Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Jednotný právní prostor. Dvou okresů.

Details

Created: Friday, 28 August 2020 12:34

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2182

Jak se zcela rozdílně  může vyvíjet jedno a to samé řízení u dvou různých soudů, geograficky navíc sousedících, a to ve stejném čase, právě ukázal opatrovnický případ dětí, řešených předtím soudem v České Lípě - a jsoucí obsahem našich předchozích reportáží. Včera ho totiž soud v Děčíně dovedl k rychlému závěru. 

 Zatímco soud v České Lípě, v podání soudkyně Lehmannové, terorizoval otce nezákonnými příkazy k výkonu zjevně nezákonného rozhodnutí (jeho nezákonnost jsem sice jako první konstatoval já, ale hned vzápětí také soud v Děčíně, pokud by se snad někomu můj úsudek nezdál dost fundovaný), a to dokonce okamžitým odnětím dětí a jejich předáním do péče matky, soud v Děčíně v té samé věci dospěl k rychlé dohodě rodičů. O střídavé péči. 

A to i za situace, kdy ji původně ani jeden z rodičů nechtěl. 

Matka, samozřejmě, navrhovala svěření dětí do vlastní péče - aniž dokázala uvést jakékoliv argumenty, proč by se na výchově dětí neměl podílet také otec - a jejím ani příliš tajeným motivem bylo především to, že původně požadované výživné (na tři děti) by vcelku bohatě stačilo na zajištění bezpracné obživy její, i její širší rodiny.

Motivem proti střídavé péči z její strany tedy byla především obava, že  nařízením této péče by matka o tyto bezpracné zdroje příjmů nenávratně přišla - a musela se začít živit sama. 

Otec měl a má sice k osobnosti matky mnohé výhrady, ovšem ta hlavní spočívala v bezprostředním ohrožení mladší z dcer dědečkem ze strany matky. Pokud by toho nebylo, otec by i se střídavou péčí byl ochoten souhlasit. 

Soudce je údajně znám jako velký prosazovatel střídavé péče a faktem je, že k ní to také jednoznačně od počátku směřoval, a to i přes nesouhlas obou stran. A aby tento nesouhlas překonal, vše ostatní potlačil - včetně i nevyšetřeného, leč dle nás důvodného podezření ze zneužívání dítěte osobou z rodinného okruhu matky. 

Aby se dohody dosáhlo a byla nakonec odsouhlasena, musely bezesporu obě strany spolknout nejednu hořkou pilulku a od mnohého odhlédnout a na mnohé zapomenout. 

Přesto - povedlo se. 

Soudce se prostě přiklonil k jednoduché úvaze : Oba rodiče jsou způsobilí pro výchovu dětí, oba o ni nají zájem, nikdo neuvedl žádné tak alarmující skutečnosti, aby mohly toho druhého z péče o děti vyloučit - takže : Ostatní je už jen technická záležitost. 

A ta byla nakonec, i za mé součinnosti, jakožto zástupce otce,  úspěšně dořešena, když jsem se pokusil - úspěšně - otce přesvědčit, že kvůli tisícovce na výživném, kde se nakonec spor zadrhl, nemá smysl riskovat odvolání a protahovat řízení o znalecké posudky, a bůhví, co ještě. 

Matka se zase pokusila dohodu potopit tvrzením, že najednou příšla o auto, protože její otec prý musí jezdit do práce (v tom samém městě, kde i bydlí) -  a nemůže prý proto děti vozit do školy. 

Na to soudce reagoval sdělením, že pokud nemůže matka zajistit dopravu dětí do školy, svěří soud děti otci, který to zajistit bez problémů může. 

Byla tedy nakonec sepsána a odsouhlasena dohoda rodičů, vydaná rozsudkem. 

Mohlo by se říci : Banalita. Ano byla by - kdyby ovšem byla samozřejmostí všude. Jenže - není. 

Stačilo, aby případ zůstal naprosto neschopné, nevzdělané a navíc i záškodnické a zapšklé soudkyni v České Lípě - a vyvíjel by se úplně jinak, a to především ke škodě dětí. 

Cítíte ten rozdíl ? 

Namísto kovbojky s celostátním hledáním dětí i otce, jejich ukrýváním, i pronásledováním policií - normální dohoda. A hned. Navíc rovnou platná a vykonatelná. 

Přitom : Dvě města v jednom kraji, od sebe nepříliš vzdálená. V jednom čase a za platnosti těchže zákonů. 

A ještě jednu věc bych rád dodal  - a to především s ohledem na množící se útoky advokátů či jejich komory na všechny, kdož údajně poskytují právní služby tzv. pokoutně. 

My to sice nejsme, ale i tak mi mnozí tyto články posílají, abych se k nim vyjádřil. 

Vyjádřím. 

Protože - a zejména - pokud jde o opatrovnictví : 

Je na místě se ptát, kdo tady vlastně poskytuje právní zastoupení rodičů pokoutně - a kdo zcela fundovaně, kvalitně - a hlavně : V zájmu samotných zmocnitelů, a ne v zájmu soudu, OSPODu, nebo kohokoliv jiného. 

Otevřeně prohlašuji, že jsem ještě nenarazil na právníka (ale ani na soudce), u nichž bych měl odůvodněný pocit, že na ně svými odbornými znalostmi nebo dovednostmi v opatrovnictví nestačím. 

Opačný pocit jsem ale měl mnohokrát, a nejen já. 

Je tomu - prozatím - totiž přesně naopak : To oni obvykle odcházejí od soudu značně rozladěni, je-li alespoň trochu objektivní soudce, tak obvykle i značně roztrpčeni, protože buďto přímo prohráli, nebo to alespoň argumentačně neustáli - a vědí a cítí to nejen oni, ale i soud a - což je (pro ně) nejhorší - jejich klient. 

I ten samozřejmě snadno pozná, kdo měl argumentačně, vědomostně, i fakticky - značně navrch. Což se také někdy - ne vždy - projeví i v rozsudku. 

A zkuste se potom, na cestě od soudu, zeptat takového klienta, který naivně věřil mainstreamovým bludům o tom, jak má toho "pravého a správného" advokáta, protože je registrovaný v ČAKu, na jeho názor na profesionalitu obou zástupců. 

Advokáti - i soudci - ostatně sami přiznávají, že na škole - tedy na právnické fakultě - se o opatrovnictví prakticky nic neučili, o dětské psychologii už vůbec ne, přitom to je právě - jak se říká - core business toho, co pak mají celý život dělat. 

Takže se - fundovaně a po mnohaletých zkušenostech - táži, a to především veřejnosti, která vyzkoušela obojí - tedy advokáty, i třeba naše zastoupení : 

KDO JE TADY LAIKEM, A KDO ODBORNÍKEM  ?? KDO TADY POSKTYUJE DRAHÉ A ZCELA NEFUNKČNÍ "SLUŽBY", byť na ně má úřední razítko - a KDO TĚM RODIČŮM SKUTEČNĚ U SOUDU POMŮŽE, bez ohledu na to, jestli to zrovna danou soudkyni naštve, nebo ne ?? 

Už jen podle skóre, kdy za mnou přicházejí - pokud nepřijdou na osobní doporučení těch, co to už sami vyzkoušeli - především lidé, kteří vyzkoušeli dva tři advokáty, v naději, že jim pomohou - a když zjistili, že jen přišli o peníze a nic se nestalo - tak teprve uvěřili, že to, co píší naše stránky, není vůbec přitažené za vlasy, ale holá a strohá realita, zatímco těch, kteří přešli naopak od nás k profesionálním advokátům, je naprosto mizivé procento. Vlastně - vím jen o jediném. Těch opačných jsou desítky. Dnes už možná i stovky. 

A pak tu máme ještě třetí kategorii, rozhodně ne nepočetnou - a to jsou lidé, které za námi poslali sami advokáti, alespoň ti zodpovědnější z nich. S tím, že pro ně nic udělat nemohou a jestli někdo může, tak jsme to my - a nebo pak už nikdo. Často to jsou advokáti, kteří proti nám předtím stáli na druhé straně - a viděli nás tudíž v akci. 

Že by se těm svým klientům chtěli tak pomstít, když je za námi pošlou - s tím, že oni už pro ně udělali všechno, nikam to nevedlo, a jestli někdo může dál - tak jedině my ? 

Třeba když jen vezmu tento poslední soud : 

V čem spočívala tzv. "profesionalita" advokáta matky ? 

Ve dvou - poměrně tradičních - oblastech : 

a) V tom, že začal dopodrobna zpovídat otce ohledně jeho příjmových a majetkových poměrů, čímž mohl jedině narušit právě uzavíranou dohodu, k niž soud zjevně směřoval (se zájmy dětí nijak nesouvisející)

b) V tom, že se pokusil zaútočit na zástupce otce, tedy na mne, s kopiemi článků z našich stránek (vždyť to říkám pořád, že není právníka, který by denně nestudoval naše stránky, ať už si o nich myslí cokoliv), zda si je prý otec vědom, jak se jeho zástupce vyjadřuje o soudcích a státních zaměstnancích... 

Soudce to naštěstí ihned zarazil (nejspíš to sám moc dobře věděl), s tím, že to se tady neprojednává a ani nebude - a že se soustředí na věc nezletilých dětí. 

O rozdílu věcnosti přístupu obou zástupců neměl nakonec pochyby ani sám soud, který můj přístup označil za nestranný a konstruktivní. 

Díky tomu také byla dohoda uzavřena, ač těsně před jejím závěrem reálně hrozil pravý opak. 

Takže - ještě jednou : KDO JE TADY POKOUTNÍK zjevně BEZ VZDĚLÁNÍ - A KDO PROFESIONÁLNÍ ZÁSTUPCE, ač práva nikdy nestudoval ? Anebo možná i - právě proto. 

Ostatně, v době, kdy jsem studoval já, se studium práv považovalo vcelku za podřadné, už vzhledem k převažující kvalitě jejich absolventů - a až po letech vidím, nakolik právem. 

__________________

__________________

 Ano, správně, rozhodněte se, kým se necháte zastoupit : Zda drahým, neschopným nafoukancem, předem se soudem domluveným - anebo zkušeným odborníkem v opatrovnictví, jenž kvality zastoupení mnohokrát prokázal především výsledky,  konečnými rozsudky, i mnohem šťastnějším osudem dětí, o které zde šlo ?? 

 https://ekonomickymagazin.cz/2020/07/tomas-sokol-klient-se-musi-rozhodnout-zda-chce-profesionalniho-advokata-nebo-holomka-prava/?utm_source=facebook&utm_medium=cpc&utm_campaign=08%2F2020+-+AKBSN.eu+-+Engagement&utm_term=FB+-+1+-+CZ+-+Hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A9+noviny+%2B+Advocacy+-+27-65%2B&utm_content=Post+-+14%2F08%2F2020&fbclid=IwAR2agcTlP_-88RnoHwDYp0ozrCvAJjsuBhEoOQAwmFpuDjqsnVOfx9QRxIA

 Právní služby nejsou živnost, policie šetří neoprávněné podnikání

_____________________

_____________________

Dříve na stránkách : 

________________________

________________________