Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Vážený pane inženýre,

dle mého názoru na Váš případ (odpor proti obnovenému Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, vyjádřený zapálením ohně u tohoto totalitního symbolu moci) lze uplatnit ústavně zaručené právo občana zaručené v Čl. 23 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“ - uvedena ve Sbírce zákonů pod č. 2/1993), který zní:: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny“.
I. (Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze)
(1) Dokument s názvem „Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze“ (včetně důkazů) je uveden na webových stránkách společnosti VERITAS z. s., která se touto problematikou dlouhodobě zabývala. Tento dokument je dostupný na: veritas.evangnet.cz/mariansky-sloup#podpora
Na webové stránce společnosti VERITAS z. s. jsou uvedeny důkazy, které dokazují, že:
a) Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze (stržený v roce 1918) byl v této době považován za politický symbol z doby pobělohorské, znázorňující oslavu násilné rekatolizace v té době.
b) Mariánský sloup (jeho stavba byla dokončena 30. září 1650) byl vysvěcen 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III., což ukazuje na to, že šlo o záležitost politickou.
c) Vzorem pro stavbu tohoto sloupu byl sloup (sochař P. Candidus), který dal postavit v Mnichově roku 1638 vévoda Maxmilián na paměť vítězství císařských vojsk na Bílé hoře v roce 1620.
d) Výmluvným svědectvím o tom, jak významná úloha byla sloupu přisuzována, je Škrétův obraz známý z rytiny z roku 1661, na které je tento mariánský sloup chápán jako budoucí duchovní střed římskokatolické Evropy. Zobrazená mapa Evropy zřetelně ukazuje, kam až má sahat moc tohoto sloupu. Zahrnuje nejen jižní a jihozápadní římskokatolickou Evropu a střední Evropu obsazenou po Vestfálském míru, ale i východ a sever Evropy, které „patřily“ pravoslavným a protestantům. Bylo tak nepřímo naznačeno, že tento sloup má být středem budoucí tzv. jednotné Evropy, ovšem s jediným náboženstvím, a to potridentským římským katolicismem.
e) Čtyři roky po uhájení Prahy před švédským vojskem (obhájců reformačního učení) a po podepsání Vestfálského míru (který znamenal definitivní konec náboženské svobody v Čechách a na Moravě a který zabránil exulantům, mezi nimi i J. A. Komenskému, v návratu do vlasti) byl tedy vztyčen v srdci Evropy památník, o jehož smyslu prof. J. Pekař napsal, že oslavuje vítězství nad českou reformací a nad českým státem a není pouhým památníkem mariánské úcty, jak se někteří obhájci znovupostavení sloupu snaží tvrdit.
Názor Tomáše G. Masaryka na sochu
(2) Dle názoru Tomáše G. Masaryka tento Mariánský sloup vyjadřuje politickou potupu národa - viz „Tomáš G. Masaryk: Cesta demokracie I. (vyd. 2003, str. 405-406)“, kde je uvedeno: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem sám tomu rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“.
(3) Důkaz je uveden na webových stránkách společnosti VERITAS z. s. - viz dokument „Tisková konference k stavbě tzv. mariánského sloupu“ s datem 3.9.2017 – dostupný na: veritas.evangnet.cz/#Causa-sloup Kopii tohoto dokumentu zasílám v příloze.
Rozpor mezi ideovou symbolikou Mariánského sloupu a Čl. 15 odst. (1) Listiny
(4) Výše uvedené dokazuje, že se zde jedná prokazatelně o rozpor mezi ideovou symbolikou Mariánského sloupu a Čl. 15 odst. (1) Listiny, který zní: „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání“.
(5) Tento rozpor mezi ideovou symbolikou Mariánského sloupu a Čl. 15 odst. (1) Listiny byl členům zastupitelských klubů ODS a TOP 09 a STAN, (kteří rozhodly o obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí dne 23. ledna 2020) před vydáním jejich rozhodnutí prokazatelně znám - viz příloha „Tisková konference k stavbě tzv. mariánského sloupu“ s datem 3.9.2017 (dokument je dostupný na: veritas.evangnet.cz/#Causa-sloup), kde je uvedeno: „Moderátor VERITAS dr. Petr Melmuk byl při jednání na Úřadu Městské části Prahy 1 osobně přítomen a předložil argumenty, které ve stručnosti shrnuje i naše písemné vyjádření ke stavebnímu řízení z 24. dubna 2017, kde zmiňujeme rozpor mezi ideovou symbolikou sloupu a Listinou základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR.“.
II. (Splnění kumulativní podmínek)
(6) Dle mého názoru jsou ve Vašem případě splněny dvě kumulativní podmínky pro uplatnění ústavního práva (Čl. 23 Listiny) na odpor proti obnovenému Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který jste vyjádřil zapálením ohně u tohoto symbolu totalitní moci:
a) Splněna první kumulativní podmínka - je odstraňován demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou - viz níže..
b) Splněna druhá kumulativní podmínka - zároveň se jedná o situaci, ve které jsou činnosti ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků znemožněny - viz níže.
ad. a) První kumulativní podmínka
(7) Svoje tvrzení o splnění této první podmínky opírám o skutečnost, že v demokratickém státě, kde jsou dodržovány práva občanů uvedená v Listině, je nemyslitelné, aby:
a) Byl obnoven Mariánský sloup, který byl zbourán za 1. republiky jako symbol totalitní moci (v tomto případě katolické totalitní moci).
Souhlasím s Vaším názorem (uvedeným v článku „COVID Sloup - a opisovačka za 150.000“), že to, co se během posledních 2 let odehrálo kolem sloupu, by za první republiky bylo jednoznačně nemožné a považováno za vlastizradu, přičemž Masaryk by byl prvním, kdo by se nebál tyto události takto označit.
b) Byl obnoven Mariánský sloup, za situace, kdy zastupitelům Prahy byla známa existence rozporu mezi ideovou symbolikou tohoto sloupu a Čl. 15 odst. (1) Listiny, která je součástí Ústavy ČR - viz příloha „Tisková konference k stavbě tzv. mariánského sloupu“ s datem 3.9.2017 (dokument je dostupný na: veritas.evangnet.cz/#Causa-sloup),
c) Zastupitelé Prahy byli povoláni k rozhodování o otázkách celostátního významu. Na základě rozhodnutí zastupitelů Prahy byl obnoven symbol totalitní moci v České republice.
Závěr
(8) Svoje tvrzení o splnění první podmínky opírám o skutečnost, že v demokratickém státě, kde jsou lidská práva a základní svobody dodržovány je nemyslitelné, aby:
a) Byl obnoven symbol totalitní moci tak, jak se to stalo v tomto případě.
b) Občan tohoto státu byl soudně stíhán za odpor proti obnovenému symbolu totalitní moci tak, jak se to stalo ve Vašem případě - viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. února 2021 vydaný v soudním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 2T 68/2020.
ad. b) Druhá kumulativní podmínka
(9) Před nařízeným soudním jednáním jste podal „Návrh na provedení důkazního řízení u hlavního líčení“ (dále jen „Návrh“).
(10) Návrh (dokument je součástí článku „COVID Sloup - a opisovačka za 150.000“) se týká obnoveného symbolu totalitní moci (Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze), který byl obnoven na základě rozhodnutí zastupitelů Prahy. Proti tomuto obnovenému symbolu totalitní moci v České republice jste uplatnil ústavně zaručené právo na odpor (Čl. 23 Listiny) - zapálením ohně u tohoto obnoveného sloupu.
(11) V Návrhu jsou uvedena jména zastupitelů, kteří rozhodli o obnovení tohoto symbolu totalitní moci v České republice - měli být vyslechnuti v soudním řízení jako svědci.
a) Zastupitelé Prahy uvedeni v Návrhu nebyli povoláni k rozhodování o otázkách celostátního významu. Na základě rozhodnutí zastupitelů Prahy byl obnoven symbol totalitní moci v České republice.
b) Na základě rozhodnutí zastupitelů Prahy byl obnoven Mariánský sloup, který byl zbourán za první republiky jako symbol totalitní moci (v tomto případě katolické totalitní moci).
c) Zastupitelům Prahy byla při rozhodování prokazatelně známa existence rozporu mezi ideovou symbolikou Mariánského sloupu a Čl. 15 odst. (1) Listiny, která je součástí Ústavy ČR.
(12) Důkazní řízení nebylo v soudním řízení provedeno - tím Vám bylo soudem upřeno právo obhájit svoje ústavně zaručené právo na odpor (Čl. 23 Listiny), proti obnovenému symbolu totalitní moci v České republice.
Závěr
(13) Svoje tvrzení o splnění druhé podmínky opírám o skutečnost, že v demokratickém státě, kde jsou dodržovány ústavní zákony je nemyslitelné, aby soudce porušil svoji povinnost danou ústavními zákony - v tomto případě povinnost danou:
a) Čl. 36 Listiny, odst. 2, věta druhá, který zní: „Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“ .
Soudkyně při soudním jednání se předloženými důkazy uvedenými ve Vašem písemném Návrhu nezabývala , i když to bylo její povinností dle Čl. 36 Listiny, odst. 2, věta druhá.
b) Čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, kde je uvedeno: „Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou ….. .“. V tomto případě byla soudkyně při svém rozhodování vázána Čl. 15 odst. (1) Listiny, Čl. 23 Listiny, Čl. 36 odst. (1) Listiny, Čl. 36 Listiny, odst. (2), věta druhá, čl. 38 odst. (2) Listiny a rovněž Čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Svůj názor opírám o rozhodnutí Ústavního soudu z 30. května 2006 sp. zn.: I. ÚS 116/05, kde je uvedeno: „Ústavní soud konstatuje, že podle jeho ustálené a obecně dostupné judikatury (viz např. usnesení sp.zn. I. ÚS 729/2000, sp.zn. III. ÚS 359/05, sp.zn. I. ÚS 593/04 a sp.zn. I. ÚS 301/02, www.judikatura.cz) zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z článku 36 odst. 1 Listiny je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal; jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny), a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které opře své skutkové závěry a které opomene. Z odůvodnění soudního rozhodnutí musí totiž vždy dostatečným způsobem vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry soudu, i když není samozřejmě nutno každé rozhodnutí odůvodňovat natolik obsáhle, že by bylo třeba vyžadovat podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení.“.
c) Čl. 89 Ústavy ČR, který zní: „Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.“.
Svůj názor opírám o rozhodnutí Ústavního soudu z 02. dubna 2009 sp. zn.: II. ÚS 476/09, kde je uvedeno: „Nerespektování názoru Ústavního soudu vysloveného v jeho předchozích nálezech má vždy za následek i porušení práva na fair proces v jeho časové dimenzi, neboť doba o kterou se prodlužuje soudní řízení v důsledku projednání nezbytné ústavní stížnosti, kasačního zásahu Ústavního soudu jakož i nového projednání věci obecnými soudy, je dobou označitelnou za zbytečné průtahy v soudním řízení přičitatelné na vrub obecného soudu, resp. konkrétního soudce tohoto soudu“.
III. (Žádost)
(14) Dovolím si Vás požádat o publikování (na webových stránkách k 213) kopie rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. února 2021, vydaného v soudním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 2T 68/2020.
Důvod žádosti
(15) Důvod žádosti zdůvodňuji tím, že jsem zvědav jak soudkyně v rozsudku zdůvodní porušení svých povinností daných ústavními zákony (Listinou a Ústavou ČR) - viz povinnost obecných soudu uvedená např. v nálezu Ústavního soudu z 23. března 2006 sp. zn. III. ÚS 521/05, kde je uvedeno: „Právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat se všemi důkazy. Rovněž i s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, přičemž v opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů (sp. zn. I. ÚS 113/02). Je takto povinností obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci (sp. zn. IV. ÚS 563/03, I. ÚS 301/02, I. ÚS 593/04).“.
Prosím o potvrzení o doručení této žádosti.

S pozdravem FB
_______________

Když o to žádáte, tak to asi udělám, mně se jenom nechtělo ty bláboly skenovat, je to spousta práce navíc - a nestojí, po pravdě, za to. To není soudkyně, ale opisovačka.

Podpálení pomníku z kamene rok starého ?

Patrně to nemají v judikátech, tak se soudkyně řídí svou fantazií? O.

novinky.cz/.../...

Stav nakažených soudců postkomunistickou demencí v ČR se nemění. J.K.

Justiční kolaps a anarchie v praxi :

novinky.cz/.../...

Dnešního dne roku 1462 papež katolické církve Pius II. jednostranné zrušil Basilejská kompaktáta, s cílem rozvrátit náboženský smír v Českem království.

Aneb jak si katolická církev vždy představovala právo na svobodu vyznání.

Aneb jak si katolická církev vždy představovala dodržování daného slova či přísahy, přitom nejvyšších morálních zásad lidské společnosti.

AK

Před Bílou horou : Bitva na Vraždě :

denik.cz/.../...