Film Střídavka se stal důležitým dokumentem a neocenitelným důkazem

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 17:12
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 1932

 

 

Jednání v dusné místnosti zabralo celé odpoledne, ba dalece přesáhlo úřední hodiny soudu a končilo vlastně večer.

O dusné místnosti je zde zmínka proto, že soudce Mgr. Martin Šebek odmítal nechat otevřít okno, a to i přes opakované žádosti veřejnosti, takže dosáhl stavu, kdy v místnosti bylo zcela na padnutí. Možná i to bylo součástí strategie na oslabení a otupění veřejnosti, která se na jednání přišla podívat.

Anebo že by strach z defenestrace ? V přízemní místnosti by asi neměla tragické následky.

Předmětem jednání bylo vlastně procházení opatrovnického spisu dětí Kroupových, neboť soudce prý chtěl zachytit širší souvislosti a vývoj případu, což mělo tu výhodu, že kdo o případu nic nevěděl, tak si obrázek mohl udělat.

I ze samotných dokladů vytvořených oficiálními strukturami bylo patrné, že na počátku případu byly psychicky zdravé děti se zdravým vztahem k oběma rodičům, zatímco postupně se z nich staly psychotické trosky, a to především díky péči opatrovnické justice, tedy jmenovitě soudkyně Žižkové z OS Plzeň - město a několika soudkyň krajského soudu.

Mimochodem, poslední rozsudek krajského soudu byl překvapením i pro samotného otce, protože ho ještě ani neobdržel, a tak neznal jeho obsah, ten ovšem v ničem nezklamal chmurná očekávání spojená s babskými tribnunály, tedy senáty složenými ze tří bab. Rozsudek totiž jednoduše rušil všechny pokuty uložené matce za nepředávání dětí (ta na jaře r. 2008 prohlásila, že děti už předávat nebude - na což je jediná správná reakce soudu : okamžitá změna výchovy), její trestnou činnost tak dodatečně legazoval a dal návod všem ostatním mrchám, chtějícím děti připravit o jejich milující otce, jak to oficiálně a hlavně beztrestně udělat.

Ale vraťme se ke čtení spisu dětí Kroupových : I při letmém pohledu do něj (neboť detailně si pamatovat všechno, co v tomu dusnu a nedýchatelnu zaznělo, bylo nemožné) bylo zřejmé, že za stálé asistence soudu se stav dětí a jejich vztah otci neustále zhoršovaly, na což reagoval otec odůvodněnými návrhy na odnětí dětí matce, nereagoval však soud, podle kterého se nic zvláštního neděje a k tak radikálnímu zásahu nejsou důvody.

A tak - podle osvědčeného scénáře - matka byla čím dál drzejší, až na počátku roku 2008 prohlásila, že děti, které mezitím psychicky zmrzačila natolik, že se už bály tátu i potkat, nebude nadále předávat, neboť jim to působí utrpení.

K tomu je třeba vědět, že žádnému normálnímu dítěti nepůsobí utrpení setkat se svým milujícím rodičem, a pokud tomu tak je, pak je to jedině důkaz o naprosté nevhodnosti prostředí, ve kterém se právě nalézá a ze kterého by mělo být co nejdříve odňato.

Soudy však namísto toho podporují toho, kdo vše zavinil a způsobil, tedy většinou matku, která děti v péči má, a pak se vskutku jedná o neřešitelný problém, protože pokud jsou děti i nadále v závadovém prostředí, jejich vztah k programově zavrhované osobě se nezlepší nikdy, anebo až po dlouhých desetiletích.

Což je vcelku jednoduše pochopitelná, vysvětlitelná a doložitelná skutečnost, kterou ovšem odmítá vidět prodejný "znalec" Bröckl a na základě jeho dobrozdání pak i soud.

Bylo zvláště směšné, když Bröckl tvrdil, že jeho vývody nezpůsobily žádné dlouhodobé následky a obrat v soudním rozhodování (co jiného by to tedy způsobilo a o co jiného by se soud pak opíral ?!!) a zejména pak když tvrdil, že nemohl způsobit žádný rozvrat rodinných vztahů žalobce, když v době, která je žalována, byly rodinné vztahy žalobce již zcela rozvráceny .

A zde se dostáváme ke klíčové roli filmu Střídavka, které postupem času nebyl, neboť ten totiž dokazuje pravý opak.

Bröckl byl žalován za svoje vystupování u soudu dne 10.3. 2006, film Střídavka, kde -tuším - druhý příběh představují děti Kroupovy, byl natočen dokonce o dva a půl měsíce později, tedy koncem května 2006, což je z filmu patrno. Z filmu je také patrno, jak harmonický, klidný a vyrovnaný vztah má otec se svými dětmi, jaká pohoda a klid v něm panují, pokud jsou spolu a pokud je nikdo ani nesleduje, ani neruší.

Film byl samozřejmě navrhován jako klíčový důkaz, který má prokázat, jaké měl otec vztahy s dětmi v žalované době. Jiný důkaz vlastně nebyl a neexistuje, protože ústní svědectví mohou být zkreslená a účelová, film nikoliv. Navíc děti nelze zaranžovat natolik, aby hrály něco jiného, než co skutečně cítí a dělají.

Důkaz pochopitelně nebyl připuštěn, stejně jako svědectví toho, kdo film natočil, tedy Luboše Patery.

Soud se namísto toho spokojil se zcela bezcennými elaboráty ze spisu, vypracovanými nejrůznějšími "sociálními pracovnicemi" a psycholožkami, které zřejmě měly a mají nahradit dnes již zcela zneurotizovaným dětem tátu.

Mimochodem tátu, kterého by jim většina ostatních dětí mohla jedině závidět (viz již náš článek http://www.k213.cz/start.php?act=read&art=1558), tátu, který pracuje jako ředitel významné firmy (což znalec Bröckl ohodnotil tak, že otec je zřejmě orientován na majetkový prospěch) a především tátu, kerý je má nade všechno rád.

Rozsudek, vynesený v šest večer, nikoho nepřekvapil, protože od důkazního řízení bez zásadního důkazu nikdo nic nečekal. Soudce po vynesení jen pronesl, že proti rozsudku se mohou strany odvolat - k čemuž  jeden pán z veřejnosti neopomněl podotknout, že "komunistka Ferešová z vrchního soudu se na vás již těší!", zatímco jiný pán z veřejnosti nelenil a soudce si vyfotil.

To kupodivu vzbudilo značnou nelibost soudce, ač jako veřejná osoba a dokonce "ústavní činitel" musí být samozřejmě připraven kdykoliv snést, zvláště pak v budově soudu a po jednání. Zřejmě se svým skvělým rozsudkem nehodlá příliš chlubit, ba ani se nezdálo, že by něj byl dostatečně hrdý.

Celý proces pak byl pro všechny zúčastněné důkazem toho, že tudy skutečně cesta nevede. Oficiálně žalovat oficiální struktury u našich soudů nemá smysl, je to ztráta času i peněz a maximálně to může posloužit jako důkaz, že jste skutečně vyčerpali všechny zákonem předvídané prostředky nápravy - abyste pak mohli s klidem použít ty skutečně účinné.

Neboť - jak správně poznamenal ve svém závěrečném projevu zástupce otce Luboš Patera - nejsilnějším lidským citem není láska, jak by se snad stále ještě někdo mohl naivně domnívat,  ale pocit sounáležitosti při společně páchaném zlu a solidarita grázlů.

Ještě bych k tomu dodal : Taky strach před společným postihem, který - pokud by postihnul jednoho - by se logicky lavinovitě rozšířil i na ostatní.

Soudit se u našich soudů s našimi strukturami je - jen pro názornost - asi totéž, jako byste za války u fašistických soudů žalovali Hitlera, že Vám odvlekl rodinu do koncentračního tábora, anebo Göringa za to, že Vám nechal hodit bombu na dům.

No schválně, co za rozsudek byste asi mohli čekat ? Pokud byste se ho vůbec ve zdraví ovšem dočkali.

A tak se přítomná veřejnost shodla na názoru, že současné justiční struktury jsou nereformovatelné - stejně jako byl komunismus- a že proto logicky i stejně skončí.

Otázkou proto jen  je, jak krátký čas nás od této skvělé budoucnosti ještě dělí. 

 

____________________

 

Film Střídavka se stal důležitým dokumentem a neocenitelným důkazem

Ano důkazem a svědectvím, které soud nechce slyšet ani vidět , ačkoliv my všichni jsme viděli a víme jak tedy vypadá soudce v našich očích , který se nedokáže vzdát svých " moudrých rádců" a nezačne konečně rozhodovat podle základů , na kterých právo stojí a to je na důkazech a svědectvích.

Já si myslím, že ty soudy se snaží vyhýbat své zodpovědnosti a použití vlastní odbornosti.
Věci ,které se týkají rodinných vztahů a zejména potřeby výchovy dítěte se nedají přece svést na nějakého odborníka či odbornici , kteří naprosto nejsou seznámeni s účastníky řízení ani se skutečnými poměry ( zprávy z OSPOD nelze brát v úvahu , poněvadš píší jen zmatené zápisy a tvrdí o sobě, že žádnou zodpovědnost nemají, tu prý má soud).
 Znalci také tvrdí, že oni nerozhodují , to prý soud.

Soud tvrdí, že se musí řídit znalci a záznamy z OSPOD. Tak, kdo tady, vůbec, sakra, rozhoduje!!!

Jedině soud má přece možnost důkladně posoudit důkazy a ty provést , nikoliv říkat, že důkaz může posloužit znalcům   ( kteří ho stejně také nepoužijí s prázdným odůvodněním, že mají své metody ).

Důkazy a výslechy svědků, pokud jsou vůbec kdy provedeny zůstávají soudem nepovšimnuty.

Ptám se Vás veřejnosti ...    Tak , co je podle Vás soud?  Kdo to je ?

Soud jediný má nástroje , jak konfrontovat lži s pravdou.

Znalec má k dispozici jen zkreslené protokoly, neodborné záznamy středoškolaček z OSPOD, křivé výpovědi matky a zápisky nějakých odbornic, které vlastně ani odbornost k věci nemají, všechny účastníky řízení nikdy neviděly , se souvislostmi, pravostí předkládaných argumentů a reálnou situací ve skutečném životě nikdy neměly možnost  vidět ani posoudit stejně jako ani znalci , kteří nic ze skutečného vašeho života nikdy neviděli.

Je to právě soud, kdo je se všemi účastníky řízení v nejširším styku , nikoliv znalci, nikoliv odborníci a OSPOD.
Navíc pro tyto všechny lidi z "exteriéru" , je Váš případ ještě více okrajový než pro samotný soud.

Tedy soud by měl šetřit, provádět důkazy, vystavit se přímé konfrontaci výpovědí . Jedině soud může kvalifikovaně  podle všeho posoudit  , kde se skrývá pravda a jak zodpovědně rozhodnout. Neboť rozhodnutí je na soudci, to potvrzují i všichni ti "externisté", které naše soudy nechají rozhodovat místo sebe s tvrzením , že : "My soud se musíme řídit těmito znalci, odborníky, sociálními pracovnicemi. "

Vždyť soudce má být právě tím, kdo je nad těmito všemi postranními "přisluhovači" povznesen , soud je přece ten , kdo má tu schopnost, ten dar, najít pravdu v kupce sena, jako ztracenou jehlu a ušít mozaiku událostí , tak jak opravdu nastaly.

Soudce je přece ten , kdo má rozeznat faleš od pravdy i v těch posudcích , jinak přestává být soudcem, ale je jako král z pohádky Pyšná princezna. Král, který má kolem sebe spoustu rádců, kteří jemu vládnou, ne on jim. Ti jeho moudří rádcové , co ho vždycky jen tunelovali a jeho slabošství se za jeho zády vysmívali a v jeho dceři, Pyšné princezně,  pýchu živili.  

Zdraví Jirka Š.

___________________