ÚTOK NA DEMOKRACII – DEN 4

Čtvrtým dnem dnes probíhalo před Obvodním soudem pro Prahu 7 projednávání věci údajného útoku na státní orgán, kterého se měl dopustit mluvčí K 213 a Štrasburského výboru Ing. Jiří Fiala tím, že se nechvalně vyjadřoval o úrovni vzdělání soudkyň OS P-9 projednávajících  zejména kauzy jeho dětí.              Jednání bylo nečekaně krátké, neboť věc projednávající soudce, obviněný při minulém jednání z podjatosti vůči obžalovanému a morální nezpůsobilosti věc objektivně projednat vzhledem ke svým sympatiím k StB, po úvodním vystoupení obžalovaného věc neprojednával a odročil ji na 16. prosince s tím, že do té doby rozhodne městský soud o námitce podjatosti.

Ve svém úvodním vystoupení obžalovaný Ing. Fiala navrhl doplnění důkazního řízení o výslechy policistů kpt. Štaudové a Honsy, důvodně podezřelých ze zmanipulování přípravného řízení v neprospěch obžalovaného a dále i o výslech přítomné státní zástupkyně JUDr. Horské, která nad nimi měla vykonávat dohled. Obžalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že JUDr. Horská dosud nikterak věrohodně neprokázala bezúhonnost svého duševního zdraví, ač o něm lze mít vzhledem k obsahu obžaloby (řečnická otázka ze spisu obžalovaného byla státní zástupkyní označena za trestné činy vydírání a násilí vůči skupině obyvatel)  závažné pochybnosti.
 
Obžalovaný dále navrhl předvolat a vyslechnout redaktora ČT Ivana Lukáše ohledně jeho činnosti předmětného dne 15. března t.r.
 
Obžalovaný Ing. Fiala se dále zajímal o osud svého trestního oznámení na soudkyni Mgr. Lenku Kloudovou, podaného při posledním jednání pro trestný čin křivé svědecké výpovědi stejně jako o důvod skutečnosti, proč obžaloba z tohoto případu byla někým neznámým založena i do opatrovnického spisu jeho dětí se zjevným cílem obžalovanému škodit v jiných (civilních) řízeních. Ani státní zástupkyně, ani soudce nebyli schopni tyto skutečnosti nijak věrohodně a smysluplně zdůvodnit nebo vysvětlit, načež obžalovaný podal na oba dva trestní oznámení pro trestný čin nadržování a maření vyšetřování.
 
Soudce Hájek poté konstatoval, že prý se agresivní chování obžalovaného opět stupňuje a bez dalšího vysvětlování prohlásil, že jednat se nebude a jednání se odročuje na
den 16.12. 2005 na téže místo a touž hodinu (OS P-7, místnost č. 101).
V přítomných tento postup vyvolal dojem, že tamnímu soudu nejde ani tak o odsouzení obžalovaného (natož pak o nestranné a objektivní projednání obžaloby), jako spíše o permanentní znepříjemňování jeho života neustále prodlužovaným a odročovaným jednáním, kdy obžalovaný stále figuruje v roli projednávaného zločince, což mu má značně znepříjemnit jeho civilní život včetně znemožnění výdělkových příležitostí.  Pro tento fakt svědčí i skutečnost, že jednání je už tradičně nařizováno na dny prázdnin, svátků či dny jim bezprostředně předcházející s cílem znemožnit obžalovanému a jeho blízkým např. odjezd na tato období za rekreací či zábavou.
 
Příloha:

Městskému soudu v Praze

prostřednictvím OS P-7

 

 K č.j. 24 T 67/2005

 

Specifikace a doplnění NÁMITKY PODJATOSTI soudce Mgr. T. Hájka, jakož i stížnosti podané proti jejímu zamítnutí do protokolu při jednání dne 19. září 2005

 

 

 

 

Při jednání dne 19. září 2005 byla do protokolu podána námitka podjatosti soudce Mgr. Tomáše Hájka a následně pak i stížnost proti jejímu zamítnutí. K argumentům vedoucím k podání této námitky, jakož i ke stížnosti proti jejímu zamítnutí, uvádí obžalovaný zejména následující :

 

 

·        Již průběh přípravného řízení a způsob vypracování obžaloby svědčí o zcela nestandardním postupu, hrubém a soustavném porušování zásad trestního řízení a vysokého stupně podjatosti vůči obviněnému (věc „vyšetřovala“ policie na Praze 9, ač všechny oznamovatelky pocházejí z Obvodního soudu pro Prahu 9, s tamní policií přicházejí běžně a denně do styku a mají s ní úzké kontakty, jak se v průběhu vyšetřování také potvrdilo (policie osobně „doručovala“ úřední dokumenty obviněnému přímo na soud pro Prahu 9, kdykoliv se tam objevil, snažila se o zlegalizování vloupání do domu obviněného za účelem špehování jeho soukromého života, apod.) Jednalo se navíc o tutéž složku policie, která již jednou provedla přímou teroristickou akci proti obviněnému, a sice zorganizování a provedení únosu obviněného a jeho syna Tomáše z Blanska do Prahy v prosinci 2003. Zneužití přípravného řízení bylo jednoznačně prokázáno výpovědí znalce MUDr. L. Zdrůbka, ze které vyplynulo, že mu policie na Praze 9 zatajovala existující opakovaná psychiatrická vyšetření obviněného, aby mohla nařizovat další a další psychiatrická vyšetření za účelem šikanování obviněného.

 

 

·        Vypracovaná obžaloba je natolik zmatečná a nepodložená, že vytvořila dostatečný prostor soudci pro její vrácení nebo zamítnutí bez nařízení jednání. Bod II obžaloby, kde je nepřímá řečnická otázka kvalifikována jako nebezpečný trestný čin, je sám o sobě z hlediska trestního práva natolik směšnou skutečností , že jednoznačně zakládá důvod k prošetření psychického stavu státní zástupkyně, která byla schopna takový bod do obžaloby vůbec zapracovat. Bod III obžaloby je totožný s již projednanou a ve velmi nedávné době (v lednu 2005) uzavřenou záležitostí, kde stejně specifikovaná obžaloba proti témuž obžalovanému byla soudem zamítnuta pro neschopnost žalobce specifikovat údajně „hanlivé a urážlivé“ pasáže textu a doložit, v čem byly hanlivé a v čem urážlivé a v čem spočívala újma poškozených.  Státní zástupkyně navíc prošvihla měsíční lhůtu k vyřízení stížnosti obviněného do usnesení o sdělení obvinění, čímž lze celé další přípravné řízení považovat za neplatné.

 

 

Už na základě výše dvou uvedených odstavců lze doložit, že přípravné řízení bylo zatíženo tak nepřehlédnutelnými a zásadními vadami, že povinností objektivního a nestranného soudce jednoznačně bylo takovou obžalobu vůbec nepřipustit k projednávání, věc buďto vrátit do přípravného řízení, anebo rovnou bez projednávání zamítnout. Podjatost soudce Hájka je tedy 1) spatřována už ve skutečnosti, že takovou obžalobu k projednávání vůbec připustil a projednávání nařídil.

 

 

·        Soudce je povinen zajistit rovnost stran – tedy obžaloby a obhajoby. Vzhledem ke skutečnosti, že obžalovaný nemá právního  zástupce a hájí se sám, má jednoznačně postavení obhajoby, které je třeba plně respektovat (pokud to soudce Hájek neví, pak je otázkou, jak vůbec mohl být jmenován soudcem). Obžalovaný od samého začátku žádal po soudu zkopírování spisu, které považoval a považuje za samozřejmost k objektivnímu projednávání případu. V předchozí trestní kauze údajného únosu vlastního syna to také samozřejmostí bylo. Ač k žádné změně předpisů od té doby nedošlo, soudce Hájek vytrvale odmítal takové pořízení kopií provést, ač zajištění takového požadavku je pro něj snadnou záležitostí. Nutil obžalovaného k zaplacení kolků za kopírování, ač dobře věděl, že obžalovaný nemá žádný příjem a že nemůže tudíž nic platit.(prohlášení soudce Hájka, že obžalovaný není nemajetným, čímž zřejmě měl soudce na mysli, že obžalovaný má prodat dům, ve kterém bydlí, aby zaplatil 300,- Kč za kolky, lze považovat za objektivní důkaz o snaze škodit obžalovanému i za cenu vlastního zesměšnění).   Vědomě se tak snažil dostat obžalovaného do znevýhodněné pozice a maximálně ztížit (ne-li znemožnit) jeho obhajobu, nemůže-li obžalovaný vycházet z týchž podkladů jako žalobce. 

 

 

·        Způsob vedení důkazního řízení lze od samého začátku považovat za odporující duchu a liteře trestního řádu, podle kterých je smyslem důkazního řízení objasnění skutečností kladených obžalovanému za vinu. Smyslem důkazního řízení vedeného Mgr. Hájkem naopak bylo a je tyto skutečnosti maximálně zamlžit, případně utajit. A tak není obžalovanému povolováno běžně kolem 80% otázek, ač tyto směřují přímo k podstatě věci (jako příklady lze uvést zamítnutí takových otázek, jako např. na JUDr. Kutzlerovou „co ví o justici nacistického Německa“, když právě vyjádření, že by se dotyčná soudkyně v  takové justici dobře vyjímala, tvoří podstatu tohoto bodu obžaloby, nebo zamítnutí otázky na JUDr. Malého ohledně podstaty idiotismu, když právě označení dotyčného za idiota tvoří předmět obžaloby) a za dostatečně výmluvnou skutečnost lze považovat samotné prohlášení Mgr. Hájka, že nebudou povoleny otázky související s kauzami obžalovaného, ač právě k uvedeným výrokům došlo výhradně a jedině v souvislosti s těmito kauzami a bez jejich znalosti nelze obžalobu vůbec projednat, natož pak předmětné výroky dát do souvislostí nebo  pochopit jejich smysl.

 

 

·        Mgr. Hájek neprovádí celou řadu důkazů navrhovaných a požadovaných obhajobou, jako např. výslechy policejních vyšetřovatelů Honsy a Štaudové, kteří mají na svědomí přípravné řízení a jeho zmanipulování, případně výslech přítomné státní zástupkyně Horské ohledně dozoru nad přípravným řízením. Nebyla předvolána ani svědkyně, na kterou se odvolávala JUDr. Tondrová, aby potvrdila pravdivost výpovědi Tondrové ohledně údajného hlídání jejího syna ze strachu před únosem.   Mgr. Hájek dokonce ani neprovedl důkaz výslechem svědka Baitlera, kterého sám předvolal na 27.10., ač mu v tom vůbec nic nebránilo, neboť svědek se dostavil.

 

 

·        Mgr. Hájek pokračoval v jednání dne 19.9., a to i po vyslovení námitky podjatosti, naopak jednání dne 27.10. neproběhlo a bylo bezdůvodně odročeno, ač na okolnostech se od 19.9. nic nezměnilo. Rozdíl byl pouze v tom, že dne 19.9. byli vyslýchání svědci obžaloby, zatímco 27.10. měli být vyslechnuti svědci obhajoby (alespoň ti, které se soudce uvolil předvolat).

 

 

·        Mgr. Hájek prohlásil dotazy na duševní zdraví vyslýchaných svědků obžaloby za útočné a obhajobě je nepovolil, a to přesto, že na bezdůvodném nařízení zbytečné psychiatrické prohlídky obžalovaného nic útočného nespatřoval a státní zástupkyni, která tuto prohlídku bez sebemenších podkladů nařídila, z dalšího projednávání nevyloučil. Navíc lze mít o duševním zdraví některých svědků obžaloby, kteří například před televizním štábem utekli v obavě o holý život, skutečně odůvodněné pochybnosti týkající se jejich psychického zdraví.

 

 

·        Námitka obhajoby směřuje i proti morální způsobilosti soudce Hájka, který v nedávném procesu osvobodil podle vlastních slov 4 bývalé pracovníky StB, čímž dal jednoznačně najevo, k jaké vrstvě společnosti se přiřazuje a komu patří jeho sympatie a že to rozhodně nebyli a nejsou bojovníci za lidská práva, případně občanští aktivisté,  ke kterým se obžalovaný jednoznačně přiřazuje. 

 

 

·        Námitku obhajoba vyjadřuje i ke snížené intelektuální způsobilosti věc projednávajícího soudce, který často nepovoluje věcné otázky jen proto, že zjevně nedokáže pochopit, kam směřují či kam budou směřovat otázky na ně navazující.

 

 

·        O podjatosti soudu a snaze škodit obžalovanému výmluvně svědčí i skutečnost, že v opatrovnickém spise dětí obžalovaného se objevila obžaloba z předmětného trestního řízení, aniž soudce dokázal vysvětlit, jak se tam dostala, když nebyla dotyčným soudem oficiálně vyžádána.   

 

 

·        V rozporu se současným celosvětovým stavem a vývojem, jakož i v rozporu s oficiálními prohlášeními představitelů justice, soudce Hájek odmítá využívat elektronické pošty k zasílání korespondence s obhajobou, ač o to byl žádán a nijak věrohodně nedokázal vysvětlit, proč nepoužívá nástroje, které zjevně má k dispozici.  Konstatování obhajoby, že tento soud má zpoždění zhruba 30-40 let, tak nabylo konkrétní podoby.

 

 

·        Soudce Mgr. T. Hájek ignoroval vyřizování trestního oznámení podaného obhajobou na svědkyni Mgr. Lenku Kloudovou pro trestný čin křivě svědecké výpovědi do protokolu dne 19. září, zejména pak nepostoupil toto trestní oznámení policii k dalšímu šetření, čímž se sám dopustil trestného činu nadržování.

 

 

 

·        Rozhodnutím o odročení jednání na 16.12., kdy už bude podjatost vyřízena“, dává soudce Hájek najevo, že si je jist, dokdy bude věc vyřízena a dokonce i jakým způsobem . Navozuje to dojem, zda není s odvolacím soudem již přímo domluven na výsledku.

 

 

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem považuje obhajoba za prokázané, že smyslem důkazního řízení vedeného Mgr. Tomášem Hájkem není ozřejmit skutečnosti kladené obžalovanému za vinu a není jím ani zjistit, zda činy, popisované obžalobou, se vůbec staly a zda jsou trestnými činy či nikoliv. Smyslem takto vedeného důkazního řízení je pouze vyhovět liteře zákona, nechat proběhnout zhola bezcenné důkazní řízení, které nic neobjasní a k ničemu nepovede a obžalovaného odsoudit bez ohledu na skutečnost, zda mu byla jakákoliv vina prokázána či nikoliv. Za takových okolností lze věc projednávajícího soudce jistě označit za podjatého, a to bez ohledu na okolnost, zda má k obžalovanému nějaký osobní vztah či nikoliv. Nejen právem, ale i povinností soudu projednávajícího podanou námitku podjatosti a obsah stížnosti proti jejímu zamítnutí, pak je takového soudce z dalšího projednávání věci  v y l o u č i t  a věc přidělit jinému soudci k projednání a rozhodnutí.

 

 

            Obhajoba pak vyjadřuje touto cestou naději, že se odvolacímu senátu podaří najít v české justici takového soudce, který  splní literu trestního řádu o objektivním a nestranném soudci i v tomto projednávaném případě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 Ing. Jiří Fiala

 

 

 obžalovaný i obhájce obžalovaného