. Alexandr Šoljak v. Tomáš Eliáš, který měla posoudit a rozhodnout soudkyně JUDr. Jiřina Tauchmanová.

O naši účast požádal žalovaný, p. Tomáš Eliáš, jinak též jeden z mála otců - nejen v Liberci, ale v celé republice - kterému se podařilo - a to zhruba po 4-letých bojích - dosáhnout u své nezletilé, dnes dospívající dcery střídavé péče, a ta se dnešního jednání zúčastnila spolu se svým tátou. 

O co šlo : Ve stručnosti o údajné nezaplacené palmáre advokátovi, tedy p. Dr. Šoljakovi, který kdysi p. Eliáše zastupoval a s jehož zastupováním nebyl p. Eliáš vůbec spokojen, a proto úhradu odmítnul, nadto měl vážné pochybnosti o některých účtovaných položkách, resp. se mu buďto nezdála jejich výše nebo vůbec nebylo uvedeno,  zač účtovány byly. Vcelku se jednalo o asi 3 a půl tisíce korun.

Když jsme se na poměrně nestandardní výzvu zapisovatelky dostavili do jednací síně (standardně se ohlašuje : "ve věci," popř. "v právní věci té a té vstupte do jednací síně" - zde slečna jen vyšla před jednací síň a cosi těžko srozumitelně zadrmolila pouze k vedle sedícímu právníkovi a teprve z toho, že on jde dovnitř, jsme pochopili, že začátek jednání byl asi ohlášen - v Liberci ostatně panují netradiční poměry nejen v tomto ohledu - viz dále) a usadili se do první řady, paní soudkyně nám ostrým hlasem sdělila, že pokud chceme v místnosti zůstat, že jí předložíme své občanské průkazy, a když jsem jí řekl, že na to může klidně zapomenout, tak prý aspoň musíme sdělit soudu svá jména - na což jsem jí odvětil, že jsme veřejnost, což je také všechno, co jsem jednak ochoten jí sdělit a také všechno, co podle zákona může vyžadovat a na co má právo .

Paní soudkyni to zjevně zaskočilo, přesto pochopila, že nic nenadělá, a tak vybafla aspoň na žalovaného, tedy p. Eliáše : "A Vy mi ukážete svůj občanský průkaz - u Vás na to právo mám !" . Žalovaný její výzvě vyhověl, občanku jí předal, a než stačila soudkyně do protokolu nadiktovat jeho osobní údaje, zvednul se žalující advokát, Dr. Šoljak, a soudu sdělil, že svoji žalobu bere v plném rozsahu zpět.

Soudkyně na to vyhlásila usnesení, že řízení se zastavuje a žádná ze stran nemá nárok na úhradu nákladů řízení a když žalovanému občanku vracela, neopomněla mu vzteklým hlasem sdělit, že pan doktor má nárok na mnohem víc než co žaloval, čímž v podstatě také prozradila, jak chtěla - bez jakéhokoliv důkazního řízení - rozhodnout a že jsme tedy žalovaného vytáhli už z planoucí výhně, kam na vhozené lopatě rychle směřoval.

Mimochodem - soudkyně si na projednání věci vyhradila pouhou půl hodinu, což by napovídalo tomu, že žádné důkazní řízení ani nechtěla provádět, zato chtěla bez něj rovnou rozhodnout ve prospěch žalujícího advokáta, ať už je důkazní situace jaká chce.

To jenom potvrzuje dávno známou skutečnost - že advokáti jsou ve své naprosté většině jedna ruka se soudci, nikdy proti nim nejdou, a ti jim za to zase poskytují bezmeznou ochranu, zejména před jejich rozezlenými klienty, kteří byli oškubáni o poslední korunu - a nic za svoje peníze neviděli (výjimečné nejsou ani případy, kdy advokát na jednání vůbec nepřijde a pokud si někdo myslí, že se domůže spravedlnosti u advokátní komory, tak jen ať si to zkusí - ta totiž funguje stejně jako celá justice - i ty největší a do nebe volající zmetky kryje do poslední chvilky).

Aby tedy bylo jasno, o co tady šlo : O předem připravené divadlo, kam - pokud by přišel otec sám - ani nemělo smysl chodit. Soudkyně by ve všem žalobci vyhověla, ve druhém stupni by to samozřejmě dopadlo úplně stejně nebo ještě hůř a jediným výsledkem by bylo, že by dotyčný na nákladech řízení zaplatil nejméně 40 či více tisíc korun, na exekučním pak dalších dvacet - aby si, kverulant jeden, zapamatoval, co to je protivit se soudcovsko-advokátní lobby, případně si stěžovat na její služby. A pro žalobce by to samozřejmě znamenalo peníze zadarmo, resp. za to, že si na chvilku odskočil ze své kanceláře pokecat za spolužáky na soud.

Pouhá přítomnost neznámých lidí, kteří se soudkyni odmítli představit - což se jí v Liberci stalo asi poprvé a nebezpečně to signalizovalo, že dobře znají nejen svoje práva, ale i poměry u soudu a umí v nich chodit - stačila k tomu, aby advokát radši neriskoval značně nepříjemné důkazní řízení, kde by o něm mohlo vyplavat na hladinu ledacos, navíc před lidmi, o nichž tušili, že takové informace dokáží rychle a efektivně využít.

A tak se dneska nesoudilo.

Advokát oželel - výjimečně - svůj bezpracný zisk (však spolu se soudkyní oškubou brzy jinou kafku, která se nebude umět bránit a ponechá věci volný průchod) - a otci jsme pro jeho dorůstající dceru ušetřili dobrých 40 tisíc jenom tím, že jsme se na jednání přišli podívat.

Takže pokud někdo bude po dnešku říkat, že naše účast u soudního jednání je vskutku k nezaplacení, má už prokazatelně pravdu.


http://k213.files.wordpress.com/2009/09/el_1.jpg

Šťastná trojice vychází z libereckého soudu (zleva - předseda K 213 a dcera s tátou). Zase jednou spravedlnost zvítězila. Ale nikdy to není samo od sebe. 

_________________________

 
Jirko, blahopřeji, tady je vidět na jakých chatrných základech ten zločinný soudní systém stojí. Pokud po nich začneš vyžadovost zákonnost, sesype se ten bordel na hromadu. Jen tak do nich a větší kapky, Olda.
_________________________